Dvě dobré rady Marku Ženíškovi

 

 

Ta první je jednoduchá a možná zbytečná: aby dobře poslouchal pana prezidenta, který řekl, že ho bude jmenovat ministrem, ale nepověří ho řízením ministerstva pro výzkum, vývoj a inovace, protože takové ministerstvo neexistuje. Po Heleně Langšádlové jen zdědí na Úřadu vlády Sekci pro vědu, výzkum a inovace a jednoho náměstka a jednu náměstkyni. Slova „pro výzkum, vývoj a inovace“, která mu vláda k jeho funkci ministra přidala, jsou jen okrasný přívěšek, z něhož neplynou žádné kompetence. Ty vyplynou až z funkce předsedy Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI), poradního orgánu vlády v této oblasti.

Ta druhá rada je také jednoduchá, ale velmi důležitá. Měl by si říct: „Vím, že o vědě a výzkumu nic nevím, a proto se budu řídit moudrým latinským příslovím Festina lente a nejdříve se s touto oblastí dobře seznámím“. To nebude snadná věc, protože naše prostředí vědy a výzkumu je v řadě ohledů bizarní. To se týká především legislativy a konkrétně právě role RVVI. Ta se opírá o ustanovení zákona 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků, který v článku 33 stanoví:

Ústřední správní úřad odpovědný za výzkum a vývoj

(1) Ústředním správním úřadem odpovědným za výzkum a vývoj je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy s výjimkou oblastí, které zabezpečuje Rada pro výzkum, vývoj a inovace podle § 35.

Přičemž podle § 35 je RVVI odborným a poradním orgánem vlády pro oblast výzkumu, vývoje a inovací a zabezpečuje řadu činností, z nichž nejdůležitější jsou v pořadí podle důležitosti:

l) návrh výše celkových výdajů na výzkum, vývoj a inovace jednotlivých rozpočtových kapitol a návrh jejich rozdělení podle § 5a,

k) zpracování návrhu střednědobého výhledu podpory výzkumu, vývoje a inovací,

c) přípravu metodiky hodnocení výzkumných organizací a výsledků ukončených programů a její předložení vládě,

d) hodnocení v rozsahu podle metodiky hodnocení výzkumných organizací a výsledků ukončených programů schválené vládou,

f) zpracování priorit aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací České republiky.

Zákon 130/2002 Sb. je v tomto článku v přímém rozporu se zákonem 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy (tzv. kompetenčním zákonem), který konstatuje, že ústředním správním úřadem odpovědným za výzkum a vývoj je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Právníci by nám možná vysvětlili, že v případě kolize dvou zákonů má přednost před obecným ten speciální, a tedy v našem případě zákon 130/2002 Sb. Problém je ovšem v tom, že kompetence vládního orgánu jsou přesunuty na poradní orgán vlády a navíc tento orgán je složen ze zástupců třech segmentů výzkumu a vývoje – vysokých škol, ústavů Akademie věd a podnikatelského sektoru – které jsou současně hlavní konzumenti prostředků, jejichž rozdělení RVVI navrhuje. A jako třešnička na dortu je předsedou RVVI podle tohoto zákona člen vlády. Za Topolánka, Nečase a Babiše jím byli přímo premiéři.

Určitým, byť mírným argumentem pro převedení významné části kompetencí v oblasti výzkumu a vývoje z MŠMT na RVVI je skutečnost, že v rámci MŠMT hraje výzkum, vývoj a inovace vysloveně okrajovou roli a ministerstvo není ani personálně vybavené na to, aby kompetentně plnilo v této oblasti roli ústředního správního úřadu. Těžiště jeho činnosti je ve správě a financování regionálního školství. Z celkového objemu výdajů na rok 2024 ve výši 268 miliardy Kč jde na regionální školství 204 miliardy, zatímco na výzkum, vývoj a inovace je určeno 20,5 miliardy, tedy jen necelých 8 procent.

