Vědci už z Ruska houfně neprchají
Za posledního čtvrtstoletí došlo k markantnímu odlivu mozků z Ruska. Podle nové analýzy se ale tzv. brain drain z Ruska aktuálně téměř zastavil. I tak jsou vědci, kteří zemi opustili v posledních desetiletích, výrazně častěji citováni než jejich kolegové, kteří zůstávají na ruských institucích.
Analýzu provedli vědci z německého Institutu Maxe Plancka pro demografický výzkum. Ti prověřovali publikační záznamy přibližně 660 000 autorů, kteří byli v určitém období mezi lety 1996 a 2020 spojeni s ruskou institucí. Odliv vědců z Ruska podle studie dosáhl vrcholu v roce 2000, kdy na 1000 výzkumníků připadalo devět vědců, kteří se rozhodli pro kariéru v jiné zemi. Ve sledovaném období od roku 2010 se už ale tento počet blížil k nule či se dokonce otočil. Podle autorů je ale stále ještě brzy na to, aby se Rusko dalo označit za zemi přitažlivou pro zahraniční výzkumníky.
Mezi obory, které v Rusku zažily největší úbytek vědeckých pracovníků, se řadí neurovědy, matematika, biochemie a informatika. A kam vědci odcházeli nejčastěji? Ve sledovaném období byly cílovou destinací Spojené státy následované Německem, Velkou Británií, Ukrajinou a Francií. Zajímavé je, že podle analýzy toto platí i naopak – z těchto zemí také pochází nejpočetnější skupiny zahraničních vědců v Rusku. I tak ale z Ruska odcházelo do těchto destinací o polovinu více výzkumníků než naopak. Výjimkou z tohoto trendu je pouze Ukrajina.
Ve většině hlavních oborů si mezinárodně mobilní výzkumníci, kteří přišli do Ruska, vedli hůře než ti, kteří Rusko opustili, pokud jde o citovanost. Například 46 % akademiků, kteří se přestěhovali z Ruska do USA, bylo výzkumníky klasifikováno jako vysoce citovaní, zatímco 26 % bylo citováno středně a 28 % nejméně. Avšak mezi těmi, kteří se do Ruska přestěhovali z USA, bylo jen 22 % vysoce citovaných, 30 % středně citovaných a téměř polovina patřila do skupiny s nejnižší citovaností.
Talentovaní Asiaté zůstávají doma. Může za to pandemie i rasismus
Asijští studenti se nejspíš drží starého pořekadla „všude dobře, doma nejlíp.“ A Evropa i Severní Amerika tak přichází o mozky z Asie. Desítky let trvající tradice, kdy Číňané a další Asiaté získávali vzdělání na Západě, totiž zaznamenala velmi dramatický útlum, jak zaznělo na summitu Times Higher Education Asia Universities Summit. Za tím, že se asijští studenti a výzkumníci raději nikam nestěhují, stojí dle závěrů summitu koronavirus, rasismus, geopolitika, demografie, ale i tamní inovační politika. Rocky Tuan, prorektor Čínské univerzity v Hongkongu, uvedl, že pandemie není jediným faktorem, který brání mobilitě studentů. „Řekněme to velmi otevřeně: v Severní Americe a některých částech Evropy bublá spousta protiasijských nálad. To tu bude ještě nějakou dobu přetrvávat."
Místo toho předpověděl, že mnozí z nich se budou stahovat do oblasti Greater Bay Area. „Čína věnuje výzkumu velkou pozornost, pumpuje do ní peníze a další zdroje. To bude zajímavý magnet, který přitáhne mnoho talentů, kteří by jinak odešli do Severní Ameriky a Evropy. V této části světa jde o významný pohyb. Výsledek pravděpodobně uvidíme zhruba za pět až deset let," upřesnil Tuan.
Švédsko riskuje, že už nebude atraktivní pro mladé výzkumníky
Švédko možná přijde o část zahraničních výzkumníků, a to kvůli svým pravidlům pro pobyt, která negativně dopadnou na zahraniční postodktorandy. Země totiž nedávno zavedla nová omezení týkající se udělování trvalého pobytu cizincům ze států mimo Evropskou unii. Donedávna měli doktorandi ze zemí mimo Evropskou unii nárok na povolení k trvalému pobytu v případě, že žili ve Švédsku čtyři z posledních sedmi let – poté si mohli zažádat o občanství. Letos v červenci ale vstoupily v platnost nové zákony o kontrole počtu žadatelů o azyl. V praxi toto znamená, že všichni cizinci ze třetích zemí, kteří usilují o trvalý pobyt, musí mít buď stálé zaměstnání, nebo mají být zaměstnáni v zemi alespoň 18 měsíců.
