Již více než rok se na Univerzitě Palackého v Olomouci děje cosi znepokojivého. Tamní konflikt nabírá v posledních týdnech mimořádné intenzity; stále více se tam podle mého názoru hraje o základní principy etiky vědecké práce a publikování jejích výsledků, tedy o něco, co dalece překračuje nějaké lokální olomoucké spory.
O této záležitosti recentně referovaly některé sdělovací prostředky (např. zde a zde).
Před několika měsíci jsem se zabýval jedním aspektem této záležitosti (možné poškození studenta, který upozornil na podvod) a publikoval jsem na tomto portálu (zde a zde), jakož i na dalším fóru (zde a zde) názory, ke kterým jsem dospěl. Níže bych se chtěl pokusit o shrnutí nynější, mnohem závažnější situace z pozice nezúčastněného vnějšího pozorovatele.
1) Aféra začala koncem roku 2018, kdy se začalo s vyšetřováním toho, zda v publikaci v prestižním mezinárodním chemickém časopise (Heřmánek et al. JACS 2007; 129(35):10929-36) byl použit graf hrubě zmanipulovaný tak, aby lépe podporoval hlavní hypotézu studie. Při této příležitosti vzniklo opodstatněné podezření, že student, který na manipulaci jako první při obhajobě doktorské práce upozornil, na to doplatil (tato kauza, tedy možné poškození onoho studenta, byla předmětem mých výše uvedených článků). Spoluautoři se navzájem obviňovali z toho, kdo dal k manipulaci podnět; univerzitní Etická komise posoudila jako neetické chování jak prvního, tak korespondenčního autora.
Koncem prosince 2019 byla dotyčná publikace stažena („retraction“); trochu mě zarazila neobvykle eufemická formulace zdůvodňující toto stažení („The authors retract this Article due to inaccuracies in Figure 2.“).
Student, který (podle mého názoru) pravděpodobně doplatil na odhalení tohoto podvodu, dostal od děkana Přírodovědecké fakulty omluvný dopis, avšak vzhledem k době uplynulé od neúspěšné obhajoby již nebylo možné obhajobu revokovat (a student o to již ani nestál).
2) Na jaře 2019 vznikly pochybnosti o autenticitě výsledků publikovaných týmem stejného vedoucího pracovníka (prof. Radek Zbořil) v jiném prestižním časopise Nature Communications (Tuček et. al. Nat Commun. 2016 Sep 15;7:12879); nejprve autoři opravili zjevnou chybu (Author correction: Tuček et al. Nat Commun. 2019 Jun 18;10(1):2696.). Brzy se však ukázalo, že to, co bylo poskytnuto jako korekce, nejsou pravděpodobně autentické změřené výsledky, ale data uměle upravená. O této záležitosti probíhá ještě vzrušená diskuse mezi autory a jejich kritiky; detailní rozbor provedený prof. Tomášem Opatrným (mj. předseda Senátu Přírodovědecké fakulty) však podle mého názoru přesvědčivě dokazuje, že skutečně došlo k nepřípustné manipulaci; odborný rozbor s podobným závěrem provedl také další expert, prof. Jaromír Fiurášek. Vědecká rada PřF UP uložila děkanovi prof. Martinu Kubalovi, aby o této skutečnosti informoval redakci Nature Communications. To děkan učinil a v současnosti se čeká na stanovisko redakce. Smutné je, že první autor dotyčné publikace se nervově zhroutil a následně i opustil fakultu.
