Nadějný vědec opouští Česko

To je zaměřeno na vylepšování grafenu či hledání nových vodivých materiálů pro elektroniku. Na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, pro niž elitní ERC získal, už výzkum řešit nebude... Odchází pryč.

„Ano, je to pravda. Půjdu do Německa. Očekávám tam důraz na vědu a daleko méně byrokracie, politiky a žabomyších válek,“ řekl LN Bojdys, který od července 2014 působil v Praze. Za sebou má dvacítku vědeckých článků s více než tisícem citací.

Michael, jenž před pár lety publikoval ceněnou studii o tenoučkém, takřka dvourozměrném polovodiči, nechce české prostředí jen hanět. To ne. „Je tu samozřejmě řada skvělých vědců, kteří vedou skupiny na Akademii věd, na univerzitách či v centrech, jako je olomoucké RCPTM. Nicméně tito excelentní jednotlivci nejsou schopni přinést reformu na institucionální úrovni, neboť strategická a personální rozhodnutí se dělají v rámci Old men’s club, v klubu starých pardálů,“ míní Bojdys.

Do Česka jej přitáhl takzvaný tenure–track systém, hledání posil, který byl zaveden na katedře organické chemie profesorkou Janou Roithovou. „S novým vedením katedry a fakulty je ale budoucnost průkopnických projektů nejasná a nejistá,“ vysvětluje.
Rozzlobilo jej, že po změně vedení neplatily věci, jež si už jednou domluvil – ale s jiným děkanem. „Nemohu se tu spolehnout ani na psané smlouvy s fakultou, které podepsal předchozí děkan (Bohuslav Gaš). Třeba o laboratorních prostorách nebo o adekvátní správě grantu,“ říká mladý chemik, jenž na svém blogu MJBojdys.wordpress.com publikoval své stanovisko s titulkem Je něco shnilého v akademii české.
„O jeho plánu jít do Německa vím, ale zatím nám nedal písemně vědět. Asi tam bude mít lepší podmínky. Je nám to líto,“ řekl LN nový děkan Jiří Zima. Jeho předchůdce Gaš včera potvrdil, že s Bojdysem sepsal dohodu, jak mu „přírodověda“ vyjde s řešením ERC vstříc. „Kdybych byl ještě děkanem, snažil bych se ze všech sil, aby nemusel odejít,“ řekl Gaš.

Excelence jenom na papíře?

Bojdys, zahraniční vědec – který pochází z Polska, ale spíše se považuje za Evropana, neboť žil v Německu i Velké Británii – hovoří o inflaci pojmu „excelence“ v české vědě. Přestože financování není až tak marné a z podílu na HDP už ční nad průměrem zemí EU, tak ve zprávě Evropské komise z roku 2014 vysloveně stojí, že úroveň vědecké excelence zůstává v ČR nižší, než činí evropský průměr. A nedaří se ji zvyšovat.

„V Česku si většina vědců myslí, že jsou excelentní. Máme centra excelence, univerzitní centra excelence, excelentní týmy a další výzvy pro excelentní výzkum... Často to nemá s excelencí moc společného,“ kritizuje profesorka Roithová z téže fakulty, skutečná vědecká „hvězda“. ERC grant už získala dvakrát a Univerzita Karlova ji v dubnu zařadila mezi pětici svých nejvýznamnějších vědců, na něž může být ve světě hrdá.

„Instituce, které excelentní týmy mají, je nijak zvlášť nepodporují, spíše se je snaží zarovnat, aby nikdo nevyčníval... Všeobecná snaha je, abychom se všichni měli rádi, byli kamarádi a aby se každý cítil podobně, komfortně a nikdo nebyl ukřivděný. A to funguje na všech úrovních! Proto se nesluší mluvit o tom, když někdo dělá špatný nebo dokonce neetický výzkum. Jenže takhle opravdovou excelenci nikdy vybudovat nemůžeme,“ říká Roithová.
Bojdyse navíc zklamal přístup Grantové agentury ČR (GA ČR), jež mu v únoru zastavila juniorský grant. Po pouhém roce. Důvod? Agentura byla „velmi znepokojena průběhem a stavem řešení projektu“. Shodou okolností na to přišla v témže týdnu, kdy Bojdysovi přijalo vydavatelství magazínů Nature dvě studie k otištění.

„Překvapilo mne, že se objevily i argumenty typu: ten už má ERC, juniorský grant nepotřebuje,“ nedávno uvedl zklamaný chemik. Podle Roithové, která je rovněž v pětičlenném předsednictvu GA ČR (ale rozhodování o Bojdysově grantu se neúčastnila z důvodu střetu zájmů), šlo o formální chyby. „Slušelo by trochu nadhledu,“ míní profesorka chemie s tím, že pro cizince není lehké se ve všech pravidlech zorientovat – ať vyřčených, či nevyřčených.

