V článku „TOP 09 chce samostatné ministerstvo pro vědu a vysoké školy. ,Nejsem příznivcem nových úřadů‘, říká Fiala“ informoval ministr pro výzkum, vývoj a inovace Marek Ženíšek (TOP 09), že TOP 09 by chtěla prosadit samostatné ministerstvo pro vědu a výzkum.
A dále v textu konstatoval: „V současnosti máme 16 rozpočtových kapitol, které vyjednávám já, nebo úřad při vládě. Akademie věd, GA ČR, TA ČR, ministerstvo školství má vlastní kapitolu pro výzkum, k tomu další resorty mají vlastní výzkumné organizace. Celkově je to neudržitelné.“
A dodal: „Mnoho zemí proto zvolilo model, kde se školství zaměřuje hlavně na mládež a základní či střední vzdělávání, zatímco věda, výzkum a vysoké školy spadají pod samostatný resort. Tento přístup dává smysl. Poláci a další sousední země to tak mají. U nás se místo toho vytvořila Rada vlády, potom se to řešilo pomocí zákona, ale chybí jasný prvek, který by to mohl efektivně řídit.“ V textu se také uvádí, že Ženíšek se bude snažit, aby samostatné ministerstvo bylo i v koaliční smlouvě SPOLU. Reakce premiéra Fialy byla pro něj typická – ano, ale: „Pokud bychom chtěli zřídit nové ministerstvo, měli bychom jiné zrušit.“
Článek také připomíná, že debaty o zřízení samostatného ministerstva pro vědu a výzkum se vedou už dlouho. Během funkčního období Sobotkovy vlády vypracoval tým vicepremiéra pro výzkum, vývoj a inovace Pavla Bělobrádka (KDU-ČSL) nový zákon o podpoře výzkumu, vývoje a inovací, jehož hlavním cílem bylo právě zřízení ministerstva pro výzkum a vývoj. Nechme stranou Ženíškovu iluzi, že se jeho nápad podaří zařadit do koaliční smlouvy SPOLU a podívejme se na návrh z věcné stránky.
Tři otázky
První napadne otázka: Proč s tímto nápadem přichází ministr Ženíšek deset měsíců před volbami, a právě když předložil vládě nový Zákon o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí. Proč s tím nepřišla jeho předchůdkyně Helena Langšádlová (TOP O9) po 2,5 letech ministrování? Zákon je legislativní monstrum, které na současném znění zákona 130/2002 Sb. nic podstatného nezměnilo ani nepřidalo, jen ho zaplevelilo termínem „transfer znalostí“, jenž je na 68 stranách celkem 223krát, mimo jiné vždy hned za všeobecně používaným termínem „výzkum, vývoj a inovace“. Dávat transfer znalostí na stejnou úroveň jako výzkum, vývoj a inovace je věcný nesmysl, protože transfer znalostí je přirozenou a nedílnou součástí výzkumu a vývoje a nepředstavuje samostatnou kategorii podpory.
Především se však nabízí otázka: Proč Ženíšek návrh nového zákona předložil, když podle jeho názoru „u nás se místo toho vytvořila Rada vlády, potom se to řešilo pomocí zákona, ale chybí jasný prvek, který by to mohl efektivně řídit“, a jím předložený návrh zákona postavení Rady pro výzkum, vývoj, inovace a (nově) transfer znalostí ještě posílí?
V této souvislosti je zajímavé stanovisko předsedy Legislativní rady vlády a ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS) k tomuto návrhu zákona, v němž mimo jiné konstatuje: „Shora uvedené výhrady vyplývají i z toho, že ústřední úlohu v oblasti výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí má i nadále zastávat Rada pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí (§ 12 až 15 návrhu zákona), která je v současné i navržené právní úpravě zvláštním druhem orgánu definovaného jako ,poradní’ orgán vlády, který však ve skutečnosti má částečně výkonné i administrativní pravomoci, ovšem nenese žádnou politickou odpovědnost.“ A doporučuje tedy to, po čem Ženíšek touží. Když se však přijímá nový zákon, systémovým řešením by bylo zřízení orgánu veřejné moci s jasnými pravomocemi, politickou legitimitou a odpovídající politickou odpovědností, tedy ideálně ústředního orgánu státní správy.
Bývalý vicepremiér Bělobrádek měl od začátku svého působení stejný cíl, s nímž přichází deset měsíců před volbami Ženíšek – zřízení ministerstva pro výzkum, vývoj a inovace (MVVI). To vyžadovalo jiný zákon, než platí dodnes, a Bělobrádkův tým postupoval standardní legislativní cestou, která začíná věcným záměrem zákona, v němž jsou formulovány jeho základní struktura a zásady. Tento krok bývalá ministryně pro výzkum, vývoj a inovace Helena Langšádlová (TOP O9) ignorovala a hned psala paragrafové znění. Jednání o věcném záměru nového zákona se účastnili zástupci vysokých škol, Akademie věd ČR (AV ČR) a zainteresovaných ministerstev a bylo dosaženo shody o jeho principech. Teprve potom začaly práce na paragrafovém znění zákona, které Bělobrádek předložil vládě v červnu 2017, která ho však před volbami v říjnu již nestačila ani projednat, takže spadl pod stůl.
Střet zájmů
Podstatou Bělobrádkova návrhu bylo zřízení dvou nových institutů, ministerstva pro výzkum, vývoj a inovace a Vědecké rady České republiky, které měly společně dělat kompetentně to, co dělá podle stávajícího zákona nekompetentně a ve zjevném střetu zájmů Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) a co má dělat v Ženíškově návrhu přejmenovaná Rada pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí. Nekompetentně proto, že kromě předsedy všech 16 dalších členů RVVI má náročná civilní zaměstnání, přičemž úkoly, které RVVI zabezpečuje podle článku 35 zákona 130/2002 Sb. jsou rozsáhlé a odpovědné, zejména ty, které nemůže přenechat úředníkům na Úřadu vlády, především zpracování návrhu střednědobého výhledu podpory výzkumu, vývoje a inovací a návrh výše celkových výdajů na výzkum, vývoj a inovace jednotlivých rozpočtových kapitol a návrh jejich rozdělení podle § 5a.
Ve zjevném střetu zájmů, protože zaměstnavatelé všech členů RVVI jsou organizace, které jsou současně hlavními příjemci podpory, o níž RVVI fakticky rozhoduje, byť připravuje jen návrh. Například místopředsedkyně RVVI Adéla Gjuričová je ředitelkou Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, člen RVVI Ladislav Krištoufek je prorektorem pro vědeckou a tvůrčí činnost Univerzity Karlovy a člen RVVI Martin Hrdlička vedoucím vývoje ve společnosti Škoda Auto. Po nich, ani dalších členech RVVI nelze při přípravě návrhu výdajů na výzkum, vývoj a inovace jednotlivých kapitol státního rozpočtu požadovat naprostou nezaujatost.
Bělobrádkovo MVVI mělo být ústředním orgánem státní správy odpovědným za oblast výzkumu, vývoje a inovací. Mělo plnit všechny exekutivní úkoly svěřené v článku 35 platného zákona RVVI, především přípravu návrhu výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace. Prostředky státního rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace měly být na návrh MVVI nadále součástí rozpočtů jeho jednotlivých kapitol, tedy ministerstev, AV ČR, Grantové agentury ČR, Technologické agentury ČR a několika dalších.
Vědecká rada České republiky byla koncipována jako nezávislý poradní a expertní orgán vlády pro oblast výzkumu, vývoje a inovací. Slovo „nezávislý“ je velmi důležité a mělo odraz i v tom, že z jejích 15 členů navržených reprezentací vysokých škol, AV ČR, aplikovaného výzkumu a dalšími právnickými osobami zabývajícími se výzkumem, vývojem a inovacemi, mělo být jmenováno pět vládou, pět Poslaneckou sněmovnou a pět Senátem a odvolat je bylo možné jen z velmi závažných důvodů. Členy dnešní RVVI může vláda odvolat kdykoliv a bez udání důvodu.
Vědecká rada České republiky byla koncipována podle vzoru německé vědecké rady. Měla na žádost vlády nebo ministra pro výzkum, vývoj a inovace vydávat stanoviska ke strategickým otázkám výzkumu, vývoje a inovací a mohla i z vlastní iniciativy vydávat doporučení vládě ke koncepčním otázkám a k dlouhodobému rozvoji systému výzkumu, vývoje a inovací. Z role a fungování německé vědecké rady bychom si měli vzít příklad.
Její postavení vyplývá z toho, že 24 z jejích 32 členů jmenuje federální prezident na společný návrh čtyř velkých německých vědeckých organizací, Společností Maxe Plancka a Fraunhofera, Společenství Helmholtze a Leibnize, a osm veřejných osobností jmenují společně federální a zemské vlády. Očekává se od nich, že budou kombinovat vědeckou excelenci se zkušenostmi a expertizou z vědní politiky. Radí federální i zemským vládám ve všech otázkách, které se týkají obsahu a rozvoje vědy, výzkumu a vysokého školství. Takový orgán u nás chybí, RVVI jím rozhodně není.
Schizofrenní situace
Pokud by ministr Ženíšek opravdu chtěl samostatné ministerstvo pro výzkum a vývoj, stačilo by oprášit Bělobrádkův návrh. Důvod, proč to neudělá a proč se jeho nápad nedostane do volebního programu SPOLU, je prostý. Ženíšek má oproti Bělobrádkovi náskok půl roku, takže se mu může podařit návrh zákona do voleb v říjnu 2025 protlačit Poslaneckou sněmovnou i Senátem. SPOLU se jistě bude chtít před volbami chlubit, že prosadilo nový zákon o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí, který nás popostrčí ke světové špičce.
To je sice iluze, ale ty se ve volbách často a dobře prodávají. Pokud ovšem bude mít SPOLU ve volebním programu současně i záměr zřídit samostatné ministerstvo pro výzkum a vývoj, dostane se do schizofrenní situace, kdy na jedné straně bude chválit, co pro vědu a výzkum udělalo, ale současně voliče ujišťovat, že chce vlastně něco úplně jiného a že tedy to, co právě schválili, zase zruší. Tím by asi voliče neoslovili, takže na samostatné ministerstvo pro výzkum a vývoj ministr Ženíšek jistě zase brzy zapomene.
Autor: Jiří Chýla
Text byl publikován na portálu Lidovky.cz
Příspěvky z rubriky Blogy a komentáře nijak nevyjadřují názory a postoje redakce.
