Postřehy k rozhovoru nové rektorky Univerzity Karlovy

V Lidovkách nedávno vyšel velký rozhovor s novou rektorkou Univerzity Karlovy Milenou Králíčkovou. Jako člen akademické obce této univerzity, pozorovatel a komentátor akademického dění, jsem si ho s velkým zájmem přečetl. S řadou odpovědí souzním a nemám k nim moc co dodat.

Pár odpovědí respektive témat si ale komentář, polemiku a širší úvahy myslím zaslouží. Stručně řečeno, poněkud jinde vidím klíčové problémy UK a poněkud jiné pro ni žádoucí priority. Celý rozhovor je k dispozici na konci blogu. Komentované otázky a odpovědi jsem pro přehlednost vytáhl do rámečků.

Jistě, spolehlivý, uživatelsky vstřícný a fungující informační systém univerzita rozhodně potřebuje. Platí to pro školu regionální i světovou. Stávající informační systém UK v tomto ohledu kulhá a modernizaci zřejmě potřebuje jako sůl. Ale skutečné priority nejstarší z českých univerzit vidím osobně jinde. Jak jsem popsal již dříve v blogu Jak se nestat rektorem UK, za prioritu číslo jedna považuji hlavně větší internacionalizaci se vším, co to vyžaduje [k tématu také zde]. Také si nemyslím, že modernizace informačního systému je úkol hodný rektora, respektive rektorky. Doufám proto, že nový pan prorektor pro IT se věci ujme tak, že modernizace IT systému nebude od paní rektorky vyžadovat příliš jejího drahocenného času.

Pro neinformované níže připomínám zmiňovaný text prorektora Jana Konvalinky na rozloučenou z jeho Facebooku. V krátkém, hutném textu přímočaře shrnuje gordický uzel dlouhodobých problémů UK. Zmiňuje její přílišnou uzavřenost, fragmentaci, problémy v řízení, nedostatečnou dynamiku a nechuť ke změnám a internacionalizaci. Paní rektorka v odpovědi na otázku zřejmě opatrně naznačuje, že překážky nejsou ani tak uvnitř UK, ale na straně vnějšího legislativního prostředí. To je pravda jen do určité míry. Mnoho zádrhelů se ale nachází uvnitř UK.

Slovo na rozloučenou končícího prorektora pro výzkum na UK Jana Konvalinky

Téma školného rozjasní oči každého novinářského editora. Clikbaitový titulek se školným si editor Lidovek neodpustil ani tentokrát, i když se školného týká jedna jediná věta z celostránkového rozhovoru. Otázku školného česká veřejnost, včetně té akademické, stále nemá dostatečně prodiskutovanou a ujasněnou. A politická reprezentace zleva doprava se slova školné bojí jako čert kříže.

Pravda je podle mě taková, že pokud systém školného doprovází (předchází) systém bezrizikových, nekomerčních studentských půjček splácených dodatečným procentem daně z příjmů nad určitou hranici příjmů, pak školné nemůže představovat ani sociální bariéru, ani zásadnější dodatečné administrativní náklady. Dokonce by takový systém mohl být sociálně vstřícnější než ten současný, kdyby zájemcům o studium z chudých poměrů nabízel i obdobně konstruované půjčky na studentské živobytí. Dnes totiž tito zájemci z chudých poměrů u nás mají smůlu, protože systém finanční podpory studentů je extrémně podfinancovaný. A to málo podpory se rozděluje plošně, což ty skutečně potřebné nevytrhne. Stále mě překvapuje, jak dlouho je tato skutečnost přehlížena a žádná změna na obzoru. Je to i náš zastaralý systém finanční podpory VŠ studentů, který přispívá k tomu, že na vysokou se výrazně s vyšší pravděpodobností dostávají a ukončují děti vysokoškolsky vzdělaných rodičů. Viz níže grafické srovnání rozdílných šancí mladých na vysokoškolské vzdělání v závislosti na vzdělání jejich rodičů.

Graf ze studie IDEA o systému finanční podpory vysokoškoláků v ČR

Podání jedné přihlášky na vysokou školu dnes stojí kolem 900 Kč, ale musíte si dohledat tohle a pak tohle. Jedna přihláška zdarma mi však přijde jako pomoc symbolická, protože roční výdaje na studentské živobytí jsou o dva řády vyšší, než poplatek za podanou přihlášku. Přál bych si, aby UK i další veřejné vysoké školy byly v tomto ohledu k uchazečům a studentům z opravdu chudých poměrů mnohem vstřícnější, byť budou muset ještě pár let suplovat nedostatečnou podporu ze strany státu.

UK i s ohledem na její slavnou historii a výhodné situační podmínky v srdci Evropy by rozhodně měla mít výrazně vyšší ambice, než spokojenost se současným postavením. Ale právě o tom jsou ty priority diskutované na začátku. K akademické světovosti cesta přes sebelepší interní informační systém prostě nevede.

Zmiňovaná fyzika jistě patří k těm výrazně lepším vědním oborům na UK. Ale pravidelnou pozornost si získává hlavně díky velkému personálnímu zázemí, a tedy i úměrně vysokému počtu fyziků a výsledků. Ale závěrečná zpráva z nedávno dokončeného hodnocení vědy na UK jako její špičkové identifikovala také malé obory ekonomie a počítačových věd. [ 1 | 2 | 3 | 4 | 5]. Tedy obory personálně i infrastrukturou diametrálně menší, ale s ohledem na malou velikost špičkově produktivní. O klamu velikosti a přehlížení malých kvalitních oborů a pracovišť v Česku jsem psal již dříve zde.

A ještě jeden postřeh. Pokud budeme vědní obory praktikované na UK srovnávat ke zbytku ČR, potom je na ní zdaleka relativně nejlepší právě obor ekonomie. Lze to poměrně snadno nahlédnout v naší aplikaci poměřující personální zázemí oborů a jejich vědecký výkon. Psal jsem o tom již dříve zde. Kdo o mně ví více (akademický ekonom UK) si možná řekne, že se jen vytahuji. No, nedá se nic dělat, když vás nikdo nepochválí, musíte se pochválit sami :-)

Jsem přesvědčen, že by nové vedení UK mělo interně i navenek více akcentovat decentní a konstruktivní kritiku na základě nedávného vnitřního hodnocení vědy na UK a dlouhou řadu doporučení. Právě pro tento účel to panel světově renomovaných zahraničních vědců shrnul. A také by, myslím, bylo vhodné do debat o prioritách UK více zapojit renomované členy Mezinárodní rady UK (International Advisory Board - IAB). Určitě by to UK a České republice v dlouhodobějším horizontu prospělo.