3) Koncem roku 2019 vznikly pochybnosti o autenticitě dat i u nejméně sedmi dalších publikací týmu prof. Zbořila (také zde, stejně jako u výše uvedených dvou případů se jedná o křivky tzv. Mössbauerových spekter). Děkan tedy požádal autory o zaslání primárních dat; ti však odmítli a sdělili, že je poskytnou pouze dvěma prorektorům pro výzkum a vývoj. Zatímco děkan nadále data vymáhá, prof. Opatrný požádal tyto prorektory o přeposlání toho, co dostali. Po několika odkladech ovšem prof. Opatrnému přišel mnohastránkový právnický rozklad zdůvodňující, proč to není možné (viz Opatrného článek). Je pro mě úplně neuvěřitelné, že se rektor úctyhodné university podepíše pod něco takového – vždyť se přece jedná a zásadně důležitou záležitost, prověření správnosti dat zveřejněných ve vědeckých publikacích! Kdo jiný než vedoucí představitelé university by měl mít zájem na transparentním prošetření závažných podezření a jejich vyvrácení nebo potvrzení? Vždyť i sami autoři ve své práci píší (jak je naprosto obvyklé), že „the data that support the findings of this study are available from the corresponding author upon request“. Prof. Opatrný se ovšem nedal odbýt a podal důkladně zdůvodněné odvolání.
V tom nynějším olomouckém sporu (spíše již “válce”) se hodně argumentuje tím, že se ve skutečnosti jedná o něco jiného než etiku vědecké práce a publikací - totiž o vznik samostatného univerzitního ústavu, ve kterém by byla sdružena tři současná vědecky velmi produktivní (avšak tematicky značně nesourodá) výzkumná centra z Přírodovědecké resp. Lékařské fakulty, která získala stamilionové mezinárodní a národní granty.
Ti, kteří kritizují a de facto maří snahy o objasnění podezření z neetických publikačních praktik, tvrdí, že takové snahy jsou jen účelovými prostředky k poškození záměru etablovat excelentní vysokoškolský ústav. Rektor dokonce zpochybňoval verdikt Etické komise v oné první kauze článku v JACS… To, jak vedení univerzity přistupuje k nové kauze článku Nature Communications, popisuje ve svém nejnovějším článku prof. Opatrný.
Stojí také za zmínku, že vedoucí představitelé současných výzkumných center, resp. hlavně toho Zbořilova (RCPTM), si vypláceli enormní odměny (údajně jejich mzda byla ve výši až 5-6 milionů ročně), což děkan kritizoval jako veřejně neobhajitelné a v rámci nového vnitřního mzdového předpisu zavedl platové stropy. Pozoruhodné přitom je, že někteří z těchto lidí mají i úvazky na dalších vědeckých institucích (a ti, kteří je tam formálně mají ve svých týmech, mají recipročně úvazky v Olomouci). Jejich kritikové se proto samozřejmě domnívají, že motivace k osamostatnění (a omezení kontroly) může být i jiná než čistě vědecká.
Zdá se, že dokonce i někteří badatelé považovaní za špičky české vědy, se domnívají, že v případě tak vědecky produktivních týmů, jako je ten Zbořilův, by se mělo nad nějakými etickými prohřešky přimhouřit oko, aby se neohrozily právě ty grantové prostředky a skvěle vyhlížející publikační parametry.
Já jsem ale přesvědčen, že něco takového je prostě cesta do pekel. Vědecká komunita musí podle mého názoru podpořit ty, kteří se snaží zjistit pravdu, tedy vedení Přírodovědecké fakulty, především děkana Kubalu a předsedu fakultního Senátu Opatrného. Cesta „zatloukání“, kterou jak se zdá volí nejen podezřívaní badatelé, ale bohužel jak se zdá i vedení univerzity, nemá perspektivu.
Přirozeně bych byl jen rád, kdyby se ukázalo, že ty dvě publikace byly ojedinělými výjimkami a nikoli jen pověstnou „špičkou ledovce“ – což ovšem může prokázat pouze zcela transparentní prošetření.
V každém případě si myslím, že česká vědecká komunita by se měla hlasitě ozvat a podpořit co nejtransparentnější objasnění všech podezření.
Autor: Václav Hořejší
Reakci Univerzity Palackého na tento článek čtěte zde.
