Václav Hořejší: Fungování RVVI jsem si představoval trochu jinak

Letos jste byl jmenován členem Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Není to ale poprvé, jednou už jste v Radě působil. Vidíte od té doby v jejím fungování nějaký posun?

Musím se přiznat, že doba, kdy jsem byl v Radě poprvé, je opravdu dlouho pryč. Tehdy jsem působil v poradním orgánu Rady, ve kterém jsme vymýšleli systém hodnocení vědecké práce. Výsledkem byl takzvaný kafemlejnek, což byl trochu kontroverzní, ale podle mě tehdy progresivní systém. K tomuto tématu jsem na portále Vědavýzkum.cz napsal před časem například článek o tom, v čem je kefamlejnek dobrý a v čem ne.

Vím, že za sebou máte teprve první zasedání, není ale přeci jen něco, čeho jste si všiml a chcete to zmínit?

Na svém prvním zasedání jsem opravdu spíše jen pozoroval. Musím přiznat, že RVVI není orgán, jehož členem jsem si nějak příliš přál být. Spíše jsem se nechal přemluvit, protože odtamtud před nedávnem odešli tři lidé z akademické sféry, a tak bylo třeba je nahradit lidmi, kteří by trochu bojovali za zájmy základního výzkumu.

Můj dojem je zatím takový, že jednání jsou až příliš zdlouhavá; fungování Rady bych si představoval trochu jinak. Nejsem si jist, jestli někde na světě existuje obdobný orgán, ve kterém by se špičkoví manažeři a odborníci zabývali převážně „úřednickými“ a často dost formálními záležitostmi.

Není ale přeci jen dobře, že je vykonávána odborníky jakási kontrola nad rozhodnutím úředníků?

Na jednu stranu určitě je dobře, že si úředníci nedělají zcela, co chtějí. Na druhou stranu si ale myslím, že by bylo lepší, kdyby RVVI byla jakousi „radou moudrých“, která by se zabývala strategickými, zásadními záležitostmi, tlačila by důležité reformy a podobně.

S čím tento neduh podle vás souvisí?

Asi to trochu souvisí s tím, že v Česku nemáme žádné ministerstvo pro výzkum a vývoj. Tato představa se mnohým nelíbí, ostatně ani já bych vysloveně ministerstvo spíše nechtěl. Tam by totiž hrozilo, že by se pod něj mohla dostat Akademie věd se svou rozpočtovou kapitolou. A to bych opravdu nechtěl, protože takové ministerstvo by bylo pod přímou politickou kontrolou, což nevěstí nic dobrého - viz neblahé zkušenosti s tím, co se stalo, když se MŠMT zmocnily některé nejmenované politické strany.

Jak byste si to tedy představoval?

Mohl by existovat na nižší úrovni nějaký vládní orgán pro výzkum, vývoj a inovace. Něco, jako je například Státní úřad pro jadernou bezpečnost nebo něco takového. Taková instituce by samozřejmě musela být personálně velmi dobře zajištěná. RVVI by se pak mohla zabývat „vznešenějšími“ věcmi, strategickými a principiálními otázkami. Něco takového ostatně již existuje (Kabinet místopředsedy vlády pro vědu, výzkum inovace), takže by to mohl být jakýsi základ, ze kterého by se dalo vycházet. Do konce tohoto volebního období se s tím ale rozhodně nic neudělá, protože nezbývá dost času. Něco takového by mohlo mít smysl spíše až po volbách.

Nejednalo se ale o takovém orgánu už v minulosti?

V nedávné minulosti jsem byl členem malé skupinky poradců premiéra Sobotky pro oblast vědy a vysokých škol. V této funkci jsme mimo jiné řešili právě plán na vytvoření buď zmíněného ministerstva, nebo státního úřadu. Plán se ale nestihl vyřídit do konce volebního období a všechno spadlo pod stůl.

Máte nějaké konkrétní plány v RVVI?