Hocek: Selhání české vědy

Servítky si nebere Michal Hocek, zastánce špičkové vědy, jenž primárně působí v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR (ÚOCHB) a částečně na Přírodovědecké fakultě UK. „Odchod je moc špatnou zprávou – nikoli primárně kvůli těm milionům, ale hlavně je to velké selhání českého vědeckého prostředí. Je mi to mimořádně líto, protože přírodovědecká fakulta ztrácí jednoho z nejnadějnějších mladých vědců a velkou osobnost. Byl ukázkovým příkladem úspěšného programu tenure–track, který na katedře zavedla profesorka Roithová, jež otevřela několik samostatných juniorských pozic a obsadila je na základě mezinárodního konkurzu. Doktor Bojdys do roka od příchodu na fakultu dokázal získat ERC grant, což byl unikátní úspěch. Bohužel skutečnost, že si fakulta svoji hvězdu nedokázala udržet, je značně deprimující a demotivující,“ řekl LN Hocek, jehož školitelem byl slavný Antonín Holý.

Není to poprvé, co si příjemce ERC grantu odnáší svou dotaci pryč, do ciziny. Stalo se tak v případě matematika Daniela Kráľe (udělen 2010), jenž přešel do britského Warwicku, a nedávno fyzika Jana Kuneše (udělen 2014), který se přesunul na techniku do Vídně. „Pokud nedojde k potřebným reformám institucí, tak se obávám, že z Česka odejde více zahraničních a mladých českých vědců,“ uzavírá Bojdys, jenž své nápady nabídne raději jinde.

 

Michael J. Bojdys

• Vědec, chemik, který se věnuje tzv. funkčním nanomateriálům.
• Ve čtvrtek mu bude 36 let.
• Narozen v polském Grudziadzi; je sice německé národnosti, ale považuje se spíše za Evropana.
• Tituly bakaláře a magistra chemie (2006) má z Cambridge.
• Doktorát získal roku 2009 v jednom z ústavů Maxe Plancka.
• Tam chvíli pracoval, ale v letech 2010 až 2013 byl „postdokem“ na Liverpoolské univerzitě.
• Mezi roky 2013 a 2014 bádal na Technické univerzitě Berlín.
• V červenci 2014 zamířil do Prahy: na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy.
• Je autorem dvaceti studií, které mají přes tisíc vědeckých citací.
• Hovoří polsky, německy, anglicky a rovněž francouzsky.

---

Akademické prostředí je tu málo vstřícné

„V českém prostředí se excelentní zahraniční vědci bohužel na řadě míst stanou spíše terčem závisti a okopávání kotníků,“ říká profesor Michal Hocek, plodný chemik z Akademie věd a také Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

 

MR: Jaké byly podle vás důvody, že Michael Bojdys odchází z Česka, ač pracoval na Univerzitě Karlově a také u vás – tedy v Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB)?
Hlavní důvod je zřejmý: Michael dostal z Německa nabídku, která byla mnohem lepší nežli podmínky, které se mu nabízely zde v Česku, a bude mít možnost pracovat ve špičkově vybaveném pracovišti a spolupracovat s podobně zaměřenými experty na materiálový výzkum.

MR: A ty další důvody?
Michael se snažil na Přírodovědecké fakultě UK vybudovat laboratoř materiálové chemie a sdílet řadu potřebných přístrojů, ale dostalo se mu jen malé podpory a pochopení... Laboratorní prostor měl velmi omezený a fakulta nedokázala včas nakoupit potřebné přístroje financované z ERC grantu. Na ÚOCHB, který je většinově zaměřen na biologickou a medicinální chemii, měl jen malou část své skupiny a omezené možnosti spolupráce. Jednou z posledních kapek jeho trpělivosti bylo nejspíše rozhodnutí panelu Grantové agentury ČR, která mu po prvním roce předčasně ukončila financování jeho juniorského grantu z důvodů několika minoritních formálních pochybení.

MR: Vidíte v kauze nějaký obecnější problém „české vědy“?
Ve vyspělých zemích vědecké instituce cíleně lákají excelentní zahraniční vědce. A je naprosto automatické, že pokud někdo získá velký prestižní grant, dostane maximální podporu od instituce – včetně většího prostoru a kofinancování – i pomoc od kolegů. V českém prostředí se na řadě míst bohužel stane spíše terčem závisti a okopávání kotníků, což je zejména pro cizince, zvyklého na stimulující prostředí předchozích pracovišť, naprosto nepřijatelné.

MR: A ti pak jdou za lepším...
Ti opravdu vynikající vědci totiž mají na výběr, takže když se jim nedostane podpory a spolupráce, tak se prostě seberou a jdou jinam, kde je rádi přijmou. To zde nastalo a ukázalo to, že i přes některé „pozitivní ostrůvky“ je velká část tuzemského vědeckého prostředí dosud málo otevřená vůči cizincům a nedostatečně ochotná skutečně podpořit vědeckou excelenci.

 

Autor: Martin Rychlík

Článek byl publikován 5. června 2017 v Lidových novinách.