Posádka Apolla 11, která před padesáti lety přistála na Měsíci, využívala elektřinu z palivových článků na vodík. „Odpadem“ byla pitná voda. Podnikání českých byznysmenů a manažerů, jejichž skupina United Hydrogen Group (UHG) vyrábí ve Spojených státech kapalný vodík, nepostrádá symboliku. Na přepravu vodíku mají k dispozici také čtyři kamiony, které koupili od americké vesmírné agentury NASA.
„Těmito kamiony NASA převážela kapalný vodík na kosmodrom na mysu Canaveral pro potřeby amerických raketoplánů,“ řekl v rozhovoru pro časopis All for Power Ladislav Ornst, který skupinu UHG v roce 2007 spoluzakládal. United Hydrogen hodlá zareagovat na přicházející boom vodíkových palivových článků v Americe. Kromě rozšiřování výroby kapalného vodíku se chystá budovat vodíkové čerpací stanice – nejdříve v Kalifornii, která je tradičně průkopníkem alternativních technologií v dopravě, později také jinde v USA.
Vodík se využívá v řadě odvětví od ocelářství po potravinářství, kde je možné očekávat další přirozený růst poptávky. Skutečný boom ale podle Ladislava Ornsta přijde v příštích desetiletích v dopravě díky rozvoji elektromobility postavené na elektřině z vodíkových palivových článků. A vodík bude stále více sloužit k ukládání energie a zálohování dodávek elektřiny.
Úložiště energie
To, že se vodík stává úložištěm energie – z obnovitelných zdrojů nebo jaderných reaktorů, a není klasickým palivem, považuje Ladislav Ornst za klíčové k pochopení budoucnosti vodíkové ekonomiky. „Spousta lidí si pořád myslí, že se vodík v dopravních prostředcích spaluje,“ poukazuje spoluzakladatel United Hydrogen na jeden z přežívajících mýtů. Lidé si ale postupem času mohou uvědomovat výhody vodíkových vozidel – palivový článek, který vyrábí elektřinu díky elektrochemické reakci vodíku s kyslíkem, nahrazuje v elektromobilech baterii s její výraznou uhlíkovou stopou. A jediným odpadem je podobně jako v Apollu 11 voda. Astronauti ji využívali k uhašení žízně…
„Neměli bychom vnímat vodík jako palivo, ale jako vektor úložiště energie!“ uvádí ve své prezentaci United Hydrogen Group, do níž investoval také Pavel Juříček – největší český podnikatel v automobilovém průmyslu, majitel opavské společnosti Brano Group a od roku 2016 významný akcionář UHG se 44 procenty. Čtyři zakládající akcionáři včetně Ladislava Ornsta drží 52 procent. Figuruje mezi nimi i Vladimír Prerad, který emigroval z Československa v roce 1968, působil v amerických firmách, po sametové revoluci podnikal také v Česku a byl duchovním otcem „vodíkového projektu“.
UHG hledá pro své rozvojové projekty další spoluinvestory, proto vznikl investiční fond Hydrogen 1. Ladislav Ornst do budoucna nevylučuje ani další možnost financování, kterou by mohl být vstup na burzu.
Vodíková filozofie
Základní filozofie skupiny United Hydrogen podle Ladislava Ornsta vychází jak z racionální úvahy, že poptávka po vodíku bude v Americe i ve světě výrazně stoupat, tak z přesvědčení, že se stále silněji bude prosazovat ekologická výroba vodíku bez emisí skleníkových plynů. Obrovský potenciál nabízí rozvoj obnovitelných zdrojů, zvláště solárních panelů v jižních státech USA včetně Kalifornie. Momentální přebytky energie je možné využít k jejímu ukládání ve formě vodíku – tedy k výrobě nejlehčího prvku elektrolýzou vody. Produkce takzvaného zeleného vodíku je zatím velmi drahá, většinou se vyrábí „špinavější“ vodík z fosilních paliv. Vzhledem k vývoji energetiky a technologií by ale mělo být jen otázkou času, kdy se zelený vodík prosadí i komerčně.