Musím říct, že žádné velké ambice nemám, zvláště kvůli tomu, že za pár měsíců budou nové volby. Teprve pak se uvidí, jak to bude pokračovat, protože nová vláda má právo si najmenovat novou Radu či někoho vyměnit. Takže zatím se nějak zvlášť angažovat nehodlám - možná tedy s jednou výjimkou. Teď je totiž na stole Národní plán obnovy, což je balík peněz z Bruselu, který má v celé EU pomoci řešit problémy spojené s nynější epidemií. Jde o dost peněz a část z nich by měla jít na podporu výzkumu a vývoje.

Jak podle vás tyto prostředky nejlépe využít?

Jedna z oblastí, na kterou by část prostředků mohla jít, souvisí se záměrem založení virologického centra na základě spolupráce Akademie věd a některých vysokých škol. Nic takového u nás není a fakt, že tyto peníze se poskytují v souvislosti s virovou epidemií, jen zdůrazňuje, že takové pracoviště chybí.

Proč je potřeba vybudovat samostatný ústav? Přeci jen v Česku virologie jako obor existuje a řada vědců se této oblasti věnuje i bez existence samostatného pracoviště.

Samozřejmě je tu řada virologů, ale ústav je postrádán, protože specializovaný Virologický ústav Československé akademie věd byl v Bratislavě, takže jsme o něj po rozpadu federace přišli. Teď se zdá, že by se ústav mohl zřídit díky kombinaci prostředků z Národního plánu obnovy (NPO) a prostředků Akademie věd, hlavně tedy od velmi bohatého Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB). Plány vyhlíží dost realisticky, už se snad rýsuje i někdo, kdo by se ujal koordinace úvodní fáze projektu. Idea je taková, že se postaví nová budova, zřejmě v krčském areálu Akademie věd. Stavba by byla financována z akademických zdrojů a finance z EU by se mezitím během 4 až 5 let využívaly v rámci konsorcia zainteresovaných vysokých škol a ústavů Akademie, které by z prostředků NPO pořizovalo vybavení a organizovalo vznik příslušných vědeckých týmů. Vedoucí těchto týmů by měli být získáváni hlavně z řad excelentních vědců se zahraniční zkušeností a do vystavění nového ústavu by formálně působlili na ústavech a fakultách tvořících ono konsorcium. A až by bylo dostavěno, tak by se tito vědci na nový ústav přestěhovali. To je něco, co bych svou aktivitou v Radě určitě chtěl podporovat.

Myslíte, že je vhodné, aby v Radě byli zastoupení především reprezentanti příjemců veřejných prostředků – ať už z veřejného či ze soukromého sektoru?

Myslím si, že je to přirozené. V RVVI samozřejmě jsou i zástupci soukromé sféry. Ovšem to, jakým způsobem a jak efektivně soukromá sféra přijímá veřejné prostředky, je aspoň pro mě trochu kontroverzní věc. Už řadu let poukazuji na to, že neexistují žádná dobrá kritéria toho, jak efektivně se veřejné prostředky, které se vydávají na aplikovaný výzkum nebo průmyslový vývoj, ať už ve veřejné nebo soukromé sféře, spotřebovávají. Pozoruhodné kritické názory na tuto záležitost přináší například nedávný příspěvek Michaela Šebka. Tento text jsem rozeslal všem členům RVVI, tak jsem zvědavý, jaký to bude mít ohlas.

Představujete si v RVVI někoho konkrétního?

Byl bych rád, kdyby tam byla zastoupena více akademická sféra, protože momentálně tam je trochu v menšině. Jsem člověk ze základního výzkumu, takže se vždy budu snažit o to, aby tento výzkum nebyl odsouván do pozadí. Je už totiž evergreenem, jak se někteří lidé z průmyslu dívají skrz prsty na výzkum základní (a do značné míry je tomu i naopak). Myslím, že k řešení těchto problémů by mohla hodně napomoci ta kritéria hodnocení efektivity aplikovaného výzkumu, která ve svém článku uvádí zmiňovaný Michael Šebek.

Která oblast by se měla nejvíce podporovat? Mluvil jste o virologickém ústavu, je to směr, kterým by se podpora měla zejména ubírat?

