Vyhledat

iocb tech

hlavní partner portálu

Nezávislé informace o vědě a výzkumu

V pondělí 2. prosince 2024 tomu bylo přesně 50 let ode dne, kdy se v jednom čísle časopisu Physical Review Letters (Volume 33, Number 23) hned za sebou objevily tři články, které oznamovaly objev, jenž zásadním způsobem ovlivnil další vývoj našeho chápání zákonů mikrosvěta.

Šlo o články:

  • Experimental Observation of a Heavy Particle J,
  • Discovery of a Narrow Resonance in e+e- Annihilation,
  • Preliminary Result of Frascati on the Nature of a New 3.1-GeV Particle Produced in e+e- Annihilation

První došel do redakce 12. listopadu 1974, druhý den nato a třetí 18. listopadu. K té časové posloupnosti se ještě vrátím.

Tím objevem byl experimentální důkaz existence nestabilní částice se spinem 1 a hmotností 3,1 GeV, tedy více než třikrát větší, než je hmotnost protonu, která se dnes nazývá J/psí. Tento neobvyklý název odráží skutečnost, že částice byla objevena současně ve dvou různých experimentech.

ting

Samuel Ting, jeden ze dvou laureátů Nobelovy ceny, nad grafem znázorňujícím objev částice, jíž dal název J

V prvním článku je popsán způsob, jak byla tato částice objevena ve srážkách svazku protonů s jádry beryllia na urychlovači AGS v Brookhavenu v USA. Tým vedený Samuelem Tingem částici identifikoval v jejich rozpadech na pár elektronu a pozitronu. V druhém článku tým vedený Burtonem Richterem tuto částici identifikoval naopak ve srážkách elektronů s pozitrony na urychlovači SPEAR v laboratoři SLAC v Kalifornii. V tomto případě se částice projevila jako rezonance v energetické závislosti totálního účinného průřezu. Tingovi se líbilo písmeno J a Richterovi psí, které připomínalo, jak vypadaly srážky v detektoru.

Objev této částice byl překvapením, ale netrvalo dlouho, než se ukázalo, že její vlastnosti velmi dobře odpovídají vlastnostem vázaného stavu čtvrtého kvarku, kterému se začalo říkat „charm“ a jeho antikvarku. Ten sice byl jednou z možností, jak rozšířit tehdy již dobře etablovaný kvarkový model hadronů, ale nikdo neočekával, že bude objeven právě v takových procesech.

Samuel Ting a Burton Richter dostali za objev částice J/psí Nobelovu cenu za fyziku hned v roce 1976.

Cestu k formulaci kvarkového modelu, a od nich ke kvantové chromodynamice, jsem u příležitosti jeho 50letého výročí popsal ve dvou článcích:

  • Jak byly objeveny kvarky, Poznámky k 50. výročí formulace kvarkového modelu, 1. část, Čs. čas. fyz. 64 (2014) 185,
  • Jak byly objeveny kvarky, Poznámky k 50. výročí formulace kvarkového modelu, 2. část, Čs. čas. fyz. 64 (2014) 240.

V nich lze nalézt informace o tom, co vedlo Gell-Manna a Zweiga k hypotéze existence kvarků a jak zásadně se jejich cesty k tomuto pojmu i jeho interpretace lišily.

Zásadní význam objevu částice J/psí a její interpretace jako vázaného stavu čtvrtého kvarku a jeho antikvarku spočíval v tom, že poskytl přesvědčivý důkaz, že mezi kvarky a leptony existuje symetrie.

Do listopadu 1974 byly známy 4 leptony (elektron a elektronové neutrino a mion a mionové neutrino) a tři kvarky (u, d, s), z nichž každý existoval ve třech mutacích nazývaných „barvy“. Čtvrtý „půvabný“ kvark, označovaný jako kvark c, je v kvarkovém modelu partnerem kvarku s, podobně jako kvark u je partnerem kvarku d. Kvarky (u, d) a elektron a jeho neutrino tvoří jednu tzv. generaci fundamentálních fermionů a kvarky (c, s) a mion a mionové neutrino druhou generaci. Všechny tyto částice mají stejný spin ½. Cesta k hledání experimentální evidence pro symetrii mezi kvarky a leptony nebyla jednoduchá a trvala 10 let.

psi

Záznam z detekčního zařízení druhé skupiny Burtona Richetera, jenž byl podnětem, proč dal částici název psi podle řeckého písmene, který záznam připomíná

Symetrie mezi kvarky a leptony existuje i v dnešním standardním modelu, v němž přibyla ještě třetí generace kvarků (t, b) a leptonů (tauon a tauonové neutrino). Symetrie mezi kvarky a leptony vyřešila několik teoretických problémů a je i startovním předpokladem v některých snahách rozšířit standardní model o nové síly a částice.

A nyní k té třetí práci, která přišla do redakce časopisu Physical Review Letters o šest dní později. Mezi skupinami Tinga a Richtera existovala značná rivalita, ač zkoumali zcela jiné procesy, a existuje svědectví o tom, jak se vzájemně sledovaly. Existují i nepotvrzené informace, která z těchto skupin viděla evidenci pro novou částici první, ale skutečnost je taková, že oba články dorazily do redakce v rozmezí několika hodin.

Skupina pracující v laboratoři v italském Frascati na urychlovači ADONE, který byl velmi podobný urychlovači SPEAR v SLAC, měla vysloveně smůlu. Urychlovač ADONE byl projektován na maximální energii srážky 3 GeV a protože částice J/psí je nestabilní a má hmotnost 3,1 GeV s velmi malou neurčitostí, skupina ve Frascati ji nemohla detegovat. Jakmile se ale o jejím objevu doslechla, nepatrně zvýšila energii srážek a částici J/psí okamžitě detegovala také.

 

Autor: Jiří Chýla

Příspěvky z rubriky Blogy a komentáře nijak nevyjadřují názory a postoje redakce.

 

Kategorie: Jiří Chýla