Názorník: Brain drain - 2. díl

Tomáš Pitner

Katedra počítačových systémů a komunikací, Fakulta informatiky Masarykovy univerzity

Čelí podle vás terciární školství a výzkum v ČR situaci, kterou by bylo možné popsat jako brain drain?

V celkovém počtu o žádný brain drain nejde. Problém je v oborech, kde je velký rozdíl mezi platy v akademické, výzkumné a komerční sféře. Není-li nižší plat vykompenzován dodatečnými výhodami na akademické straně — atraktivitou prostředí daného pracoviště či unikátním vybavením nedostupném v komerci. Problémem může být, pokud na akademickém pracovišti chybí dlouhodobější stabilita nejen finanční, ale i organizační, která vědcům zajistí perspektivu aspoň na 3-5 let. Z nejistoty se odchází snázeji než z jistoty.

Hovoříme-li o brain drainu, je naléhavějším problémem odchod motivovaných mladých lidí z akademie a vědy do jiných sektorů nebo je palčivějším problémem brain drain do zahraničí?

Zase je asi třeba nahlížet na věc dle oblastí. Např. v IT je běžný „vnitřní exodus“. Studenti odcházejí z doktorských studií, nebo na ně ani nenastoupí a jdou rovnou do firmy, kde je jak zajímavá práce, tak dobré ohodnocení a jistota. Zejména po magisterském stupni je to časté, protože poptávka po dobrých absolventech kvalitní oborově zaměřené vysoké školy je z komerce stále vysoká. U špičkových teoretických disciplín zase pozoruji zájem o akademickou kariéru v zahraničí a to stále více i mimo Evropu. Na rozdíl od útěku do průmyslu, kde je to spíše pro akademickou kariéru jednotlivce „konečná“, zde musíme zásadně rozlišovat, zda jde jen o post-doc pobyt či limitovaný kontrakt (tam je pobyt venku naopak vítaný až nezbytný), nebo definitivní zmizení ve světě. Celkově ani zde si ale nemyslím, že jde o masový jev. Hmotná i personální úroveň existujících i nových výzkumných center se u nás zlepšuje a výzkumných a zejména permanentních míst v Evropě není mnoho.

Jaká jsou efektivní opatření proti brain drainu a jak z něho udělat brain gain? Je odpovědnost spíše na straně státu nebo univerzit?

Celkově se mi zdá, že problémem není ani tak silný brain drain jako slabý brain gain nebo ještě přesněji, nedostatečná schopnost „brain retention“ ve smyslu schopnosti udržet tu již jednou získané zahraniční odborníky, nenechat je jen tak odejít. Primární je role pracovišť, ale je spousta věcí, které může udělat stát nebo přesněji veřejná sféra – od slušného zacházení na cizinecké policii s příchozími, přes klasické služby pro „expats“, až po maličkosti jako informace v angličtině o všem potřebném ve městě apod.

Vojtěch Svátek

Fakulta informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze

Čelí podle vás terciární školství a výzkum v ČR situaci, kterou by bylo možné popsat jako brain drain?

Jednoznačně. Pokud jde o komerční sféru, kariéra v ní je z pohledu absolventa magisterského studia informatiky nejen finančně lukrativnější, ale může se někdy paradoxně jevit i jako kreativnější a méně spoutaná pravidly než kariéra akademická (tj. přes pozici doktoranda), přičemž umožňuje srovnatelný typ tvůrčí seberealizace. Toto se týká zejména informatiků zaměřených „programátorsky“, protože postavit disertaci na vytvořeném (byť sofistikovaném a vysoce poptávaném) softwarovém systému není samozřejmá záležitost. V oborech, které v tuzemsku nemají adekvátní vědeckou úroveň, je ovšem nepochybně významný i brain drain do zahraničí.

Hovoříme-li o brain drainu, je naléhavějším problémem odchod motivovaných mladých lidí z akademie a vědy do jiných sektorů nebo je palčivějším problémem brain drain do zahraničí?

V oblasti aplikované informatiky (a do jisté míry obecně v aplikovaných vědách) je naléhavější odcházení do jiných sektorů – především komerčního, zatímco odchody do zahraničí jsou méně časté. V tomto ohledu se asi ČR liší od většiny zemí bývalého východního bloku, a obzvláště markantní to bude v Praze, kde je obzvlášť velké zastoupení poboček velkých firem. Student tedy jen (zpravidla už během studia) přesune své hlavní působiště např. o pár stanic metra dál, aniž by musel měnit bydliště, zvyky a okruh přátel.

Jaká jsou efektivní opatření proti brain drainu a jak z něho udělat brain gain? Je odpovědnost spíše na straně státu nebo univerzit?

Opět mohu mluvit jen za aplikovanou informatiku. Stát může plošně přispět jednak navýšením přímé finanční podpory pro doktorandy, jednak zaváděním grantových programů, které umožní udržet, ev. přilákat ze zahraničí, vědecky erudované akademické pracovníky (především mladšího věku) využitelné v roli školitelů. Bezprostřednější odpovědnost ovšem vidím na straně univerzit, a to především těch lidí, kteří se starají o jednotlivé doktorské programy. Systémy doktorského pravidla by měly odpovídat tomu, co je jeho hlavním cílem. Primárně nejde ani o další stupeň osobního vzdělávání, ani o pedagogický úvazek, ani o pozici hodnocenou výkonově podle počtu opublikovaných článků – i když v drobné míře by se asi všechny tyto prvky v rozumně pojatém systému doktorského studia měly odrážet. Akademická kariéra musí v „souboji o kreativního entuziastu“ zabodovat především ve svých třech potenciálně silných stránkách: 1) ve volnosti pro volbu výzkumného tématu (samozřejmě s tím, aby se téma nedostalo zcela mimo dohled školitele) a nezatěžováním nevhodnými distraktory, 2) ve vysoké dostupnosti metodologické podpory, a 3) v bohatém odborném komunitním životě přesahujícím hranice instituce. Ve srovnání s tím, komerční sféra, s výjimkou největších korporací, 1) bude platit jen za to, co pro ni vede k zisku, a když je to nutné, stáhne na lukrativní projekt i lidi, kteří mají rozdělaný nějaký jiný; 2) podporuje jen ty metodické postupy, které odpovídají dané firemní kultuře; 3) otevřený komunitní charakter výzkumu a vývoje je zde limitován konkurenčním bojem (i když se z něj mladí pracovníci v posledních letech do jisté míry vymaňují – F2F komunitní život pak probíhá zejména formou večerních tematických „meetupů“). Mám za to, že potenciál těchto tří silných stránek dosud ještě mnoho univerzitních pracovišť včetně mého plně nevyužívá, přičemž při plném nasazení si dovedu, možná trochu naivně, představit i zpětný „brain gain“ ve směru od komerční do akademické sféry.

Martin Štěpnička

Ústav pro fuzzy modelování a aplikace Ostravské univerzity

Čelí podle vás terciární školství a výzkum v ČR situaci, kterou by bylo možné popsat jako brain drain?

Určitě ne. Takto globálně postaveno nikoliv. Samozřejmě odněkud odejdou špičkoví lídři, jinde zas odejde pár nadějných mladých výzkunmíků. Nicméně podle mne je to v rámci přirozené fluktuace vědecké pracovní síly a pochopitelně, dokud budou existovat země s finančně silnějším zázemím pro vědu, výzkum a terciální vzdělávání, bude to některé naše pracovníky lákat a budou schopni si pracovní pozice v těchto zemích získavat. Na druhou stranu jsme národ přirozeně málo „stěhovavý“. Mnohem méně lidí je ochotno i ve vědě svou domovinu opustit, naprosté minimum se poté již nikdy nevrátí. A ti, co opustí naši zemí, ale po nějaké době se na české univerzity nebo na AV ČR navrátí, tak přinesou novou kvalitu, zkušenost, zvyklosti, čili celkově výzkumné atmosféře a kvalitě prospějí. Tedy gain a nikoliv drain.

Hovoříme-li o brain drainu, je naléhavějším problémem odchod motivovaných mladých lidí z akademie a vědy do jiných sektorů nebo je palčivějším problémem brain drain do zahraničí?

Vzhledem k tomu, že brain drain nepozoruji, je tato podotázka pro mne nezodpověditelná a má odpověď tudíž redundantní. Pokud bychom se ale bavili o individuálních ochodech, pak ty do zahraníčí jsou často časově omezené a navrátilci poté přinesou do vědy u nás něco nového, což je dobře. A ti, co odcházi do soukromé sféry, se sice již tak často nevrací a českou vědu a školství neposíli, nicméně mohou zas přenášet poznatky z akademické půdy na půdu komerční, což prospívá ekonomice. V neposlední řadě mhou zajišťovat lepší kontakt a komunikaci mezi těmito sektory. Takže ve stávající omezené míře nechť lidé flutkuují. Naopak, uzavřenost by byla větším problémem.

Jaká jsou efektivní opatření proti brain drainu a jak z něho udělat brain gain? Je odpovědnost spíše na straně státu nebo univerzit?

Jak jsem se již vyjádřil, brain drain nepozoruji a nevidím tedy důvod proti němu aktuálně zásadní opatření ve smyslu krizvého managementu zabraňujícího odchodu posledních jedinců, kteří za něco stojí. Pochopitelně, je věcí státu zajistit obecně nutné podmínky, tedy seriózní financování a stabilní systém hodnocení a financování. Přestat neustále něco měnit ad hoc s příchodem kteréhokoliv nového úředníka nebo politika. A současně je odpovědnost na straně univerzit, aby měly vidinu delší a stabilnější než jsou jednoleté rozpočtové horizonty schvalované senáty. Každý subjekt má svou odpovědnost na své úrovni, nelze to hodit jen na jednoho „stakeholdera“, každý má svou kompetenci, své pole působnosti a měl by mít intenzivní zájem situaci na své straně řešit maximálně účelně.

Aleš Vlk

Portál Vědavýzkum.cz

Čelí podle vás terciární školství a výzkum v ČR situaci, kterou by bylo možné popsat jako brain drain?

Nemám k dispozici žádné statistiky, ale domnívám se, že o brain drainu mluvit nemůžeme. Také si myslím, že v současné době už není tak jednoduché do zahraničí z Česka odejít – například v porovnání se situací před 20 nebo 10 lety.

Hovoříme-li o brain drainu, je naléhavějším problémem odchod motivovaných mladých lidí z akademie a vědy do jiných sektorů nebo je palčivějším problémem brain drain do zahraničí?

Osobně jsem toho názoru, že odchod části lidí z akademické sféry a vědeckých institucí do jiných sektorů je naopak žádoucí. A to i vzhledem k tomu, že mobilita akademických a vědeckých pracovníků je v Česku v porovnání s ostatními vyspělými státy velmi malá. Stejně tak za vhodné považuji to, aby mladí lidé do zahraničí odcházeli a pak se se získanými zkušenostmi vraceli. A když tam náhodou zůstanou, tak je motivovat k tomu, aby udržovali i nadále spolupráci s Českem.

Efektivní opatření proti brain drainu a jak z něho udělat brain gain? Je odpovědnost spíše na straně státu nebo univerzit?

Myslím, že stát společně s vysokými školami by se měli společně postarat o to, aby se špičkoví pracovníci po pobytu v zahraničí vraceli nazpět. Stejně tak by bylo vhodné zvýšit podíl zahraničních pracovníků na našich vysokých školách a i vědeckých pracovištích. To s sebou ale nese zvýšené nároky na komunikaci v angličtině, infrastrukturu (ubytování, školky a školy pro děti atd.). A také si musíme přiznat, že některá pracoviště v podstatě o zahraniční motivované a nadějné pracovníky často ani nestojí – je to mnoho starostí navíc. Výjimky ale samozřejmě existují a držme jim palce.

 

Publikováno na portále ResearchJobs.cz.

Minulý Názorník kladl vybraným osobnostem otázku, zda je v ČR moc doktorandů. Předchozí se zabýval pobytem v zahraničí jako povinnou součástí doktorského studia.