Ústav by neměl být úzce zaměřený jen na virologii. S ní totiž souvisí například imunologie, což je můj obor, širší oblastí je pak molekulární biologie. Tyto vědy o živé přírodě samozřejmě jsou něco, k čemu mám osobně blízko, a chtěl bych pro to co největší podporu. Ono ale nejde ani tak o to, který obor podporovat, ale spíše o systematickou podporu opravdu kvalitní vědy na vysoké mezinárodní úrovni. Já se tak trochu pohybuji v oblasti vědní politiky už od 90. let. Když srovnám kvalitu české vědy dnes s tou před 30 nebo i 20 lety, tak vidím opravdu veliký pokrok.

Myslím, že přinejmenším v několika ústavech Akademie věd se vykonalo opravdu hodně, nastavilo se jejich správné administrativní fungování (tomu velice pomohlo jejich převedení do režimu v.v.i. od roku 2007), správné procesy vzniku a rušení výzkumných týmů, atd. Mám ale dojem, že v řadě ústavů Akademie ta situace takhle dobrá není. Ty by si z těch úspěšnějších měly vzít příklad. Řekl bych, že v tomto směru by mělo být vedení Akademie aktivnější. Moje zkušenost je ale taková, že vedení Akademie se v tomto směru nikdy příliš neexponuje. Je určitě to do velké míry dáno tím, že podle platného zákona o Akademii a o v.v.i. mají ústavy velikou autonomii. Zřizovatel tedy kromě poskytování peněz má hodně omezené přímé pravomoci (což je dobře). Určitě by ale vedení mohlo neformálně více tlačit na pozitivní změny a ředitelé ústavů by je dle mého názoru asi respektovali.

A co vysoké školy? Jaké ty mají problémy?

Mám dojem, že tam je tento problém ještě větší. Samozřejmě nepochybuji o tom, že na některých fakultách je situace velmi dobrá, dělá se tam skvělá věda. Co se ale týká organizačně-ekonomických aspektů, tak si myslím, že to je dost „zamrzlé“ a že by tato oblast opravdu potřebovala více „čerstvého vzduchu“. Patrně to souvisí s tím, že vysoké školy nemají takovou autonomii jako ústavy Akademie, protože jsou pod ministerstvem školství, což je dost konzervativní instituce. Nejsem si tedy jist, co se s tím dá dělat. A hlavně bych se obával, aby případná změna iniciovaná ze strany ministerstva nebyla k horšímu. Na druhé straně se zdá, že třeba na Karlově univerzitě se v posledních letech, zvláště zásluhou prorektora pro výzkum profesora Konvalinky, podařilo opravdu mnoho dobrého!

Děkujeme moc za rozhovor!

 

Za redakci Vědavýzkum.cz se ptala Sabina Ali.

---

Václav Hořejší

Vedoucí vědecký pracovník a v letech 2005–2017 ředitel Ústavu molekulární genetiky AV ČR, v.v.i. (ÚMG), profesor imunologie na Přírodovědecké fakultě UK. Je autorem, resp. spoluautorem více než 230 vědeckých publikací v mezinárodních odborných časopisech, mnoha popularizačních článků a dvou knih; je jedním z mezinárodně nejcitovanějších českých vědců (přes 11 tis. citací, h-index 58). Jeho tým se podílel na objevu a charakterizaci řady nových proteinů buněk imunitního systému důležitých pro jejich správnou funkci, zvláště pak těch, které jsou součástmi tzv. signalizačních drah imunoreceptorů.

Výzkumný tým Václav Hořejšího intenzivně spolupracoval s několika biotechnologickými firmami, které vznikly jako spin-off ÚMG. Předmětem tohoto aplikovaného výzkumu byl především vývoj nových komerčně využitelných monoklonálních protilátek pro výzkumné a diagnostické účely.

V letech 2014–2017 působil jako poradce premiéra pro oblast vědy a vysokých škol. Na konci minulého roku získal prestižní ocenění Česká hlava a v únoru letošního roku byl jmenován členem RVVI.