facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

IOCB Tech, s.r.o. - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram

Nová koaliční smlouva: ohlasy představitelů českého výzkumu

12. 11. 2021
Nová koaliční smlouva: ohlasy představitelů českého výzkumu

Pětice koaličních stran, ODS, KDU-ČSL, TOP 09, Piráti a Starostové a nezávislí, aktuálně zveřejnili koaliční smlouvu na období 2021-2025. Jedna z podkapitol se věnuje vědě a výzkumu. Co na ní říkají oslovení představitelé české vědy a výzkumu?

Výstřižek

Tento týden podepsala Občanská demokratická strana (ODS), Lidovci (KDU-ČSL), TOP 09, Pirátská strana a Starostové a nezávislí novou Koaliční smlouvu na volební období 2021-2025 (viz přílohu článku). V programové části Koaliční smlouvy je zařazen bod č. 10, který má název „Věda a výzkum“:  

„Naše země je plná vzdělaných, talentovaných a inovativních lidí. Naše věda a výzkum mají dlouhodobě skvělé jméno ve světě. Věda a výzkum budou mít nezpochybnitelnou podporu, protože v nich vidíme příležitost, jak posunout Českou republiku ještě výše mezi nejúspěšnější země. Zajistíme funkční spolupráci státní správy s kvalitními akademickými pracovišti z ČR a zahraničí, což umožní lépe přenášet aktuální poznatky do tvorby zákonů.“

Dále pak na straně 30 následuje výčet jednotlivých opatření v této oblasti s podtitulem „Vysoké školy, věda, výzkum a inovace“. Navrhovaná opatření jsou následující:

  • Změníme systém financování vysokých škol, aby se jim vyplácela nejen věda, ale i kvalitní profesně orientovaná výuka.
  • Ve spolupráci s vysokými školami rozšíříme nabídku profesních bakalářských programů.
  • Na základě předem stanovených kritérií podpoříme vybrané instituce v jejich snaze o excelenci. Budou z nich špičkové výzkumné univerzity a vědecká pracoviště se zabezpečeným dlouhodobým institucionálním financováním jejich rozvoje.
  • Zvýšíme finanční alokace na grantovou podporu základního výzkumu.
  • Dokončíme zavádění Metodiky hodnocení M17+ a budeme ji dále rozvíjet. Budeme dále motivovat mobilitu výzkumných pracovníků, internacionalizace bude i hodnoticím kritériem dotačních programů.
  • Podpoříme, aby si studenti mohli vybrat obor až na základě absolvovaných profilových předmětů během studia, respektive přidat si další obor při absolvování profilových předmětů.
  • Daňově podpoříme reinvestice do výzkumu. Nastavíme programy pro podporu inovací v malých a středních podnicích a start-upech tak, aby byly skutečně efektivní. Budeme vycházet z provedeného mapování potřeb i absorpční kapacity inovativního průmyslu a start-upů.
  • Posílíme Radu vlády pro výzkum, vývoj a inovace. Pod její koordinací sjednotíme procesní pravidla národních dotačních programů tak, aby hodnocení přihlášek vždy odpovídalo standardům vyspělých evropských zemí.

Redakce portálu Vědavýzkum.cz oslovila některé z představitelů českého vysokého školství, vědy a výzkumu, aby okomentovali deklarované návrhy nové Pětikoalice.

Rut Bízková je bývalou ministryní životního prostředí a předsedkyní Technologické agentury ČR. Dnes působí jako členka Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Ke nové koaliční smlouvě říká toto:

"Rozumím tomu tak, že koaliční smlouva obsahuje priority nastupující koalice, nikoliv celý systém – to se týká kteréhokoli segmentu vládnutí. Odstavec o VaVaI čtu tak, že bude podporována excelence výzkumu a vysoká konkurenceschopnost ekonomiky, zejména endogenních českých firem, což lze jen uvítat. Toto velmi potřebujeme. Úspěšnost těchto záměrů ale bude velmi záležet na tom, jak se to provede. Byť je v odstavci o výzkumu uvedena cesta, ta rozhodně není nijak jednoduchá. Osobně velmi vítám příslib sjednocení procesních pravidel národních dotačních programů – větší koordinace poskytovatelů podpory výzkumu je skutečně nezbytná a s malými finančními náklady může přinést velké a pozitivní výsledky.“

Martin Bareš, rektor Masarykovy univerzity a předseda České konference rektorů, komentuje koaliční smlouva následovně: 

Teze koaliční smlouvy v oblasti vysokého školství je pro MU smysluplné a odpovídají současným trendům. Na MU vnímáme dvě důležité roviny: 

