V posledních dnech často vzpomínám na Ivana Dejmala, před téměř třiceti lety ministra životního prostředí. Říkával, že naši cestu zmaru může zvrátit jen katastrofa „střední velikosti“ – taková, která nás opravdu zasáhne, ale zároveň úplně nezničí. Zdá se, že ta katastrofa střední velikosti přišla, v jinak pohodlné Evropě nás postihlo něco, co jsme si ještě před pár měsíci vůbec nedovedli představit.
Zároveň se ukazuje, co všechno lze, když mnoho věcí nelze. Najednou je možné učit na dálku, mluvit na dálku s lékařem i kolegy, pracovat z domova, bavit se z domova, nakupovat z domova, málo jezdit čímkoli a kamkoli… Ve složité situaci vzniká řada nových řešení, ukazuje se, že umíme i to, co by od nás nikdo nečekal.
Najednou se uskutečňuje něco, co se ještě nedávno zdálo nereálným fantazírováním. S kolegyněmi a kolegy jsme právě dokončili projekt SMART Česko. Studovali jsme velké světové trendy a vymýšleli, jak obstarat to, aby lidé nedojížděli za prací a službami, ale práce a služby přicházely za nimi, a to i do nejmenší z 6250 obcí, které v Česku máme. Jen málokdy si totiž uvědomujeme naši zvláštnost – obrovské množství malých obcí, ve kterých žije jedna třetina obyvatelstva. Chceme, aby se všichni odstěhovali do Prahy a do Brna a tam jsme si vyrobili digitalizované „smart city“ po vzoru velkých světových metropolí? Nebo chceme věci zařídit jinak?
Je zřejmé, že s nástroji, které používá celý svět, lze dosáhnout toho, že je možné dobře žít tam, kde právě jsme a obstarávat si vše potřebné ze zdrojů „v dochozí vzdálenosti“. Hezky česky: Globálními nástroji lze dosáhnout deglobalizace, regionalizace (glokalizace), což umožní budovat odolné (resilientní) komunity. Tedy tím, co dnes máme k dispozici všude po světě, dosáhnout dobrých podmínek pro život i v nejmenší obci Česka. Není to nic objevného, pokud se člověk chvíli zabývá tím, co se ve světě děje. Celý svět je provázán aktivitami a nástroji, na kterých jsme vlastně závislí – to je dnes zejména mobilní komunikace, rychlý internet, přenos velkých objemů dat. Tyto nástroje, obecně je nazvěme digitalizací, umožňují nejen spojení s celým světem, ale také na krátké vzdálenosti, tedy k nejbližším učitelům, lékařům, obchodům. Pokud si řekneme, že cílem není „výrobní“ společnost, ale dobrý život každého z nás, pak digitalizaci můžeme využít k tomu, abychom toho skutečně dosáhli.
Negativní dopady provázanosti světa právě zažíváme – virus, kterého se svět až panicky bojí, uzavírá hranice, likviduje zahraniční obchod a ničí ekonomiku. Ničí také zdraví, ale ti, kteří jsou znalí problémů a nových metod práce v biologii upozorňují, že žijeme na podstatně větším sudu s prachem, jen si to neuvědomujeme.
Pozitivní stranou téhož je místní sounáležitost, ochota a schopnost pomoci a vytvořit nová řešení. A tady vzniká mimořádný prostor pro českou společnost a naši ekonomiku – využít digitalizaci pro nastartování nových řešení, služeb, které bude poptávat celý svět a nevymýšlí se jen v obrovských globálních firmách. To může pomoci „znovuzrodit“ ekonomiku tak, jako kdysi uhlí, pára a železnice udělaly z Česka průmyslové srdce monarchie. To, co vyrobíme a spotřebujeme v blízké vzdálenosti od místa, kde žijeme, nás zároveň činí odolnými proti tomu, k čemu se rozhodne nějaký vládce daleko ve světě. Jistě, ne všechno se dá vyrobit a vymyslet blízko našich domovů, na aktuálním případu respirátorů pro zdravotníky nicméně lze snadno dokumentovat, o kolik výhodnější může být lokální produkce výrobků, na jejichž designu se podílí místní i globální komunita expertů.
Sudů s prachem, na kterých civilizace sedí, je řada – technických (jaderných nebo biologických), přírodních (klimatická změna), společenských (všechny ty „fake news“, které hýbou našimi názory). Odolná komunita je to, co může do nějaké míry snížit riziko z každého vybuchlého sudu pro každého člověka. Odolné společenství je v odolných a vzdělaných lidech, odpovědném zacházení s životním prostředím a silné (lokální) ekonomice, v dostatečné přípravě na nepříznivé okolnosti. Vedle globálního nástroje, digitalizace, k tomu však potřebujeme jeden velmi lokální prostředek – dostatek energie, které nás nezbaví ten, kdo zamíří vhodnou zbraní na několik elektráren nebo velkých potrubí. K lokální resilienci je nezbytná odpovídající lokální energetika. Ale to je samostatný „příběh“… Podobně jako dva principy budování SMART Česka – Česka 21.století: Obec krátkých vzdáleností a Česko jako internet… O tom příště.
Tak jak po nedávné Smrtné neděli nakonec o Velikonocích přijde vzkříšení, po obavě z viru může přijít obnovení společnosti. Musíme však pamatovat na vlastní soběstačnost a tím také odolnost.
Autorka: Rut Bízková
Text vyšel také 29. 3. 2020 na webu Aktuálně.cz
