Lesk a bída českých grantů 1: Jak zadávacími dokumentacemi odrazujeme žadatele ze zahraničí

Každý rok mi v období grantových přihlášek a průběžných zpráv plní Twitter stížnosti výzkumníků působících v Česku na míru byrokracie, které musí čelit. Jedná se o opravdu podstatný problém, nebo spíše o marginálii, nutnost či nejmenší zlo? V této minisérii textů nastíním, proč se domnívám, že jde o problém jednoznačně vážný, přitom převážně zbytečný. Poukážu zároveň na pozitivní příklad Velké Británie, kde pracuji, a kde systém financování vědy funguje v řadě aspektů velmi dobře.

Dva podproblémy, které považuji za zvlášť nepříjemné a zároveň řešitelné, jsou:

• Jak vypadají zadávací dokumentace grantů, a proč v současné podobě odrazují žadatele ze zahraničí.

• Jak vypadá průběžná administrace grantů, a proč jde o značné a překvapivě zbytečné plýtvání časem vědců a vědkyň.

Třetí podstatnou oblastí je pak celková struktura financování vědy z hlediska nabízených grantů, ale to je téma na širší diskusi a sahá nad rámec těchto textů.

V první části této minisérie se podíváme na téma zadávacích dokumentací grantů. Hodně se mluví o potřebě internacionalizace české akademické sféry prostřednictvím zapojení talentovaných vědců a vědkyň ze zahraničí. Z vlastní zkušenosti a ze zkušeností kolegů vím, že jednou z prvních věcí, kterou při volbě země pro budoucí práci vědec zvažuje, je tamní systém financování vědy. Vedle toho, kolik člověk dostane peněz, je klíčová celková čitelnost grantového systému a zároveň srozumitelnost a zvládnutelnost procesu podání žádosti o grant.

A právě zadávací dokumentace grantů v ČR bohužel příliš srozumitelně nepůsobí; spíše naopak. To přitom platí pro Čechy, co zvažují návrat do ČR – v případě cizinců si vůbec nedovedu představit, že by se do takové grantové žádosti pustili bez pomoci kolegů uvnitř ČR. Různí poskytovatelé v ČR k vyhlašování grantových výzev přistupují různě, ale společné mají to, že vesměs produkují těžké právnické texty, plné odkazů na paragrafy, jiné vyhlášky, definice apod., zatímco základní informace, které reálně vědce zajímají, jsou zcela utopené.

Kritizovat je snadné, ale jak by grantová výzva tedy měla vypadat? První bod kontaktu s grantem by měla být webová stránka grantového schématu s potřebnými informacemi. Jako případného zájemce o grant mě zajímá především:

1. Jestli se do této konkrétní grantové soutěže mohu přihlásit ve své kariérní fázi,
2. kolik peněz dostanu, na jak dlouho, a na jaké účely,
3. kdy je deadline přihlášky.

Zde mohu uvést výborný příklad dobré praxe u britských grantových agentur, ať už soukromých, či státních. Tam jsou právě tyto položky většinou vypíchnuté na snadno viditelném a dostupném místě, jak ukazuje příklad Early Career Award od Wellcome Trustu. V rámci celého webu této výzvy si můžete všimnout, jak srozumitelně a hierarchicky informace poskytuje, takže se rychle dozvíte, co chcete, aniž by vás někdo zatěžoval zbytečnostmi.

Obdobně snadno srozumitelné jsou weby grantů státního Medical Research Council či nadace British Heart Foundation. Dodatečné informace či tipy, jak přihlášku napsat, jsou na webech snadno dostupné a jsou psané běžnou a srozumitelnou angličtinou. Nikdo vás nenutí číst zbytné technické detaily, požadavky či odkazy na další dokumenty obdobně nečitelného charakteru.

Česká forma vyhlášení grantové soutěže také začíná shrnující webovou stránkou. V některých případech je napsaná docela srozumitelně a opravdu vás informuje o povaze grantu (GAČR), někdy vůbec ne (NAKI III od Ministerstva kultury, odkaz 1, odkaz 2). Hned z těchto webů však musíte zamířit do formální zadávací dokumentace. Níže uvádím tři konkrétní příklady, které problémy zadávacích dokumentací ilustrují.

Příklad 1: GAČR granty

Začněme s Grantovou agenturou ČR (GAČR), kterou považuji za asi nejsrozumitelnějšího poskytovatele financování vědy v ČR. Agentura navíc před několika lety přišla s atraktivními schématy JUNIOR STAR a EXPRO, které se nabízí jako zajímavý zdroj financí pro vědce či vědkyně vracející se ze zahraničí. Úvodní stránka o GAČR projektech je oproti většině jiných grantových schémat v ČR docela informativní a dává naději, že spíše srozumitelná bude i zadávací dokumentace. Jenže ta místo toho začíná takto:

Jinými slovy tento velmi důležitý dokument začíná devítiřádkovou větou, která přitom neobsahuje jedinou informaci, která by byla žadateli užitečná. I zbytek zadávací dokumentace je protkán odkazy na paragrafy a zákony, které jsou žadateli k ničemu, naopak relevantní informace jsou mezi nimi mnohdy utopené. Podívejte se například na sekci 1, tedy první část textu, se kterou se čtenář seznámí:

Proč má toto žadatel číst? Srovnejte si, kolik informací člověk nabude ze studování webu britských grantů za 5 minut čtení, oproti čtení takovéto zadávací dokumentace. Konstrukcí podobně složitých zadávacích dokumentací plýtváme časem žadatelů a domnívám se, že odrazujeme některé vědce a vědkyně, kteří by jinak přesun do ČR zvažovali.