1. podpora profesně orientované výuky a možnosti vybírat obor studia až na VŠ na základě absolvování jednotného základu (což je důležité především pro humanitní a společenskovědní obory)

2. existují špičkové výzkumné univerzity a ty mají mít stabilní institucionální podporu na mezinárodní úrovni

Diskuze ohledně financí směrovaných na výzkum by měly nadále probíhat v úzké spolupráci s MŠMT (očekáváme zde též významnou roli MŠMT ve spolupráci s Radou pro výzkum, vývoj a inovace; klíčové samozřejmě je personální obsazení rady). Důležité jsou investice do vzdělávací infrastruktury. I při využití evropských fondů je nutné toto téma řešit koncepčně, podpořit zásadní dlouhodobě komunikované strategické projekty zahrnující komplementaritu investičních a neinvestičních aktivit zásadního významu pro rozvoj ČR (soulad se strategickými dokumenty atd.), a to včetně zajištění prostředí pro úspěšné dokončení těchto projektů. Postrádáme akcent na podporu internacionalizace vysokých škol ve vazbě na excelenci. Je zapotřebí cílená podpora konkrétních českých univerzit tak, aby mohly postupovat v mezinárodních žebříčcích. V některých oborech máme potenciál dosahovat špičkových výsledků, ale chybí jím cílená podpora tak, aby se mohly prosadit ve světové konkurenci. 

V dokumentu nám dále chybí akcent ohledně změny poměru financování veřejných vysokých škol a veřejných výzkumných institucí ve smyslu posílení institucionální složky. Podstatné je zvýšení podpory základního výzkumu; ten má nejvyšší míru přidané hodnoty a na rozdíl od aplikovaného výzkumu nedokáže přitáhnout soukromé investice. V širším kontextu je rovněž nutné pamatovat na demografickou křivku, jejíž růst se očekává právě v průběhu funkčního období nové vlády. Nová vláda by měla říci, zda má zájem udržet podíl vysokoškolsky vzdělané populace. 

K nové koaliční smlouvě se vyjádřila také současná předsedkyně Akademie věd Eva Zažímalová:

„Oceňuji, že v programové části návrhu Koaliční smlouvy vláda obecně deklaruje podporu vědy a výzkumu. Na druhou stranu musím s politováním konstatovat, že v konkrétních opatřeních na jejich podporu nejsou zohledněny všechny typy výzkumných institucí v České republice, a to včetně Akademie věd, která je vědeckou institucí s vysokým renomé doma i v zahraničí. Nezařazení Akademie věd do systému vědeckých institucí vedle výzkumných univerzit nemá tudíž žádné racionální opodstatnění, a jedná se patrně o opomenutí.

Má druhá výhrada, a to velmi zásadní, se týká návrhu na zvýšení finanční alokace na grantovou podporu základního výzkumu. Ve skutečnosti je třeba jít naopak cestou podstatného navýšení institucionální podpory. Přehnaný podíl grantového financování vede k tematické fragmentaci výzkumu, k upřednostňování krátkodobých cílů a ke ztrátě schopnosti vytvářet širší syntézu příslušné problematiky, což omezuje možnosti koncepčního řízení výzkumných organizací. Navíc ti nejlepší vědci jsou přetěžováni administrativou s řešením grantových projektů spojenou, a mají výrazně méně času na vědeckou práci. Toto činí celý systém vědy a výzkumu v Česku málo efektivním. A toto platí jak pro Akademii věd, tak i pro vysoké školy.“

Jako další se vyjádřil Martin Balej, současný rektor Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem:

„Na základě svých zkušeností z České konference rektorů jsem některé z uvedených bodů očekával. Už dlouho se nejen v kuloárech mluvilo o rozdělení univerzit na výzkumné a ty ostatní. Samotné pojmenování by však zasluhovalo ještě hlubší a delší diskusi. Pochopitelné budou snahy odlišit segment 3 a 4 vysokých škol daleko více, než je tomu nyní. Je třeba ale připomenout, že univerzity jako hodnocené jednotky v různých činnostech, jsou velmi různorodé ve skladbě svých součástí a to jak obecně z pohledu různých indikátorů kvality, tak z pohledu převažujícího zaměření (akademické či profesní). Obavy vždy také panovaly z možných navazujících kroků souvisejících s tímto rozdělením univerzit (specifická grantová schémata, specifické výzvy v rámci operačních programů, promítnutí do akreditačních procesů atd.). Absence motivace k uskutečňování většího objemu profesně orientovaných studijních programů se ukazuje v konečné statistice jejích počtu po velké vlně reakreditací a tak je možné očekávat i v tomto smyslu průmět do systému financování vysokých škol.