Ve většině zemí EU je oblast vědy a výzkumu spravována příslušnými ministerstvy, často společně s vysokými školami. Zřízení takového ministerstva, které mělo být ústředním orgánem státní správy odpovědným za oblast výzkumu a vývoje, národní politiku výzkumu, vývoje a inovací a mezinárodní spolupráci v těchto oblastech, bylo součástí nového zákona, který vypracoval tým Pavla Bělobrádka, vicepremiéra pro vědu, výzkum a inovace v Sobotkově vládě, o němž jsem psal v předchozím blogu. Tento zákon ovšem Sobotkova vláda nestačila ani projednat. Kromě ministerstva měl Bělobrádkův zákon zřídit po vzoru německé Wissenschaftsrat a britského Council for Science and Technology Vědeckou radu České republiky jako nezávislý poradní a expertní orgán vlády pro oblast výzkumu, vývoje a inovací. Ta se neměla zabývat rozpočtem a dalšími úkoly jako současná RVVI, ale měla dávat z vlastní iniciativy doporučení vládě ke koncepčním otázkám a k dlouhodobému rozvoji systému výzkumu, vývoje a inovací. Je pravda, že většina vědecké obce myšlence ministerstva pro vědu a výzkum nefandila, a tak osudu Bělobrádkova zákona nelitovala, ale to je smutný projev všeobecné ztráty důvěry ve funkčnost státních institucí.

Nemáme tedy ministerstvo pro výzkum a vývoj, zato máme zákon 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků, jehož analog neexistuje v žádné vědecky vyspělé zemi, protože tam fungují zodpovědné státní instituce. Tohle by si měl ministr Ženíšek uvědomit předtím, než se začne snažit dokončit dílo Heleny Langšádlové, nový zákon o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí, o němž jsem psal v předchozím blogu a který odpočívá na Úřadu vlády po vypořádání 1449 připomínek v meziresortním připomínkovém řízení.

Zákon jako celek je obludné monstrum, které nemá ve světě obdoby. Již ten platný, ale ten nový ještě více. V žádné vědecky a technologicky vyspělé zemi neexistuje zákon, který by jen zdaleka měl stejný obsah a rozsah jako náš návrh Heleny Langšádlové. Nikde ve světě necítí politici potřebu výzkum a vývoj regulovat zákony tak, jako o nás. To, co se reguluje zákony, jsou maximálně lékařsky orientované výzkumy. Představa, že zákon pomůže našemu výzkumu na světovou úroveň a zajistí ekonomicky efektivní inovace, je iluze, tak to nikde nefunguje. Klíčové je vždy a všude chovaní a jednání aktérů výzkumu a vývoje, státních institucí a finančních agentur.

Helena Langšádlová zcela ignorovala skutečnost, že na evropské úrovni jsou výzkum, vývoj a inovace regulovány Nařízením EU 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem. Smyslem tohoto Nařízení je jasně vymezit formy a podmínky finanční podpory poskytované z veřejných prostředků podnikům (tj. subjektům nabízejícím zboží a služby na volném trhu) na výzkum, vývoj a inovace. Takovými subjekty mohou být u nás nejen obchodní korporace, ale i veřejné vysoké školy či veřejné výzkumné instituce. Subjektů, které neprovádějí hospodářskou činnost, se toto Nařízení na druhé straně netýká a stát je může podporovat bez omezení. Tuto skutečnost by si měl ministr Ženíšek hned na začátku uvědomit a z tohoto hlediska by se také měl seznámit jak s platným zákonem 130/2002 Sb., tak s novým zákonem Heleny Langšádlové.

Papír snese všechno, i nesmysly

Na webové stránce Heleny Langšádlové po oznámení její rezignace je kromě pochvalných slov premiéra Petra Fialy „Helena Langšádlová odvedla se svým týmem velký kus práce na zákoně o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí a na řadě dalších priorit“ také vyjádření Jana Konvalinky, který byl 8 let členem RVVI a prorektorem UK a v současné době je ředitelem Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR, nejbohatšího ústavu Akademie věd: „Rád bych ocenil práci paní ministryně pro českou vědu a technologický transfer. Vědecká agenda bohužel stále nepatří mezi společenské a politické priority, přesto paní Langšádlová odvedla ve funkci ministryně spoustu práce. Pevně doufám, že její nástupce dotáhne do zdárného konce zejména legislativní návrhy paní ministryně, na kterých tak dlouho a usilovně pracovala.“

Nejen Fiala, ale také Konvalinka návrh nového zákona „o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí“ nečetl, protože jinak by nemohl mít takové očekávání. Není divu, prokousat se 72stránkovým legislativním monstrem vyžaduje značné úsilí a odvahu. Pro něj a všechny čtenáře, které tento opus zajímá, krátce připomenu hlavní rozdíly od platného znění zákona 130/2002 Sb. Kromě radikálního překopání pořadí jednotlivých částí přináší nový zákon nové části či ustanovení:

§ 4 Koncepce poskytovatele

§ 6 Etika výzkumu, vědecká integrita a dobrá vědecká praxe

§ 7 Ochrana bezpečnostních zájmů státu, institucionální odolnost a předběžná opatrnost

§ 11 Vědecká diplomacie

§ 13 (1) Ústředním správním úřadem pro inovace je Ministerstvo průmyslu a obchodu s výjimkou oblastí, které zabezpečuje Rada pro výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí

§ 26 (1) Zřizuje se Technologická agentura jako ústřední správní úřad ve věcech účelové podpory aplikovaného výzkumu, inovací a transferu znalostí

Díl 2 Přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí

Hlava IV Systémová podpora

§ 87 Popularizace výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí

Část pátá: Sankce

Přijímání výzkumných pracovníků ze třetích zemí je důležitý a užitečný článek, výslovné ustanovení o Ústředním správním úřadu pro inovace je správné. Systémová podpora je souhrnné označení pro některé formy podpory, které jsou v platném znění zákona 130/2002 Sb. součástí institucionální podpory. Paragrafy 6, 7, 11 a 87 se týkají smysluplných, ale okrajových záležitostí a paragraf § 4 obsahuje nebezpečná a kontraproduktivní ustanovení, která se snaží zákonem svázat výzkum a vývoj koncepcemi poskytovatelů (tedy např. Ministerstva školství či Akademie věd) schvalovanými vládou, které obsahují „vhodné indikátory pro průběžné monitorování plnění cílů podpory a zhodnocení jejich plnění a hodnocení dopadů“, a které by tak znamenaly návrat k státnímu plánu základního výzkumu z éry před rokem 1989. Akademie věd se snažila ve své připomínce tento aspekt zdůraznit, ale připomínka nebyla akceptována.

Je smutné, že paní ministryně nechápala, že vědě a výzkumu zákon tímto opatřením nepomůže, ale naopak je poškodí. Změna postavení Technologické agentury je jejími orgány i vědeckou obcí vnímána velmi negativně. Myšlenka sankcionovat přestupky (například to, že výzkumná organizace zapsaná do evidence výzkumných organizací nesplní povinnost oznámit jakékoliv změny údajů zapsaných v evidenci do 7 pracovních dnů ode dne, kdy se o takové změně dozví) pokutou 100 000 Kč, je vskutku originální.

A nyní se dostávám k ústřednímu bodu návrhu nového zákona, jímž má být transfer znalostí, který je výslovně zmíněn v programovém prohlášení Fialovy vlády:

V návaznosti na důkladnou analýzu a širokou diskusi a s přihlédnutím k příkladům zahraniční dobré praxe připravíme nový zákon o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí s cílem snížení administrativní zátěže, odstranění roztříštěnosti a zjednodušení celkového systému řízení, usnadnění přenosu poznatků do praxe, ochranu bezpečnostních zájmů státu či zlepšení podmínek pro vědce a vědkyně.

Bohužel Helena Langšádlová zcela ignorovala ten nejdůležitější „příklad zahraniční dobré praxe“, jímž je již zmíněné Nařízení EU 651/2014, na něž se návrh zákona odkazuje na první stránce,a které je naší legislativě nadřazené a pojem „transfer znalostí“ do návrhu zákona zakomponovala povětšinou jednoduše tak, že za každým souslovím „výzkum, vývoj, inovace“ přidala ještě „a/nebo transfer znalostí“. Ten se tak na 72 stranách návrhu zákona vyskytuje celkem 237krát, tedy v průměru více než třikrát na stránce. Díky tomu „transfer znalostí“ vystupuje v návrhu zákona na zcela stejné úrovni jako výzkum, vývoj a inovace a hned v paragrafu 2 odstavci (2) se hovoří o jeho podpoře z výdajů státního rozpočtu

(2) Pro účely tohoto zákona se dále rozumí:

a) podporou podpora výzkumu, vývoje, inovací a transferu znalostí z výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj, inovace a transfer znalostí, což je v příkrém rozporu s Nařízením EU 651/2014, v němž jsou taxativně vyjmenovány všechny povolené podpory a transfer znalostí mezi nimi není.

