„Bez kvalitního hodnocení není efektivní řízení a dostatek špičkových výsledků. Ve vědě to platí dvojnásob,“ uvádí Daniel Münich v anotaci své přednášky s názvem „Hodnocení vědy v Česku: nekonečná odysea", která proběhla v úterý 15. 1. 2019 v rámci zasedání Učené společnosti ČR. Jejím tématem byla role bibliometrie a její (ne)správné využívání při hodnocení výsledků vědy v Česku.
V pravidelné plenární přednášce Učené společnosti se Daniel Münich věnoval otázce hodnocení českých institucí a pracovišť jako jedné z částí obecné otázky kultury hodnocení vědy. Po stručném shrnutí historie českého vědeckého hodnocení se zabýval především rolí vzývané i proklínané bibliometrie. Podle Münicha, který je také ředitelem think-tanku IDEA při CERGE-EI, má bibliometrické hodnocení svoje neoddiskutovatlené klady i zápory – jde o rychlý a především levný způsob, v Česku o to snadnější, díky zavedené tradici důkladného sbírání dat o vědeckých výstupech.
Starý systém „kafemlejnku“, který v době svého zavedení alespoň částečně nutil české vědecké prostředí k sebereflexi vlastního výkonu, měl podle Münicha také několik kritických nedostatků. Základním problémem podle něj bylo, že systém „kafemlejnku“ byl především systémem financování a nikoliv hodnocení, který nabádal ke špatným motivacím a ve výsledku tak vedl k určité fragmentaci a pokřivení českého vědeckého prostředí. Münich uvedl typický příklad dramaticky násobné produkce konferenčních sborníků, kterou čeští vědci vytvářeli oproti svým zahraničním kolegům.
Bibliometrie samotná ovšem není nutně špatný nástroj hodnocení – záleží na správnosti jejího využití. Daniel Münich tak například ukázal, že bibliometrie a peer-review hodnocení, tedy kvalitativní způsob hodnocení vědeckých výstupů, se shodují až v 87,3 %. Idea, že bibliometrické hodnocení vědy nemusí být jenom strašidlem české vědy, ale že za správného použití jí může zásadně napomoci k cestě za kvalitou, byla hlavním závěrem celé Münichovi přednášky. Celou přednášku můžete shlédnout ze záznamu zde:
https://www.youtube.com/watch?v=WD_tX0RaUAM
Diskuze, kterou příspěvek následně vyvolal, byla bohatá. Kromě samotné reflexe používání bibliometrie v českém prostředí došlo i na obecnější otázky řízení vědy. Někteří posluchači upozorňovali také na etický rozměr celého problému. Totiž, že obcházení či zneužívání libovolně nastaveného systému hodnocení vědeckých výstupů by především mělo být etickým problémem, na který by měla oborová či širší vědecká komunita náležitě reagovat.
Autor: Vědavýzkum.cz (JT)
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