Dále, namísto soustředění se na dotační podporu a její objem, bych byl raději za ujištění v podpoře dlouhodobého a předvídatelného růstu institucionální podpory. V dotační podpoře bych podpořil větší akcent na dlouhodobé tituly a to tam, kde o tom výsledky opět dlouhodobě přesvědčují. Postrádám vyjádření se k nárůstu byrokracie (například elektronizace agend) a obecně o vyjádření snahy o minimalizaci veškerých činností na univerzitách a obecně vědeckovýzkumných institucích, které s jejich hlavní činností mají pramálo společného, ale bohužel na nás dopadá povinnost je naplňovat tzv. ,Bruselu´. Ostatní definované priority jsou jednoznačně na místě a kvituji jejich uvedení.“

Dalším odborníkem, který pro Vědavýzkum.cz poskytl vyjádření, je ekonom Daniel Münich působící na CERGE-EI při Univerzitě Karlově a Akademii věd ČR:

„Koaliční smlouva je v části VŠ a VaV celkem nadějná. Za pozitivní určitě hodnotím záměr rozvoje profesně orientované výuky, hlavně bakalářských programů. Na tuhle diverzifikaci naše vysoké školství marně čeká již od spuštění jeho masifikace kolem roku 2005. Nevyřčeno ale zůstává, že ruku v ruce s tím možná půjde redukce na straně neprofesně orientovaných programů. Výběr a speciální dlouhodobá institucionální podpora skutečně excelentních pracovišť je také krok dobrým směrem, protože v dosavadním rovnostářském systém s malým akcentem na kvalitu se špičkový výzkum udržuje a natož rozvíjí horko těžko, pokud vůbec. Otázka ale je, zda těmi vyvolenými mají být celé univerzity nebo jen součásti či ještě menší celky. Na úrovni celých škol by to asi moc nefungovalo, protože ty jsou vnitřně velmi heterogenní. A není jasné, zda se podpora excelence bude týkat i pracovišť Akademie věd. Rozhodně by měla. Chybí mi tam také zmínka o potřebě rozvoje hodně slabých, ale společensky velmi zásadních oborů, jako je například výzkum v psychologii a obecně behaviorálních vědách. Význam oboru například pro vzdělávací politiku či duševní zdraví ve společnosti je zcela zásadní, ale obor zůstává dlouhodobě v mezinárodním srovnání výzkumně velmi až extrémně slabý. Pěkně zní záměr zvýšit finanční alokaci na grantovou podporu. Otázka je, zda to zvýšení pokryje alespoň inflaci, která už teď znatelně snižuje reálnou hodnotu peněz co jdou na vědu. A také je otázka, zda tedy ještě rychleji porostou výdaje na institucionální podporu vědy, protože její podíl na celkovém financování je nezdravě nízký, hlavně v případě pracovišť Akademie věd. Bojím se, že na to se ve smlouvě nějak zapomnělo. Daňová podpora reinvestic do výzkumu zní dobře, ale víme, že je problematická. Jednak jde o podporu plošnou a tedy potenciálně drahou a hlavně za druhé, je mnohdy administrativně hodně těžké odlišit investice do výzkumu a investice do běžného rozvoje, či dokonce jen provozu. Čekal bych, že než se něco začne zavádět, že dojde k pečlivému vyhodnocení dopadů stávajícího systému. Podpora start-upů byla v programu snad všech vlád poslední dekády, ale implementace nikdy nic moc. Hlavní  balík podpory si stále dělí staří velcí hráči, kteří v tom umí chodit a toky peněz si bedlivě hlídají. A co to posílení Rady vlády pro VaV? Má to být posílení personálně-odborné na straně členů Rady nebo administrativního a analytického aparátu?

Ale ve smlouvě mi chybí třeba záměr výrazně modernizovat finanční podporu vysokoškoláků včetně studentských půjček na živobytí. Také tam není nic o potřebě výrazně posílit veřejnou informovanost zřízením veřejného informačního portálu o studiu na vysokých školách.  Není tam také nic o úpravách pravidel vnitřního řízení vysokých škol, která by umožnila efektivnější řízení vysokých škol jako celku a snížila jejich vnitřní fragmentaci a tendence k uzavírání se. Také asi zůstane nevyužita příležitost konečně odříznout profesury od prezidentského majestátu.“

Dalším osloveným Jaroslav Miller, historik a bývalý rektor Univerzity Palackého v Olomouci, který nyní působí v čele Anglo-americké vysoké školy. Ke koaliční smlouvě říká:

„Zevrubně jsem prostudoval část koaliční smlouvy týkající se vědy, výzkumu a vysokého školství. Je jasné, že literární žánr tohoto druhu nemá povahu analytického materiálu a zůstává v mnoha ohledech příliš obecný a nekonkrétní. Nepochybně také postrádá řadu důležitých bodů k diskusi. Z výše uvedených důvodů je těžké vyvozovat z textu koaliční smlouvy hlubší a detailnější závěry. Dokument nicméně ukazuje obeznámenost jeho tvůrců s akademickým prostředím, což vzhledem k zoufalým kompetencím některých minulých vlád v této oblasti není úplná samozřejmost.

