Objasnil počátky pravěkého pěstování a domestikace rýže v Asii, věnuje se též šíření zemědělství v Indii, na Předním východě a v severní Africe. Pracuje coby expert na dávné rostliny – je tedy archeobotanikem. Profesor Dorian Fuller z britské University College London (UCL) nyní prohloubí své vztahy s českými vědci.
„Už před časem jsme zahájili spolupráci s českými archeology v Súdánu. Naše plánovaná českobritská expedice do lokality Šakadúd se bude speciálně zabývat adaptací pravěkých společností na klimatickou změnu a přechodem lovecko-sběračských populací k zemědělství v sahelu. Expedice začne příští rok, ovšem velmi záleží na politické situaci v Súdánu,“ řekl LN profesor Fuller.
Jak LN psaly, manželé Lenka (z Českého egyptologického ústavu FF UK) a Ladislav (z pražského Archeologického ústavu Akademie věd) Varadzinovi rozkrývají dějiny málo prozkoumané části horkého světadílu. A horkého i v jiném smyslu, poněvadž nadějné výzkumy nyní komplikuje nestabilní situace v Súdánu, kde po převratu umíraly desítky lidí.
Súdán – a historickou oblast Núbie – Fuller už dobře zná. Pracuje tam od roku 1997. „Je to oblast, kde byl domestikován čirok, nejdůležitější obilnina Afriky a pátá nejdůležitější obilnina světa. Díky tomu můžeme pochopit, kdy a jak tady začal být pěstován. Sahel je také zajímavá přechodná oblast do subsaharského pásu,“ uvedl vědec amerického původu působící přes 25 let v Londýně.
Za archeologii vědečtější
S Varadzinovými se seznámil prostřednictvím Jaromíra Beneše z Jihočeské univerzity. Fullera dlouhodobě zajímá, jak a kde lidé pěstovali plodiny, jak se tím měnilo životní prostředí a klima a jaký význam to mělo na vývoj kultur. Vědec je známý ohromným záběrem zahrnujícím hlavně Asii a Afriku za posledních deset tisíc let.
„Archeologie nám ukazuje, že žádná civilizace netrvá věčně. Společnosti se musejí umět klimatickým změnám přizpůsobit, zmírnit jejich dopady; můžeme se z minulých případů poučit,“ řekl Fuller, jenž spolupracuje i s klimatology. Archeology dnes už totiž zajímá také eventuální vliv pravěkých populací a jejich obživy na uvolňování skleníkových plynů.
„Je patrný posun k většímu propojení archeologie s moderními metodami: studuje se dávná DNA, stabilní izotopy... Ale stále k tomu potřebujete běžnou archeologii, jež zkoumá hmotné památky v terénu a následně v laboratořích,“ uvedl muž s nebývalým zápisem v odborných databázích. Jakožto společenskovědní badatel má totiž podíl na 150 článcích, jež byly citovány sedmtisíckrát, což dává tzv. Hirschův index vlivu o extrémně vysoké cifře 47!
Co by poradil ostatním? „Důležité jsou spolupráce. Spolupracuji hodně s lidmi z různých oborů, s genetiky či botaniky. Mezioborové týmy pak mají větší záběr, je to více citováno,“ řekl. Ze svých nejvlivnějších prací jmenuje výzkumy domestikace rýže v jihovýchodní Asii, domestikace čiroku ve východním Súdánu, obchodu v Indickém oceánu nebo pravěkých přechodných ekonomik, jež byly publikovány v časopisech Science, Nature, PNAS či v archeologické špičce Antiquity.
Během dekád v terénu navštívil Maroko, Turecko, Irák, Indii, Šrí Lanku, Pákistán, Thajsko, Čínu, Myanmar i Etiopii. „Všude to bylo jiné. Šlo o menší i velké projekty, pracovali jsme s lidmi mnoha kultur,“ říká. Byl někdy v přímém ohrožení? „Ne. Byl jsem v řadě neklidných oblastí, například v Kurdistánu během nástupu Islámského státu (ISIS), kdy se za kopci začal obléhat Mosul, ale měl jsem štěstí,“ řekl s úsměvem.
Ke studiu na Yale University a v Cambridge jej přivedl zájem o lidskou minulost – a to v delší časové řadě. „Archeologie je mostem mezi přírodními a společenskými vědami, využívá jejich metod,“ dodává. Jeho ústav na UCL má 70 vědců. Obor se při studiu nedělí jako u nás, na klasickou a pravěkou archeologii či egyptologii, ale učí týmž metodologickým základům a pak až specializacím.
Fuller získal v roce 2013 i nejprestižnější grant Evropské výzkumné rady (ERC). „Je to skvělý program. Přinesl výsledky v rozsahu, jakého by jinak bylo obtížné či až nemožné dosáhnout. Chystám další, ale technicky zůstává po brexitu otázkou, jak to bude... Je v tom zmatek,“ říká Fuller.
Na práci s Čechy se těší. „České výzkumy v Abúsíru jsou dobře známé, přibyly však i projekty v dalších zemích včetně Súdánu,“ řekl. Českou stranu zajímá jeho multidisciplinární přístup a znalost dávných plodin. „Myslím, že naše společné výzkumy mohou zásadně změnit perspektivu, jak se dnes díváme na pravěké dějiny člověka v oblasti severní Afriky v době nejvýznamnější klimatické změny za posledních deset tisíc let,“ uvedl Varadzin.
Autor: Martin Rychlík
Článek vyšel dne 22. června 2019 v Lidových novinách.
