Dlouho očekávaná reformička financování doktorských (PhD) programů zřejmě skončí jako obvykle. Zásadním nedostatkem dosavadního systému bylo, že klíčový regulátor a poskytovatel podpory postrádal informace o kvalitě PhD programů. Na tom se bohužel nezmění nic, protože hodnocení PhD programů se nestalo součástí právě schvalované revize Metodiky 17+ národního hodnocení vědy na vysokých školách.
Podpora PhD programů zřejmě na vysoké školy a jejich součásti poplyne v podobných proporcích jako dosud, s minimálním ohledem na kvalitu. Plnohodnotná reforma by si vyžádala zavedení hodnocení PhD programů a k tomu větší politickou vůli.
Doktorandské studium v ČR, ve srovnání s průměrem zemí EU, dlouhodobě vykazovalo vysoký počet přijímaných ke studiu, dlouhou dobu studia, velmi nízká stipendia a ve výsledku velmi nízkou míru úspěšně dokončovaných studií. Mezinárodní srovnání české situace jsme před necelým rokem prezentovali v krátké studii IDEA, z níž je i Graf 1. Teoreticky neomezený počet přijímaných doktorandů, s velmi nízkými stipendii, bez vazby veřejné podpory na kvalitu, prostě udělal své.
Kvalitu PhD programů v Česku systematicky nikdo nesledoval a nesleduje. Informace o programech se lidem shánějí těžko a po kupě je nemá ani MŠMT, klíčový regulátor a distributor veřejné podpory. Nenechte se mýlit tím, že přece máme Národní akreditační úřad (NAÚ). Ten totiž dohlíží pouze na zajištění základní úrovně kvality programů, navíc namnoze dokumentované spíše lejstry než realitou. Kvalitativní rozdíly mezi PhD programy NAÚ neřeší a žádné informace k tomu nesbírá a nemá.
Jenomže MŠMT musí mezi VŠ každoročně nějak rozdělit balík veřejné podpory včetně podpory PhD studia. Pro rozdělení existují oficiální pravidla a byť jsou pro běžné smrtelníky dost složitá, v konečném důsledku podporu mezi VŠ rozdělují podle zásady „+/- tak jako loni". A ta drobná +/- dosud určovaly spíše pseudoindikátory kvality.
Dlouhodobě zde sice občasné snahy na neuspokojivém stavu něco změnit byly, ale velmi cudné. S velkou nadějí a dlouho se proto čekalo, až Parlament schválí novelu vysokoškolského zákona. To se teď stalo. Má umožnit reformu, no spíše reformičku. Základní myšlenka reformičky byla jednoduchá: povinná výše PhD stipendia se zákonem výrazně zvýší, což při zachování celkového rozpočtu podpory ze strany MŠMT povede k tomu, že vysoké školy počet nově přijímaných doktorandů výrazně sníží, budou přijímat jen vážné a intenzivně studující zájemce.
Tato poměrně jednoduchá myšlenková konstrukce bohužel opomněla jednu velmi důležitou věc. Zapomnělo se, že i v novém systému bude MŠMT muset nadále omezenou finanční podporu doktorandů mezi vysoké školy nějak rozdělovat. Tedy, že o kvalitě PhD programů nebude mít MŠMT ani v novém systému informace. Podrobnosti důsledků velmi dobře před pár dny popsal Jan Kříž. Nemá smysl, abych zde vše opakoval a uvedu pouze to klíčové:
- Téměř veškerou finanční podporu PhD studia bude MŠMT mezi vysoké školy nadále rozdělovat jako dosud, tedy systémem „+/- tak jako loni". Pouze malinkatou až nevýznamnou část bude rozdělovat podle kvality PhD programů. Méně než 2,5 % podpory.
- Na dlouho očekávané reformičce financování PhD studia vydělají hlavně ty vysoké školy, které v minulosti vykazovaly vysoké počty PhD studentů bez velkého ohledu na jejich kvalitu a to, nakolik a zda tito vůbec studují. Ve staronovém systému „+/- tak jako loni" si tím totiž zajistily vysoký podíl na celkovém balíku financí.