V souvislosti s výzkumem a terciárním vzděláváním osobně oceňuji na vznikající vládě v zásadě tři věci. V českých podmínkách je pozoruhodná už sama skutečnost, že koalice se hlásí k výrazné podpoře v oblastech vědy a výzkumu a vysokoškolského vzdělávání. V tomto ohledu by ČKR, RVŠ i jednotlivé vysoké školy měly trvat na plnění vládních závazků. Prohlášení navíc obsahuje řadu více či méně realizovatelných konkrétních představ, o nichž se, předpokládám, bude dále diskutovat s odbornou veřejností. Například důraz na větší počet profesně orientovaných studijních programů má potenciál přispět k žádoucí hlubší diverzifikaci vysokých škol, ale musí být nezbytně spojen s motivačními kritérii, které zvýší atraktivitu takto nastaveného studia na jednotlivých školách. A za třetí, vláda se zavazuje ke kontinuitě v některých oblastech, a to především v otázkách hodnocení vědy v rámci Metodiky 2017+.  Zdá se, že se nemusíme obávat v tomto směru nekoncepčních a nesmyslných změn postupně zaváděného modelu.

Z mého pohledu jsou klíčové ty strategické reformy, které zůstávají v koaličních materiálech explicitně nevyřčené, ač je všem zúčastněným jasné, že bez nich nejde provést skutečné strukturální změny. Zcela na rovinu je třeba si říci, že deklarovanou ambici zvýšit kvalitu a konkurenceschopnost českého vysokého školství není možné naplnit bez modernizace, která si vyžádá novelu vysokoškolského zákona. Chronickým a nejpalčivějším problémem je především křiklavý rozpor mezi zákonnou povinností univerzitních managementů strategicky řídit  vysoké školy a jejich mizivými pravomocemi, které to znemožňují. Právě atomizace výkonných pravomocí mezi mnoho aktérů a neexistence řídících nástrojů patří k hlavním důvodům stagnace českých univerzit v mezinárodním srovnání.

Kvituji, že koalice se hlásí k procesu internacionalizace vysokého školství. Právě posílení mezinárodního prostředí je podmínkou sine qua non pro zvýšení kvality vědy i výuky, protože vede k odbourání chronických neduhů českého vysokého školství, jako jsou inbreeding, fakulty a univerzity ovládané klientelistickými skupinami insiderů a „akademický nacionalismus“. Podpora internacionalizačního procesu ovšem znamená, že stát musí odstranit řadu překážek, které sám zároveň vytváří a které v důsledku odrazují stovky motivovaných studentů a skvělých vědců od studia a výzkumu v České republice. Vážně míněná internacionalizace totiž znamená nezbytnou revizi beznadějně zastaralého a často netransparentního nostrifikačního procesu krajskými samosprávami či mnohem rychlejší a snadnější vízový proces, a to nikoliv pouze u vědců a studentů přicházejících z předem vybraných zemí. Míra internacionalizace je v jistém smyslu zdaleka nejdůležitějším měřitelným faktorem ovlivňujícím budoucí rozvoj České republiky, protože ukazuje nakolik je země schopna zajistit příliv talentovaných a motivovaných lidí, kteří přinášejí přidanou hodnotu k nám, a nikoliv do Rakouska, Německa nebo do jiných zemí usilujících o totéž.