V první fázi je možné „vytěžit“ veškerý odpadní vodík, který je vedlejším produktem různých průmyslových procesů. A to je právě oblast, na kterou se zaměřil United Hydrogen. Kapalný vodík vyrábí v Charlestonu v americkém státě Tennessee z odpadního plynu, který vzniká při výrobě chloru – v tamním závodě firmy Olin, největšího světového výrobce chloru.
Podle prezentace UHG je tento proces z hlediska emisí oxidu uhličitého neutrální. Jestliže se za čistý způsob produkce zeleného vodíku považuje elektrolýza vody s využitím obnovitelné nebo jaderné energie, je možné k čisté výrobě přiřadit právě i využívání vedlejších produktů chemické výroby. Tedy přesně to, co se děje v Charlestonu. Firma nicméně jasně dává najevo, co je její cíl do budoucna – získat významný podíl na trhu zeleného vodíku v USA.
Mezi kupce vodíku z Tennessee patří přední americké firmy nebo tamní pobočky nadnárodních skupin. United Hydrogen má dlouhodobý kontrakt s firmou Messer, která působí na trhu s průmyslovými plyny a letos převzala americká aktiva společnosti Linde. UHG dále dodává vodík provozovateli elektráren Duke Energy, který ho využívá k chlazení generátorů, dalším energetickým firmám nebo potravinářské společnosti Tate&Lyle.
Ještěrkový boom
Mezi klienty UHG pak podle Ladislava Ornsta získává významné místo firma Plug Power – výrobce vodíkových palivových článků. Jejich nasazování v osobních automobilech bude postupné, některé segmenty vozidel nebo vozíků ale zažívají boom už dnes. Jde především o vysokozdvižné vozíky, „ještěrky“, pro něž je vodíkový pohon v současnosti efektivnější než klasické baterie. Dalším rostoucím segmentem jsou užitkové vozy – dodávky, které využívají logistické firmy jako DHL nebo FedEx.
„Ve Spojených státech táhnou vodíkovou ekonomiku firmy, nikoliv vláda,“ prohlásil nedávno Keith Wipke, manažer programu vodíkových technologií a palivových článků jedné z laboratoří ministerstva energetiky. To je fakticky také americkým ministerstvem výzkumu. Washingtonská administrativa prezidenta Donalda Trumpa sice ve světě získala pověst vlády, která není příliš nakloněna bezemisním technologiím, ale to neznamená, že se vývoj v tomto směru zastavil. „Řekl bych, že Američané mnohdy méně mluví, ale o to více na nových technologiích pracují,“ dodává spoluzakladatel United Hydrogen.
Společnost Plug Power, která v rámci svého byznysu využívá nejvíce kapalného vodíku na světě, se podle Ladislava Ornsta stala skutečným průkopníkem vodíkové ekonomiky v USA. Andy Marsh, výkonný šéf Plug Power, nedávno uvedl, že jeho firma dlouhá léta hledala malý komerční produkt, který by těžil z jejího dlouhodobého vývoje palivových článků. Ukázalo se, že jím jsou vodíkové ještěrky. I když jsou stále dražší než bateriové vysokozdvižné vozíky, firma už jich prodala více než 20 tisíc. A Andy Marsh upozorňuje, že firma dnes pracuje také například na vývoji palivových článků pro kamiony.
Výhodu ještěrek na vodík ve srovnání s těmi na klasický elektrický pohon vidí Ladislav Ornst například v tom, že jejich výkon nijak neomezuje postupné vybíjení baterií. Vysokozdvižný vozík, jehož baterie už je třeba jen na 30 procentech své kapacity, nezdvihne takový náklad jako pří plném nabití. „Největšími propagátory palivových článků na vodík se tak dnes stávají obchodní firmy jako Amazon nebo Walmart,“ argumentuje Ladislav Ornst.
Plug Power má podle Ornsta nejlépe našlápnuto do dalších segmentů i vzhledem k tomu, že nabízí komplexní řešení. Svým klientům dodává nejenom samotné vodíkové ještěrky, ale celé vodíkové hospodářství – včetně čerpacích stanic – v jejich firemních areálech. A od toho už je pouze krůček k tomu, aby třeba jen kousek dál, „za plotem“, umístil čerpací stanici také pro osobní auta nebo kamiony. Jde každopádně o velkou příležitost také pro dodavatele vodíku jako United Hydrogen – už dnes míří zhruba pětina vodíku, který UHG vyrobí, do palivových článků, a do dvou let to může být podle Ladislava Ornsta i polovina.
20 čerpaček do 5 let
United Hydrogen nyní přichází se strategií 5-20-5. To znamená, že cílem je do pěti let postavit 20 čerpacích stanic na vodík a ten vyrábět v pěti zařízeních podobných tomu současnému v Tennessee. Ladislav Ornst ale upozorňuje, že už druhý chystaný projekt v Louisianě bude oproti Charlestonu dvojnásobný. Zatímco v Tennessee se UHG chce dostat na úroveň 10 tun vyrobeného vodíku denně (dnes se blíží osmi tunám), v Louisianě to má být výhledově 20 tun.
Jedním z dalších projektů už může být výroba zeleného vodíku, například s využitím elektřiny z hydroelektrárny. Produkce nejlehčího prvku v blízkosti přehrady by pak měla další výhodu – dostatek vody pro její elektrolýzu.
Ladislav Ornst čísla ohledně produkce UHG zasazuje do celoamerického kontextu. Spojené státy dnes spotřebovávají 250 tun vodíku denně a vzhledem k vysoké poptávce by to mohlo být i podstatně více. A jenom Kalifornie bude i vzhledem k rozvoji vodíkových pohonů podle predikcí v roce 2030 potřebovat 750 tun vodíku.
Kalifornie řeší rébus
Skupina United Hydrogen už v minulosti provozovala například čerpací stanici na letišti JF Kennedyho v New Yorku. Nyní ale soustředí pozornost především na Kalifornii, kde o svém projektu vyjednává s příslušnými státními institucemi. Logicky – právě Kalifornie je dlouhodobě tahounem nových trendů v dopravě. Tento ekonomicky nejsilnější stát USA na jihozápadě země se chystá rozvoj vodíkových automobilů silně povzbudit – nebude to ale formou přímých dotací jako v minulosti.
Kalifornie přispěje na budování čerpacích stanic s tím, že tento příspěvek bude v čase klesat. Myšlenka takové formy podpory vychází z předpokladu, že bude nějakou dobu trvat, než provozovatelé nových čerpacích stanic na své pumpy nalákají větší počet řidičů. Kalifornie se tak snaží rozlousknout klasický problém zavádění nových technologií, kdy inovátoři řeší rébus, zda má být dříve vejce nebo slepice, v tomto případě vodíkové čerpací stanice nebo vodíkové dopravní prostředky. S klesající kapacitní podporou pro nové vodíkové „pumpy“ postupem času poroste příspěvek, který se bude odvíjet od množství vytankovaného vodíku.
United Hydrogen chce v Kalifornii budovat samostatné čerpací stanice s veškerou infrastrukturou včetně občerstvení. Tím se liší od některých svých konkurentů, kteří jen přidávají vodíkové stojany na existující benzínky. Důvod, proč jde UHG jinou cestou, je podle Ladislava Ornsta jednoduchý – ti, kdo se spokojí jen s malým prostorem na stávajících čerpacích stanicích, budou mít v době blížícího se vodíkového boomu problém s expanzí…
Autor: Jan Žižka
Foto: United Hydrogen
Článek vyšel v časopise All for Power.