- Navíc indikátorem kvality má i nadále být hlavně rychlost dokončování PhD studií (tzv. míra dokončování studia za standardní dobu studia zvětšenou o rok), což ovšem s kvalitou PhD programů nemá nic společného. Je to jen taková laciná zástěrka. Míra včasného dokončování studia se totiž výrazně liší napříč oborovými skupinami spíše z oborových, a ne kvalitativních příčin (Graf 3). Stejně tak nelze najít žádnou spojitost mezi rychlostí dokončování a známkami pracovišť v národním hodnocení VaV (Graf 4). Analýzu jsme před půl rokem prezentovali v již zmíněné krátké studii IDEA. Podrobněji vše vysvětluje Štěpán Jurajda ve videu IDEA Talks.
- A nežádoucím dopadem reformičky navíc může být, že pěkných hodnot použitého pseudoindikátoru kvality bude možno dosahovat snižováním náročnosti a kvality PhD studia. To v málo kvalitních PhD programech samozřejmě umí docela dobře.
Navazující problém je, že finanční podpora doktorandů od ministerstva se dále přerozděluje mezi fakulty uvnitř vysokých škol. A ze zkušenosti kafemlejnku dobře víme, že tyto interní přerozdělovací systémy mají silný sklon kopírovat formulky, kterými rozděluje peníze ministerstvo mezi školy. To ale znamená, že ani uvnitř škol nebude velká šance na nápravu, tedy že by podpora PhD alespoň v rámci školy směrovala za kvalitou. I tam budou při hlasování senátů vysokých škol vítězit pracoviště v oborech s přirozeně kratší dobou PhD studia a nižší fluktuací studentů, a která budou mít velké skrupule snížit laťku kvality a náročnosti studia, aby vykázaly vysokou míru včasného dokončování studia.
Na místě je přirozeně otázka, kde se má MŠMT informací o kvalitě PhD programů dobrat? Provádět speciální sólo peer-review hodnocení PhD programů by zřejmě bylo poměrné náročné časově i finančně (zkoušel to alespoň někdo vyčíslit?). Lepší by bývalo bylo zakomponovat hodnocení PhD programů do národního hodnocení VaV podle Metodiky 17+ v segmentu vysokých škol. Stačilo by ho dělat jednou za 4–5 let. Jistě by to stálo nějaké peníze a úsilí navíc, ale cílenější, motivační a efektivnější rozdělování veřejné podpory by to násobně převážilo. MŠMT poslední dva roky bohužel propáslo obrovskou šanci zahrnout toto do několik let připravované revize M17+. Pokud vím, ani se to nepokusilo navrhnout a s nějakou schůdnou podobou hodnocení přijít.
Nechci zde rozebírat možné podoby hodnocení PhD programů v rámci Metodiky 17+. Určitě by ale mělo reflektovat oborová specifika a klíčovým kvalitativním ukazatelem by mělo být uplatnění absolventů na akademickém či neakademickém trhu práce. V prvním případě by se mohlo přihlížet i ke kvalitě vědeckých výsledků, které během PhD studií vznikly.
PS: V některých oborech přírodních věd, kde se věda zpravidla dělá ve velkých laboratorních týmech, je běžné doktorandy financovat z ad-hoc grantů, protože na jejich laboratorní zapojení bývá v grantech dost peněz. Tam může hodnocení PhD programů nahrazovat dobré hodnocení grantových žádostí. Ale tyto obory tvoří menšinu oborů, kde PhD studenti studují, a není to tedy řešení obsluhující systém jako celek. A navíc granty začínají a končí, což do delšího PhD studia vnáší hodně nejistot.
Autor: Daniel Münich
Text vyšel na autorově blogu Metodikahodnoceni.blogspot.cz.
Příspěvky z rubriky Blogy a komentáře nijak nevyjadřují názory a postoje redakce.