Abychom jí úplně nekřivdili, GAČR již několik let také připravuje k jednotlivým výzvám prezentace „Practical information”, ve kterých uchazeče informuje o daném schématu ve srozumitelnější podobě. Jde o krok správným směrem a o velmi užitečný zdroj, byť struktura a forma takto podávaných informací určitě může být v budoucnu uživatelsky přívětivější. Je zároveň škoda, že na tento materiál není odkaz z úvodního přehledu grantových projektů, který žadatele směřuje rovnou na Zadávací dokumentace. Tato stránka je totiž asi ta první, na kterou se případný vědec, který český systém tak dobře nezná, podívá. Srozumitelnosti procesu podání žádosti by též pomohlo, kdyby byl na webu (a ne pouze v rámci aplikace GRIS) seznam jednotlivých položek k vyplnění, ať má žadatel rovnou představu, co proces sepsání přihlášky obnáší.

Přes všechny problémy je ale nutné říci, že zadání projektů GAČR je pořád podstatně srozumitelnější než u grantů administrovaných přímo ministerstvy – jejichž příklady jsou uvedené níže.

Příklad 2 – NAKI III (Ministerstvo kultury)

Grant údajně cílí na podporu aplikovaného výzkumu národní a kulturní identity, o který žádají například historici. První poměrně matoucí věc je to, že existují dva různé weby, každý s vlastní sadou informačních pdf souborů. Na prvním webu si můžete stáhnout soubor Program NAKI III. V jeho prvních sekcích se nachází mix trivialit (název a poskytovatel grantu – totéž, co už je uvedeno na titulní straně) a technikálií (identifikační kód programu pro účely evidence v Informačním systému výzkumu, experimentálního vývoje a inovací – k čemu to vědci je?). Pokud skočíte v textu dále, abyste se seznámili s hlavními cíli programu, dozvíte se následující:

Vůbec mi není jasné, co si z takového textu mám odnést.

Na druhém webu pak najdete další desítky šroubovaných psaných stran, složitých definic a pravidel. Řekněme, že plánujete vytvořit dílo typu „Aodb“:

Problém je, že třeba odborný scénář není vůbec běžný pojem, a to ani v rámci mnoha oborů relevantních žadatelů. Nicméně předpokládejme, že tento pojem žadatel zná. Jak vypadá pár příkladů „náležitostí z písm. c)“?

Nevím, kolik vědců v humanitních či dalších relevantních oborech ví, co se po nich chce. A zároveň nevím, proč je absolutně nutné takto přesně parametry specifikovat. Jiný příklad, týkající se parametrů zvuku:

Vedle toho, že jde o neskutečně detailní specifikaci požadavků, za pozornost stojí dvě následující věci.

1) Autoři zadání nejprve v druhé odrážce přikáží, že zvuk bude STEREO, aby hned v další větě popsali, co má člověk dělat, když to tak nebude (tj. když zvuk bude MONO). Jak vážně má tedy žadatel brát požadavky zadávací dokumentace?

2) Druhá věta druhé odrážky je nedořešená směs dvou různých vět. Dále v prvním bodě dříve uvedené definice Aodb chybí spojka „k“ mezi „scénáře“ a „audiovizuální“, a v popisu kodeku H.264 výše „Vysoká kvalita“ nemá začínat velkým v. Kombinace absurdně přesné specifikace parametrů výstupního díla s podobnými chybami opravdu nedělá příliš dobrý dojem.

Příklad 3 – MSCA fellowship OP JAK (MŠMT)

Pokud chcete zažádat o tento juniorní fellowship financovaný MŠMT, připravte se na další dlouhé a nesrozumitelné textové soubory, včetně například „Pravidla pro žadatele a příjemce – specifická část pro výzvu MSCA Fellowships CZ, verze 1“, „Pravidla pro žadatele a příjemce – obecná část verze 2“, „Metodický dopis č. 1 (publicita) k Pravidlům pro žadatele a příjemce – obecná část verze 2“, či „Metodický dopis č. 2 (zákoník práce) k Pravidlům pro žadatele a příjemce – obecná část verze 2“ a mnohé další. Jen dodám, že třeba samotná Obecná část pravidel má 245 stran. A ještě, než se dopracujete k Úvodu, budete seznámeni s osmistránkovým Přehledem změn, který vypadá zhruba takto:

Shrnutí

Zadávací dokumentace českých grantů nejsou zkrátka vůbec přístupné a uživatelsky orientované. Pro české vědce a vědkyně, pro které jsou tyto granty primární cestou k financování, je jejich čtení složité a matoucí. Pro ty, které bychom hypoteticky chtěli přilákat ze zahraničí, jsou naprosto nepochopitelné a odrazující. Oni si přitom mohou vybírat mezi mnoha zeměmi, kam se svým výzkumem zamířit. Umíme nabídnout skvělou tradici světově špičkového výzkumu jako Velká Británie či USA? Umíme nabídnout špičkové platy jako Švýcarsko? Nebo velmi solidní platy i grantové podmínky a příjemnou zemi pro život jako Nizozemí? Odpověď je, že zatím ne, ale pokud se do první ligy chceme časem dostat a začít ve větším měřítku přitahovat talenty ze zahraničí, srozumitelná grantová zadání mohou být dobrým prvním krokem.

Co konkrétně si myslím, že lze udělat? Změnit stávající formát vyhlášení grantových výzev, u kterých žadatel z velmi stručné úvodní stránky přechází rovnou do těžko čitelného právnického textu. Upravený systém by mohl vypadat takto:

1. Na snadno dostupné hlavní webové stránce grantové výzvy se zájemce okamžitě dozví nejpodstatnější informace: zaměření výzkumu, kdo a o kolik peněz může žádat a na co je lze použít, na jak dlouho grant je a jaký je časový harmonogram na podání, případné pohovory a vyhlášení výsledku.
2. Web dále bude obsahovat (ať už ve formě rozbalovacího textu či v odděleném souboru) doplňující informace užitečné pro vědce-žadatele. Tyto informace budou psané běžnou „neprávnickou“ češtinou, co nejstručněji a nejjednodušeji. Zároveň by měly být dostupné v angličtině.
3. Pokud je z jakéhosi důvodu absolutně nutné dát žadatelům možnost se seznámit s veškerými paragrafy, formálními definicemi a dalšími aspekty právního pozadí, které jsou v současnosti uváděny, tak tyto informace mají být poskytnuty v separátních dokumentech, u kterých navíc bude žadateli jasné, že je má číst pouze v případě, že hledá velmi specifickou informaci. Některé informace tam uvedené budou pravděpodobně relevantní pro instituci, na níž grant bude řešen. Daná instituce pak má mít na čtení a zpracování takovýchto dokumentů školené zaměstnance, kteří kontrolu formalit zajistí, aniž by s tím byli zahlcováni sami vědci.

Dodatek

Po publikaci článku jsme byli dotázáni na formát zadání grantů od TAČR. Tento text řeší formu vypsání grantu a srozumitelnost zadávací dokumentaci. V tom si TAČR zaslouží vyzdvihnout jako příklad dobré praxe a zdroj inspirace pro další poskytovatele.

Pokud grantová schémata TAČRu neznáte a chcete získat rychlou představu, která jsou pro vás vhodná, na webu snadno naleznete následující přehled:

Seznam programů a výzev vám jasně říká, které výzvy jsou v jaké fázi:

Podívám-li se například na stránku programu GAMA 2 (4. veřejná soutěž), základní informace jsou přehledné a relevantní:

Tamtéž dostupná zadávací dokumentace má 18 stran, psaných lidsky a srozumitelně. Právní pozadí soutěže je umístěno ve vlastní sekci a obsahuje odkazy na doplňující dokumenty, které ale čtenáře nenutí číst. Tento přístup odpovídá dobré praxi ze zahraničí a našemu doporučení výše. Web GAMA 2 také poskytuje šablonu přihlášky, na které názorně vysvětlí, jak má přihláška vypadat.

Můj celkový dojem z webu TAČR je takový, že je pro mě jako pro člověka pracujícího v zahraničí velmi přehledně a logicky strukturovaný. Informace o grantech podává ve srozumitelné a správně hierarchizované formě. Jeho přístup k popisu grantových schémat a zadávací dokumentaci tak ukazuje, že i v českém prostředí lze granty zadávat přehledně a jasně. Určitě může sloužit jako dobrá inspirace pro ostatní české poskytovatele grantů.

V příští části této minisérie se zaměříme na několik problémů těžce byrokratického systému plánování a kontrol, kterým čelí vědkyně a vědci, kteří nějaký grant získají.

Autor: Jakub Tomek

Zdroj: Czexpats in Science

Články v rubrice Blogy a komentáře nijak neodrážejí názory redakce.

Jakub Tomek je v současnosti Sir Henry Wellcome Fellow na University of Oxford, kde za využití výpočetního modelování a laboratorních experimentů zkoumá příčiny vzniku srdečních arytmií. Předtím působil jako postdoktorand na University of California v Davisu a na Oxfordské univerzitě, na které také obhájil svůj doktorát.