S Jitkou jsme se znali dlouhá léta. Oba jsme absolvovali VŠCHT, ona v Pardubicích, já v Praze. Naše profesní setkávání se stala výrazně častějšími po přelomu tisíciletí, kdy jsme se oba začali angažovat v řídicích funkcích na VŠCHT Praha. Ve svém prvním funkčním období rektora jsem ještě zůstal věren tradici čistě mužského složení svého týmu, abych pak pro druhé funkční období jmenoval Jitku na pozici prorektorky pro vědu a výzkum. Stala se tak první ženou zastávající prorektorskou funkci v celé historii VŠCHT Praha. S radostí konstatuji, že jsem svého rozhodnutí nikdy nelitoval. Naopak.
Prorektorka, která se měla stát rektorkou
Jitka obohatila tým jak vlastnostmi typicky ženskými, tolerancí, smířlivostí a nadhledem, tak vlastnostmi pro ni charakteristickými, hledáním nových cest, netradičních řešení, ale především svou neutuchající vůlí překonávat překážky a prosazovat to, co považovala za správné. Její otisk nese řada novinek zavedených ve škole, namátkou nová struktura oddělení vědy a výzkumu, cena rektora. Litoval jsem, že Jitka neuspěla ve volbě rektora v roce 2007, kdy končila ve funkci prorektorky. Myslím, že důvodem nebyla její osobnost, ale spíše nechuť členů akademického senátu a jimi reprezentované části akademické obce k pokračování v trendu nastoleném v předchozím období.
Naše spolupráce pokračovala, byť volnější formou, když jsem ji v roce 2009 jmenoval z pozice náměstka pro vysoké školy MŠMT odbornou garantkou a koordinátorkou projektu Mezinárodní audit výzkumu, vývoje a inovací v ČR. Bylo logickým vyústěním její úspěšné práce, že byla v roce 2012 pověřena řízením navazujícího projektu Efektivní systém hodnocení a financování výzkumu, vývoje a inovací (nazývaného také IPN Metodika). S velkou radostí jsem pak v roce 2014 přijal její pozvání do projektového týmu ve fázi pilotního ověření. Důkazem úspěchu projektu bylo Jitčino jmenování do Rady pro výzkum, vývoj a inovace a předsedkyní komise pro hodnocení výsledků. Bohužel výsledky tohoto projektu, které mohly výrazně napomoci efektivnějšímu řízení českého systému výzkumu a vývoje, nebyly zásluhou minulého politického vedení dostatečně zužitkovány. Vím, že ani Jitka to neviděla výrazně odlišně.
Jitčiny povahové vlastnosti ji předurčovaly k úspěšným rolím vědkyně, pedagožky a manažerky. Vychovala dlouhou řadu studentů, mezi kterými byla oblíbená nejenom pro své odborné znalosti, ale i pro otevřenost a přátelské chování. V týmové práci i při osobních jednáních převažoval její optimismus, dobrá nálada, vůle a schopnost hledat a nacházet řešení. Jitko, kéž by se znovu stalo to, co v minulosti několikrát. Prostě ses někde zapomněla či jen opozdila a najednou se mezi námi opět objevíš s vtipnou omluvou a chutí do další práce! Čest Tvé památce.
Autor: Vlastimil Růžička
Nekrolog vyšel 22. 5. 2018 v Lidových novinách.
