Tradice má někdy inspirativní sílu. Jednu takovou udržují i prestižní vědecké časopisy, když na přelomu nového roku pravidelně sestavují přehledy očekávaných událostí ve vědě. Po jejich vzoru jsem se pokusila prozkoumat, co čeká českou vědu v roce 2022.
A hned v úvodu to celé zpochybním, protože už samotné sousloví „česká věda“ představuje problém. Dnešní věda je totiž založena na mezinárodních spolupracích. Stejně tak mnoho českých vědců a vědkyň působí v zahraničí a naopak na tuzemských institucích pracuje řada cizinců, proto je jakékoli národní škatulkování nepřesné a zavádějící.
Přesto je tento termín v jednom ohledu užitečný: Umožnuje shrnout vědecké objevy a trendy, které se očekávají v roce 2022 a budou mít „českou stopu“. A aby nezůstalo u jediného pokusu, bude je tento blog sledovat pravidelně.
Užitečná věda
Je to už trochu ohraná, skoro rituální písnička. Když mají vědkyně a vědci mluvit o svých plánech, většinou neopomenou zmínit, jak moc chtějí, aby výsledky jejich bádání nalezly uplatnění v každodenním životě. Tentokrát však lze ve staré známé melodii přece jen zaslechnout nové tóny. „Pokud nám něco koronavirová pandemie velmi silně ukázala – a stále ukazuje –, pak to, že vědci nesmějí zůstávat ve svých slonovinových věžích a přenechávat veřejný prostor šarlatánům,“ shrnuje posun Ladislav Krištoufek, který se na Univerzitě Karlově brzy stane prorektorem pro vědeckou činnost.
Od slov k činům už v tomto ohledu vykročili třeba na CERGE-EI – společné pracoviště Akademie věd a Univerzity Karlovy nyní zkoumá ekonomické i společenské důsledky vládních protiepidemických opatření nebo například mapuje dopady prudkého zdražování energií na české domácnosti.
Vědecké přemostění
Dalším vědeckým evergreenem je snění o produktivní spolupráci mezi různými obory (v akademické hantýrce „interdisciplinaritě“), která by přinesla i skutečné výstupy, a nikoliv jen odškrtnuté políčko v grantové žádosti.
„Stavět mosty mezi vědou o živé a neživé přírodě,“ se letos zvlášť intenzivně chystá výzkumné centrum CEITEC, které od loňského roku vede uznávaný evoluční biolog Pavel Tomančák. „Spojení technických a přírodních věd funguje na americkém MIT (Massachusettský technologický institut) a bude fungovat i v Brně,“ slibuje.
Autor: Jana Plavec / Akademie věd ČR
České stopy ve vesmíru
Česko disponuje mimořádně hustou a světově unikátní sítí lidových hvězdáren, které početným zástupům návštěvníků otevírají okna do vesmíru. Možná i to je jeden z důvodů, proč čeští vědci a vědkyně patří k vesmírné světové špičce a podílí se na nejrůznějších kosmických projektech. Včetně toho aktuálně největšího, teleskopu Jamese Webba, který byl koncem minulého roku vynesen na vysokou oběžnou dráhu a za pár měsíců by měl začít posílat první snímky, jenž by nám Pozemšťanům mohly umožnit nahlédnout do samého počátku vesmíru.
Krom toho bychom se letos měli stát i svědky startu mise ExoMars 2022, která bude pátrat po mimozemském životě. Pomáhat přitom má i modul WAM, za jehož vznikem stojí vědci z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd. Přístroj bude ověřovat, zda na povrchu Marsu existují bleskové výboje v prachových bouřích a větrných vírech a zda se rudou planetou mohou šířit elektromagnetické vlny z okolního kosmického prostoru.
Do vesmíru zamíří také sonda JUICE (JUpiter ICy moons Explorer), která poputuje k největší planetě Sluneční soustavy, aby mimo jiné hledala odpověď na otázku, zda tam existují vhodné podmínky pro život či co je nutné pro vznik planet. Na vývoji měřících přístrojů spolupracovali akademici z brněnského Ústavu přístrojové techniky a dalších ústavů Akademie věd.
Vědci z Astronomického ústavu Akademie věd se pak podílejí na přípravě evropské sondy PLATO, jež bude ve vesmíru hledat planetu podobnou Zemi. A exoplanety – jak se tělesům obíhajícím kolem jiných hvězd říká – budou od letošního roku studovat i pomocí obřího dalekohledu chilské observatoře La Sila, který mohou čeští astronomové ovládat i na dálku.
A to je jen taková ochutnávka, vesmírných projektů s českou stopou je mnohem více, jen ve spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou (ESA) jich aktuálně probíhá 350 a vše nasvědčuje tomu, že do budoucna toto číslo ještě poroste. Vysoké učení technické v Brně totiž letos otevře jako první v Česku studijní obor zaměřený na vesmírný průmysl – Space Applications. „Rychle přibývá firem, které se snaží uspět právě v tomto sektoru, takže logicky roste poptávka po systémových inženýrech a po lidech, kteří disponují potřebnými vědomosti,“ komentuje studijní novinku garant programu Tomáš Götthans.