Na závěr dva postřehy nebo apely. Za prvé, ambiciózní program v oblasti vysokého školství a vědy a výzkumu nevyhnutelně předpokládá úzkou spolupráci a koordinaci řady ministerstev na legislativních změnách, protože ministerstvo školství není samo o sobě schopno tyto vize naplnit. A možná v tom spočívá největší výzva pro budoucí (doufejme) čtyři roky.  Za druhé, výsledek voleb lze interpretovat i jako momentální úspěch akademického světa. Vzniká tak možná ojedinělá šance pokračovat ve strukturální modernizaci celého terciárního sektoru, i přesto, že některé změny mohou bolet. Neřešené problémy ovšem z dlouhodobého hlediska napáchají mnohem více škod a mohou jednou bolet nejenom vysoké školství a sektor vědy a výzkumu, ale celou republiku.“

Pro Vědavýzkum.cz se vyjádřil také Libor Grubhoffer, český biochemik a parazitolog, který působil jako rektor Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a dnes je ředitelem Biologického centra AV ČR:

„Koaliční smlouva politických subjektů, které uspěly v letošních sněmovních volbách, se v kapitole vysoké školy, věda, výzkum a inovace věnuje některým palčivým otázkám dalšího rozvoje naší země. Znovu a znovu nás politici ujišťuji, že právě podpora vzdělávání a vědy je tou nejdůležitější investicí. Pevně doufám, že nové vládě, která vzejde z teto koaliční smlouvy, se podaří naplnit problémové okruhy a vyřešit tak palčivé problémy terciárního vzdělávání, vědy, výzkumu a inovací. Je určitě důležité, že koaliční smlouva chce posílit institucionální financování vědy a výzkumu u vybraných institucí, které budou splňovat požadavky na excelenci. Uskutečnění tohoto cíle nebude jednoduché, stejně jako navýšení účelového financování výzkumu za současné ekonomické situace. Pevně doufám, že pohodlná většina koalice ve sněmovně umožní upravit zákonné normy pro chystané daňové podpory reinvestic do výzkumu a konečně i pro zakládaní start-upů. Přejme si, aby se většina plánů podařila koalici uskutečnit, určitě by to bylo ku prospěchu věci.“

 
V neposlední řadě uvádíme názor bývalé rektora Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, Vlastimila Růžičky, který také působil jako náměstěk pro oblast vysokého školství, vědy a výzkumu na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy:

"Kapitolu koaliční smlouvy věnovanou vysokým školám, výzkumu, vývoji a inovacím je třeba v první řadě pochválit. Obsahuje řadu potřebných změn, diverzifikaci rodiny českých vysokých škol, podporu profesně orientovaných studijních programů, zabezpečení dlouhodobého financování, podporu flexibilního výběru oborového zaměření studia. Kromě hodnocení vědecké činnosti podle metodiky M17+, kterou je dozajisté potřebné „dále rozvíjet“ zejména inspirováním se dobrou zahraniční praxí, je nutné připravovat i hodnocení vzdělávací činnosti. Podpora aplikovaného výzkumu a inovací v podnicích by měla vycházet ze strategický priorit, měla by být hodnocena a podle výsledků hodnocení event. revidována.

Řada dalších změn není explicitně formulována. Sem patří zejména změna systému řízení českých vysokých škol, jež bude vyžadovat buď novelizaci, nebo spíše přípravu nového vysokoškolského zákona.  Měli bychom směřovat k většímu sblížení duálního systému provádění vědecké a částečně vzdělávací činnosti (v doktorském studiu) ve dvou skupinách centrálně odlišně řízených institucí, vysokých škol a ústavů Akademie věd ČR.

Určitými obavami mne naplňuje záměr nové vlády vytvořit pozici ministra pro výzkum a vývoj. Předchozí pokus ve vládě premiéra Sobotky skončil spíše nezdarem. Bylo by jistě účelné po vzoru řady evropských zemí vytvořit Ministerstvo pro vědu a vysoké školy, byla by to změna radikální vyžadující důkladnou a promyšlenou přípravu, vyjednávání a přesvědčování, podporu a souhlas všech zainteresovaných stran. Po vzoru Dánska, kde nová vláda na začátku tohoto tisíciletí připravila strategie rozvoje řady sektorů včetně univerzitního (sdružování univerzit do větších celků, dílčí změny systému řízení univerzit), jež rychle uvedla v život, by se i nová česká vláda mohla vydat podobnou cestou. V Dánsku se to projevilo tím, že několik univerzit rychle postoupilo na nejvyšší příčky v žebříčcích evropských i světových univerzit.

Přejme nastupující vládě, aby se jí podařilo teze koaliční smlouvy naplnit, aby iniciovala a pokud možno dokončila změny, které jsou v systému českého vysokoškolského vzděláváni, výzkumu a vývoje již dlouho potřebné. Nebude to jednoduché, protože již výčet navrhovaných změn vyvolá nesouhlasný odpor části akademické i studentské obce. Jen poměrně zásadní změny nás ale mohou nasměrovat do skupiny úspěšných zemí a podpořit změnu na ekonomiku s vysokou přidanou hodnotou."

 

Autor: Vědavýzkum.cz (JT, AV)

 

Stáhnout přílohy: