Pavel Tomančák z Ústavu Maxe-Plancka pro molekulárně buněčnou biologii v Drážďanech nemá s českým ministerstvem školství dobré zkušenosti. Sice v roce 2014 uspěl v soutěži podporující příchod top badatelů do ČR, ale až pak úředníci zjistili, že v operačním programu nemají dost peněz, takže vědcům poslali dopis ve stylu „sorry jako“.
Loni se Tomančák hlásil do náhradní výzvy Excelentní týmy z nového operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání (OP VVV). „Hodnocení je scestné. Hodnotitelé musejí odpovídat na desítky otázek typu, zda má kvalitní zahraniční vědecký pracovník čili KZVP dostatek monografií (za pět bodů), což je v mnoha oborech irelevantní,“ říká Tomančák, zabývající se light-sheet mikroskopií v biovědách. Mezi 32 excelentních týmů, jež dostaly pět miliard korun, se nevešel, byť nabídl světovou vědu a synergie s Ústavem Maxe-Plancka, včetně tzv. týmování z programu Horizont 2020.
Malá ruleta o deset miliard
V další probíhající výzvě Excelentní výzkum bude ještě víc peněz. Dvakrát tolik. „Vzhledem k převisu kvalitních projektů jsme připraveni navýšit původní plánovanou alokaci šesti miliard až na deset miliard korun, a to dle doporučení výběrové komise,“ sdělil LN náměstek Václav Velčovský.
Celkem bylo z univerzit, ústavů a center podáno 130 žádostí za 42 miliard. „Tři projekty neprošly formálním hodnocením, minimální hranici pro postup do druhého kola nesplnilo osm projektů, což svědčí o tom, že valná většina je připravena kvalitně,“ dodává. Napříč zemí však přibývá kritiky, zda byla nastavena vhodná kritéria k nalezení skutečně excelentní, světové vědy. Zvláště způsob, kdy dva evaluátoři přiřazují klíčové body doslova „od stolu“ – aniž by s řešiteli o jejich výzkumu mluvili, popřípadě aby proběhla diskuse a porovnání projektů v rámci panelů –, se řadě lidí nelíbí.
„Hodnocení projektů v operačním programu na podporu špičkové vědy v mnoha případech fatálně selhává a následky poneseme hodně dlouho,“ řekl LN Petr Dvořák, místopředseda vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Dvořák, u nějž se schází spousta stížností rozhněvaných vědců, dodává: „Pokud jsou hodnotící kritéria nastavená tak, že kvalita vědy zdaleka nerozhoduje, není se co divit. Považuji to za promarněnou šanci.“ Kritéria hodnocení jsou podle biologa Lumíra Krejčího netransparentní, neexistuje možnost odvolání a nezodpovězené otázky se vznášejí nad kvalitou hodnotitelů. LN už také psaly o znechucení zahraničních expertů, kteří měli vyplňovat jakýsi znalostní kvíz z unijních fondů. „Hrozí tak nikoliv podpoření přelomových výzkumů, nýbrž žadatelů, kteří naslibují to,nejvhodnější‘... Takto nastavený systém by v důsledku mohl nejen odradit zájemce od příchodu či návratu do ČR, ale i způsobit odchod demotivovaných vědců do zahraničí,“ říká Krejčí, jenž publikoval i v Cell.
Ministerstvo kritiku odmítá. „Hodnotící kritéria a jejich bodová váha je zveřejněna, schválil je monitorovací výbor a byla všem žadatelům známá v době vyhlášení... Celkem bylo možné obdržet 150 bodů, přičemž 90 bodů se týkalo výzkumného záměru: posouzení excelence, ambicióznosti, splnitelnosti, kvality a potenciálu výzkumných aktivit projektu, složení výzkumného týmu a podobně. A dalších 60 bodů ekonomičnosti, efektivity, řízení projektu,“ vysvětluje úřad Kateřiny Valachové (ČSSD), podle nějž je potřeba – kromě excelence – přihlížet také k ekonomické stránce i managementu.
Nicméně některé věty z hodnocení typu „postrádám přesný odhad budoucího profitu“ působí až cimrmanovsky. „Právě těchto pár bodů rozhodne o tom, kdo získá financování na dalších pět let,“ varuje chemik Kamil Paruch z Masarykovy univerzity, jehož příchod do Brna z USA, kde vystudoval Columbia University, zaujal v roce 2010 i časopis Science.
Značná byrokratizace vědy
Nejrespektovanější systém dneška, granty Evropské výzkumné rady (ERC), hodnotí výhradně excelenci; to ostatní přijde samo. „Vybírat jen podle sečtených bodů a bez diskuse je nesmysl,“ zaznívalo v Praze a Brně, kde se slavilo desetiletí schématu ERC.
Češi si však našli jiný způsob, jak vybrat excelenci. „Z ohlasů čtenářů a účastníků workshopů vyplývá, že oproti minulému období nedošlo ke snížení administrativní náročnosti. V rámci OP VVV dochází ke zpožďování, změnám v pravidlech za pochodu, informační systém má časté výpadky, hodnotící proces je složitý a dochází k fatálním chybám hodnotitelů. Nejsou jasné a stále se mění možnosti obrany žadatelů – právě v případě, že jsou v posudcích zjevné chyby. Dle našich informací je na poskytovatele, tedy na MŠMT, již v rámci hodnocení projektů podána nejméně jedna soudní žaloba,“ řekl LN Aleš Vlk z portálu Vědavýzkum.cz.
Jak se hodnotí „excelence“
Stěžejním unijním zdrojem pro české vědce je nyní operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání (OP VVV) a zvláště dvě jeho výzvy. V té první – nazvané Excelentní týmy – už bylo 32 skupinám v Česku rozdáno 5,23 miliardy korun. V té druhé, právě probíhající – Excelentní výzkum – je k mání asi 10 miliard korun. O peníze soutěží 130 vědeckých projektů za 42 miliard. Do druhého kola neprošlo jen jedenáct z nich. V prvním kole udíleli hodnotitelé maximálně 150 bodů nejen za excelentní vědu a profil žadatelů, ale i za ambicióznost, údajnou splnitelnost nebo složení týmu. Až 60 bodů šlo získat za řízení projektu a podobně. Ve druhém kole evaluátoři opět rozdají maximálně 100 bodů za rozličná kritéria. K financování se mohou dostat jen žádosti se součtem nad 163 bodů a podle pořadí. Naprosto ideální záměr by dostal 250 bodů. „Pokud je kvalita projektu a vědeckého týmu z hlediska excelentní vědy hodnocena pouze 55 body z 250, je něco evidentně špatně,“ říkají s rozpaky někteří špičkoví vědci.
Článek vyšel 23. března v Lidových novinách