Nové materiály, baterie i léčiva
S konkrétními objevy je to těžké – vědci je až do oficiální publikace pečlivě tají. Přesto ale někteří alespoň prozradili směr letošních úspěchů.
Na Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd (ÚOCHB – ano, to je ta instituce, jíž celosvětově proslavil Antonín Holý a z jejíž práce vzešly léky, které pomáhají lidem HIV pozitivním i těm, kdo se nakazili obávanou „béčkovou“ hepatitidou) momentálně dokončují studie nových širokospektrálních antivirotik i protinádorových a protiepileptických látek se zajímavým terapeutickým potenciálem.
Nový katalyzátor nebo baterie s vyšší kapacitou a energetickou stabilitou zase vyvíjí Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského.
A olomoucký CATRIN (Český institut výzkumu a pokročilých technologií) se pro změnu zaměřuje na nanotechnologie, které by mohly najít uplatnění v energetice, medicíně nebo pomoci s čištěním vod.
Příběhy vědy
Brněnské výzkumné centrum CEITEC, o němž už byla řeč výše, by letos mělo krom jiného otevřít moderní „testovací laboratoř“ Testbed Průmyslu 4.0. Ve velké hale plné nejmodernější techniky – od robotů přes virtuální a rozšířenou realitu až po moderní montážní linky – bude možné zkoušet nejnovější technologie pro praxi.
Stavět se chystají i na již zmiňovaném ÚOCHB, kde plánují novou laboratoř kryoelektronové mikroskopie. Ta umožňuje zobrazení buněčných struktur až téměř na atomární úrovni, což s oblibou využívají biochemici při studiu virů nebo proteinových komplexů.
Na pražském Albertově pak bude pokračovat budování centra Kampus Albertov (dokončení se předpokládá v roce 2026) – největší akce do jaké se Univerzita Karlova pustila za posledních sto let a která má stát skoro osm miliard korun.
V létě česká metropole obvykle hostívá hlavně početné zástupy turistů, letos však dorazí i světoví muzejníci. A to na ICOM Prague 2022 – Generální konferenci Mezinárodní rady muzeí. Akce s ústředním tématem „Síla muzeí“ slibuje kromě jiného představit i novou definici „muzea“. Snad bude podobně moderní, jako nové expozice, jež v loňském roce otevřelo Národní muzeum a které místo historických vitrín konečně vypráví příběhy.
Socha Hrachovina od Jaromíra Garguláka / Socha pro Mendela.cz
Tajemství hrachu
Brno bude slavit. Konkrétně 200. výročí narození Gregora Johanna Mendela (* 20. července 1822), zakladatele moderní genetiky. A svým způsobem stále tak trochu „proroka“ – protože o těch se také říká, že jsou kdekoli jinde vítaní (v tomto případě známí a uznávaní) více než doma. Třeba se to letos konečně podaří změnit.
Jihomoravská metropole, kde Mendel působil jako opat augustiniánského kláštera, u této příležitosti připravuje řadu kulturních i vědeckých akcí. Chybět nebude odhalení sochy Hrachovina na náměstí, které nese vědcovo jméno. Masarykova univerzita již zveřejnila první výsledky výzkumů spojených s osobností Mendela (včetně studia jeho genů) a Mendelova univerzita zase vydala komiks ve snaze přiblížit příběh „otce genetiky“ mladé generaci.
Vzhůru hleď
Jak jinak stylově uzavřít přehled než přehledem? Jeden hodný pozornosti připravil Astronomický ústav Akademie věd, a to konkrétně kalendář nebeských úkazů roku 2022. Na co se tedy v následujících 12 měsících těšit? Astronomové lákají na částečné zatmění Měsíce, meteorické roje, superúplněk, částečné zatmění Slunce a Mars v opozici se Sluncem. Tak snad všem zvídavým budou nebesa v pravý čas nakloněna a nezahalí svá představení mračnou oponou.
Autorka: Pavla Hubálková
Blog vyšel na serveru Aktuálně.cz
Pavla Hubálková
Píše o vědě. Původně si myslela, že bude vědkyní. Vystudovala klinickou biochemii na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze (VŠCHT) a pokračovala na doktorát v oboru neurovědy na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.
Během Ph.D. studia ale díky Fulbrightovu stipendiu odjela na roční výzkumnou stáž na Northwestern University v Chicagu, kde přišla na to, že místo bádání v laboratoři se chce více věnovat komunikaci vědy.
Od března 2020 působí jako vědecká redaktorka v magazínu Univerzity Karlovy Forum. O vědě píše i pro Hospodářské noviny, ekonomický týdeník HROT, Vědavýzkum.cz, Universitas a další média.
Primárně se zaměřuje na „vědu s českou stopou“ – vědecké příběhy a úspěchy, na kterých se podíleli čeští vědci a vědkyně působící v Česku i v zahraničí. Nejaktuálnější novinky tweetuje jako @PavlaHub.