V článku 25 Podpora na výzkumné a vývojové projekty je podpora podmíněna tím, že podpořená část výzkumného a vývojového projektu musí plně spadat do jedné či několika z těchto kategorií:

1. základní výzkum;
2. průmyslový výzkum;
3. experimentální vývoj;
4. studie proveditelnosti.

Pokud jde o inovace, povolené podpory se týkají:

• V článku 26 Investiční podpora na výzkumnou infrastrukturu
• V článku 27 Podpora určená inovačním klastrům
• V článku 28 Podpora na inovace určená malým a středním podnikům
• V článku 29 Podpora na inovace postupů a organizační inovace,

přičemž u každé z těchto podpor jsou specifikovány způsobilé náklady a maximální míra podpory. Podobně je v rozporu s Nařízením písmeno b) v odstavci 2 článku 2 návrhu zákona b) kategoriemi podpory oblasti podpory základního výzkumu, aplikovaného výzkumu, inovací a transferu znalostí, neboť Nařízení kategorii podpory „transfer znalostí“ nezná. Pojmy „projekty“ a „programy“ transferu znalostí proto nemají žádný smysl a nelze je z veřejných prostředků podporovat. Nařízení chápe transfer znalostí jako formu veřejného šíření výsledků výzkumu a vývoje výzkumných organizací.

„Organizací pro výzkum a šíření znalostí“ se rozumí subjekt (např. univerzita nebo výzkumný ústav, agentura pro transfer technologií, zprostředkovatel v oblasti inovací, fyzický nebo virtuální spolupracující subjekt zaměřený na výzkum) bez ohledu na jeho právní postavení (zřízený podle veřejného nebo soukromého práva) nebo způsob financování, jehož hlavním cílem je provádět nezávisle základní výzkum, průmyslový výzkum nebo experimentální vývoj nebo veřejně šířit výsledky těchto činností formou výuky, publikací nebo transferu znalostí...

Transfer znalostí je tedy na stejné úrovni jako publikace či výuka. U transferu znalostí Nařízení nepředpokládá podporu z veřejných prostředků, naopak transfer znalostí má výzkumné organizaci přinášet zisk. Těch nesouladů s Nařízením je v návrhu Langšádlové více, ale tento je přímým důsledkem nekompetentního způsobu použití pojmu transfer znalostí.

Transfer znalostí již probíhá

Helena Langšádlová se zjevně považovala za apoštola transferu znalostí, ale ten již dávno probíhá i bez státního popohánění. Akce jako Startuje reforma transferu znalostí, která proběhla v Národní technické knihovně v Praze 25. ledna 2024 žádnou skutečnou reformu transferu znalostí nenastartovala, stačí si přečíst vystoupení některých účastníků, aby bylo zjevné, že šlo čistě o PR akci vlády. Jako pozitivní, již existující příklady funkčního transferu technologií uvádím dceřinou společnost University Karlovy Charles University Innovations Prague a.s. založenou v roce 2018 pro uplatnění výzkumných výsledků, zejména vynálezů, vědců i studentů Karlovy univerzity v praxi, nebo dceru a vnučku Ústavu organické chemie a biochemie IOCB Tech s. r. o., založenou v roce 2007, resp. i&i Prague s. r. o., založenou v roce 2017, jejichž vedoucí představitelé Otomar Sláma a Martin Fusek na konferenci vystoupili, podobně jako předseda Technologické agentury Petr Konvalinka a členka předsednictva Grantové agentury Alice Valkárová.

Těch skutečností týkajících se našeho výzkumného ekosystému, se kterými by se měl nový ministr seznámit, je ještě více a pokud stráví zbytek volebního období jen touto činností, udělá pro naši vědu a výzkum i pro sebe nejlépe. A pokud bude, jak sebejistě tvrdí Petr Fiala, jeho vláda vládnout i po volbách v příštím roce, bude Marek Ženíšek dobře připraven na promyšlené kroky směřující k posílení naší vědy a výzkumu a využití jejich výsledků pro prosperitu naší společnosti.

Takže znovu pane ministře: Festina lente.

 

Autor: Jiří Chýla

Příspěvky z rubriky Blogy a komentáře nijak nevyjadřují názory a postoje redakce.