Jsou na stopě léčivých látek proti Parkinsonově nemoci či rakovině prsu. Dívají se do hlubin kosmu. Vylepšují už tak skoro zázračný materiál grafen, aby plnil úkoly v medicíně nebo elektronice. Vyvíjejí nanotrubičky využitelné pro solární panely. Anebo se zaobírají těmi nejefektivnějšími právními systémy či zkratkovitým lidským rozhodováním. Evropská výzkumná rada podporuje ty nejlepší vědce. Za dekádu ale šlo do Česka pouze 25 jejích grantů.
Někteří z takových vědců žijí i mezi námi: v Česku. Za deset let dostalo takřka 7000 evropských vědců od Evropské výzkumné rady (ERC) prestižní granty s třípísmennou visačkou, jež se stala zárukou prvotřídního výzkumu. Vědci mnoha oborů, které hodnotí a vybírají zase jen špičkoví vědci v 75 panelech, zatím získali od EU dvanáct miliard eur (324 miliard korun), aby zlepšovali svět.
Od roku 2007, kdy ERC vznikla, dostalo šest příjemců těchto grantů Nobelovu cenu, čtyři další získali Fieldsovu medaili (ocenění pro nejlepší matematiky) a z průlomového základního výzkumu vzešlo dokonce 800 patentů!
To byly ty skvělé zprávy. To horší se týká České republiky, jež během dekády obdržela pouze 25 grantů. Nejvíce jich putovalo do Akademie věd, na Univerzitu Karlovu, řeší je už na Masarykově univerzitě nebo na ČVUT. Vmezinárodním srovnání je to ovšem velmi málo: v témže období putovalo jen do britských institucí 1488 grantů, přičemž jeden takový úspěch představuje injekci 1,5 až 2,5 milionu eur na celé pětileté období.
S jedním Čechem u zrodu
Nedávno ERC oslavila své narozeniny po celé Evropě a za přispění stipendistů: Denis Kirik z Lundu vypráví o genové terapii proti „parkinsonovi“, Valeria Nicolosiová v Dublinu o bateriích, které vydrží 5000krát déle než ty dnešní. V pražském Karolinu hovořili o své práci i Češi. Například biolog Petr Svoboda nebo chemička Jana Roithová z Přírodovědecké fakulty UK, jež je v tuzemsku jediná, kdo získal už dva typy elitních grantů. Podobná akce se uskutečnila i v Brně.
„ERC se snaží o podporu originality, vizí a výjimečné práce ku prospěchu všech. Výjimečné vědecké myšlenky se nerodí deklaracemi, usneseními či hlasováním, ale jsou spojeny s výjimečnou prací jednotlivců a skupin, které kolem sebe vytvářejí... Evropská výzkumná rada se snaží výjimečné myšlenky podpořit, a vytvářet tak základ pro směřování vědy jako celku,“ uvedl profesor Zdeněk Strakoš, který předsedal hodnotícímu panelu pro informatiku.
U zrodu ERC byl též jeden Čech: Pavel Exner. „Je to malý zázrak. Vznikla organizace, která podporuje výzkum na základě jediného pravidla: excelence. Podařilo se a velkou zásluhu na tom má dánské předsednictví EU v roce 2003. Dva roky poté padlo rozhodnutí, že na rozdíl od dalších programů bude rozhodování o tom, jak bude vypadat a jaké granty se budou udílet, dáno do rukou vědců,“ vzpomínal.
Taková vědecká Liga mistrů
Výběr příjemců je enormně tvrdý. Nezáleží na věku, národnosti či pohlaví. U vědecké komise rozhodují hlavně schopnosti a nápady – původně se měl program jmenovat IDEAS. Zatímco průměrná úspěšnost žadatelů z unijních zemí je kolem dvanácti procent, úspěšných žádostí z Česka bývá pouze pět procent. Excelentní fyzik Tomáš Jungwirth, člen vědecké rady ERC, včera prozradil, že neúspěšní Češi dostávají špatné „známky“ už i v rané fázi, tedy před pohovory s experty. Proti jiným zemím – typu Nizozemska či Rakouska – jen pomalu přibývá mladých řešitelů, takže chyba nebude toliko v totalitní minulosti.
Čím to? Včera v plénu zaznělo, že na vině je chabá vědecká kultura, jež mladé nevede k založení vlastních skupin a také inbreeding čili zakonzervování kateder a ústavů, na nichž badatelé rostou – od bakaláře po profesory. Do vědecké Ligy mistrů, jak Exner přezdívá systému ERC, vede cesta přes mezinárodní kouče a kluby.
Na české ústavy tak zatím doputovalo jen 25 grantů v hodnotě miliardy korun. Ty jsou navíc přenositelné, takže jeden z fyziků už nebádá v Praze, ale ve Vídni. O zlepšení situace se tu stará Technologické centrum Akademie věd, jež pro zájemce organizuje workshopy i se cvičnými pohovory s experty.
Článek vyšel 16. března 2017 v Lidových novinách.
