„Chemici“ jsou nejcitovanější jaksi z definice. Prostě se hodně citují. Typický článek z oboru chemie mívá nejméně několik desítek referencí. Možná stovek. Typický článek z mého oboru sotva deset. Matematický článek ještě méně.
Největší h-index v kategorii AUTOMATION AND CONTROL SYSTEMS je pokud vím cca 65 a má ho můj dobrý kamarád Frank Lewis z Texasu. Prostě nikdo na světě víc nemá. Do této tabulky by se přesto nedostal. Největší h-index v CHEMII je hodně přes 100. Já našel asi 160, ale může být víc – ono se to špatně hledá. Při vší úctě (opravdu!) má k tomu Pavel Hobza ještě daleko. A vůbec největší h-indexy mají myslím v epidemiologii – 260 a snad i víc.
Pokud se – jako tady – odečtou hromadné články, vypadnou z žebříčku částicoví fyzici, kardiologové, a mnozí další – a tím chemici ještě vyniknou. H-indexy říkají hodně, ale nesmí se přímo porovnávat mezi obory. Všichni to vědí. A přesto se občas porovnávají a takové články se píší. I skvělý Martin Rychlík.
Lepší je to porovnávat uvnitř oboru (kategorie WoS). Ani to není neprůstřelné, ale je to mnohem lepší: Vědec/vědkyně XY je v prvním/posledním percentilu h-indexů své kategorie. Můžete si to najít v In Cites během pár minut. Je tam ale problém, že pokud autor nemá ResearcherID, může se tam objevit rozdroben do několika osob s menšími h-indexy. I Frank Lewis je tam několikrát s menšími čísly. Knihovna ČVUT to ale nějak umí najít lépe, alespoň to tvrdí.
Podobně to dělá Metodika 17+ v bibliometrické části, kde zase mezi obory porovnává poměry mediánů AIS časopisů článků v oboru: národní / světový. Zatím bohužel jen u FORD-Frascati, ale příště musí přejít na D-FORD/kategorie WoS (znalci budou vědět, ostatní nemusí).
Napíše Martin podobný článek, tentokrát porovnávající relativní umístění našich špičkových vědců v jejich oborech/kategoriích? Teprve až u upravené tabulky mi bude líto, že v ní nebudu. To mám za to, že pořád žvaním. Jako třeba tady.
Autor: Michael Šebek