Vzhledem k tomu, že postdoktorandská výzkumná místa v akademické sféře nebo v průmyslu málokdy trvají déle než rok, i když je lze průběžně prodlužovat, mohla by nová pravidla způsobit odliv zahraničních absolventů doktorského studia, varovala Jenny Iao-Jörgensen, předsedkyně švédské Národní asociace doktorandů, která je součástí Švédské asociace vysokoškolských učitelů a výzkumných pracovníků. „Švédsko má velké ambice budovat svou znalostní ekonomiku - a udržet si více zahraničních doktorandů - takže se tím opravdu střílí do vlastní nohy," uvedla Iao-Jörgensen, doktorandka na univerzitě v Lundu, která se domnívá, že změna pravidel se dotkne až 3 000 zahraničních doktorandů nebo čerstvých absolventů doktorského studia.
Pro Švédsko jde o velmi negativní trend. Země je totiž známá tím, že doktorandy štědře platí. Za aktuálních pobytových podmínek v zemi ale nastává situace, kdy mladí zahraniční vědci na začátku kariéry, kteří švédské daňové poplatníky stáli nemalé peníze, zkrátka budou muset jinam.
Nové požadavky však nedávno kritizovali tamní univerzitní lídři, přičemž Ole Petter Ottersen, ředitel nejlépe hodnocené švédské univerzity, Karolinska Institute, řekl University World News, že „tato nová opatření časem oslabí Švédsko jako výzkumnou zemi,“ a dodal: „Hrozí nám ztráta této (výzkumné) kompetence ve prospěch jiných zemí. Může si to Švédsko dovolit?" přidal.
Jak je na tom Česko?
Po desítkách let setrvalého odlivu mozků se v Česku situace pomalu zlepšuje. „Máme poměrně dobrý přehled o cizincích působících v Česku, ale informace o Češích v zahraničí chybí. Je to ‚daň‘ za svobodu, kterou od 90. let máme,“ domnívá se Jiří Krátký, zvláštní zmocněnec pro krajanské záležitosti na ministerstvu zahraničních věcí, se kterým o brain drainu před časem hovořil týdeník Hrot.
V posledních letech ovšem vzniká řada iniciativ, které se Čechy žijící v zahraničí snaží zmapovat, propojit a případným zájemcům usnadnit návrat. Jednou z takových iniciativ je Czexpats in Science. Častým problémem totiž při návratu do Čech býval i fakt, že vědci, kteří se chtěli po letech vrátit domů, už zkrátka nevěděli jak. Neznali ani české výzkumné prostředí, ani jaká jsou v Česku aktuálně volná místa a podmínky. I s tímto jim Czexpats dokáží pomoct.
V Česku sice zatím financování vědy a s tím i související platy nemůže konkurovat Západu, kam se vynikající čeští výzkumníci uchylují, ale i tak se Češi často domů vracejí. Pro Česko je taková situace v podstatě výhrou, protože se tak vracejí vědci se zahraniční zkušeností. Aby se do Česka ale vědci mohli vracet, je mimo jiné důležité, aby výdaje na vědu a výzkum neklesaly, ale stále se navyšovaly. Jako hlavní negativní důsledek snižování financí na vědu a výzkum zmiňuje Brain Drain také místopředseda RVVI Vladimír Mařík v rozhovoru pro portál Vědavýzkum.cz. „Odliv mozků je právě zcela nejpalčivější. Nákup přístroje můžeme o rok, o dva odložit. Největší hrozba je ale odliv nejkvalitnějších mozků. To je nejhorší možný dopad,“ upozornil.
V tomto ohledu mohou být poměrně znepokojující aktuální údaje Českého statistického úřadu, podle nichž výdaje na výzkum a vývoj v České republice sice za uplynulý rok dosáhly rekordní částky, tempo jejich růstu však výrazně zpomalilo.
Autor: Vědavýzkum.cz (SA)
Zdroj: Times Higer Education (1, 2, 3), Springer
