facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Ernst & Young - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram

Dejte peníze, ale na nic se nás moc neptejte

21. 6. 2017
Dejte peníze, ale na nic se nás moc neptejte

Navzdory dřívějším slibům vláda v rozpočtovém výhledu neplánuje výraznější navýšení veřejné podpory veřejných vysokých škol (VVŠ). Reprezentaci vysokých škol se to celkem přirozeně nelíbí a poslední týdny se hlasitě ozývá.

Zapomíná přitom však na tři důležité věci: (i) Že se o veřejné peníze budou muset VVŠ přetahovat s jinými rozpočtovými kapitolami, a že peněz pro VVŠ bude málo, bylo jasné už před deseti lety; (ii) Rozpočtové priority země jsou výsledkem demokratické volby společnosti a ty jsou zřejmě jiné než podpora VVŠ; (iii) VVŠ mají vůči společnosti a daňovým poplatníkům velký reformní informační dluh, na kterém však stále nechtějí nic moc měnit.

Sliby chyby

Ministerstvo financí předložilo návrh státního rozpočtu na rok 2018, který počítá pouze s minimálním nárůstem rozpočtu na podporu veřejných vysokých škol (VVŠ). Přitom veřejná podpora VŠ dlouhodobě stagnuje už od počátku světové ekonomické krize kolem roku 2010 a v mezinárodním srovnání je na dost nízké úrovni.

 Graf1 Munich 20 06 17

Graf2 Munich 20 06 17

Zatímco v době krize se dala stagnace pochopit, méně pochopitelné to bylo v pozdějších letech ekonomického růstu za působení dosluhující vlády. Vládní reprezentace tu vysokoškolskou průběžně živila jednak příslibem penězovodu z EU a sliby, že peníze ze státního rozpočtu budou. Slibem sice neurazíš, ale sliby jsou chyby. Letošní příběh s žadoněním o peníze se totiž opakuje téměř každý rok. Jen si to lidé špatně pamatují: vláda nejdříve přijde s tím, že VŠ navíc nedá ani floka, pak se rozjede nepřehledné vyjednávání a ve finále se přihodí miliarda navíc. Pravda, pak už jen málokdo tuší, co byl vlastně ten základ, ke kterému se ta miliarda přidává. A obě strany se na rok smírně a každá trošku vítězoslavně rozejdou.

Proroctví Bílé knihy

Když jsem téměř před deseti lety sepisoval s Petrem Matějů (čest jeho památce!) a dalšími kolegy VI. kapitolu Bílé knihy nerealizované reformy terciárního vzdělávání o financování VŠ, mimo jiné jsme si v úvodu zaprorokovali (str. 43):

Citace1 Munich20 06 17

Toto proroctví se poslední roky plně naplňuje. Ve vztahu k aktuální debatě jsou nejklíčovější jeho poslední dvě věty: "Navyšování veřejných prostředků na terciární vzdělávání tak bude předmětem veřejné volby a politických priorit. Ve světle těchto skutečností by bylo nezodpovědné stavět reformu na optimistickém předpokladu, že dojde k masivnímu nárůstu financování z veřejných prostředků." Jenže na optimistických předpokladech, před kterými jsem varoval, se bohužel nezodpovědně stavělo a takto to dopadlo.

Což o to, já osobně jsem pro zvyšování veřejné podpory VŠ byl a jsem všemi deseti. A nejen proto že na jedné z nich působím. Jenže jsou-li vlády v naší zemi stále ještě výsledkem demokratické volby (a samozřejmě i nevolby a nezájmu nemalé části voličů a daňových poplatníků) a většinová společenská vůle je "více veřejné podpory VŠ ne...", potom se s tím holt nedá nic moc dělat. Většinová společnost má zřejmě jiné priority, než my akademici, byť by to většina z nás myslela dobře a nesobecky. Ostatně se stačí podívat na volební programy většiny významnějších politických subjektů, kde se slibuje rozdávat jinde než v oblasti VŠ.

Veřejné peníze a zodpovědnost vůči veřejnosti

Je do velké míry na VŠ, aby veřejnost průběžně, otevřeně, široce, podrobně a věrohodně o své společenské prospěšnosti, potažmo o prospěšnosti dodatečné veřejné podpory, informovaly a přesvědčovaly o svém významu. Jde o zodpovědnost vůči daňovým poplatníkům. Jenže VVŠ se k tomuto staví dlouhodobě velmi zdrženlivě a spíše se drží hesla "dejte nám peníze a na nic se nás moc neptejte, nic nechtějte vědět". VVŠ dlouhodobě hřeší a vymlouvají se na neschopnost ministerstva školství a státu změnit systém zásadně k lepšímu. Ministerstvo se naopak vymlouvá na nevůli na straně VVŠ a tak to běží pořád dokola. Takže například z mnoha dalšího:

  • Dlouhá léta se jen planě hovoří o zřízení veřejného informačního rozhraní (internet), kde by si kdokoliv z veřejnosti mohl definovat a srovnávat nepřeberné množství ukazatelů na úrovni jednotlivých vzdělávacích programů respektive oborů různých VŠ. Dosud jsou však stále k dispozici pouze nesrovnatelné a obecné výroční zprávy VVŠ případně přeagregované základní statistiky bez dalšího komentáře. Nedostatečná informovanost je navíc živná půda pro nejrůznější neefektivnosti.
  • Už deset let se planě hovoří o zavedené řádného institucionálního hodnocení výzkumu a vývoje na VVŠ (1 | 2 | 3). Ale na většině VVŠ, ne-li na všech, stále vesele melou podle bodů z vládního kafemlejnku. Ten už měl být dávno nahrazen normálnějším systémem hodnocení. O kafemlejnku je přitom dobře známo, že o kvalitě řízení výzkumu a o jeho užitečnosti neřekne managementu VVŠ nic, natož aby z něho něco vyčetli veřejnost a podnikatelský sektor. Česká veřejnost se dozví pouze tohle a tohle, zatímco britská třeba tohle 1 | 2 | 3). V některých oborech a typech výzkumů sice kafemlejnkem přidělené body náhodně korelují s vědeckou kvalitou a výkonem, ale v mnoha jiných oborech je tomu přesně naopak. Hledat informace o společenském či ekonomickém významu výzkumu na VVŠ už nemá smysl vůbec. Managementu na většině vysokých škol však kafemlejnek z pohodlnosti a obav před pohledy zvenku více méně vyhovuje. Místo aby klíčové vědecké VVŠ proces vzniku zbrusu nového hodnocení dlouhodobě podporovaly a vedly, natahují ruce více po veřejných penězích. Skutečně dobrý ministr financí a premiér by si měl na VVŠ a ministerstvu školství umět vydupat potřebné systémové změny v oblasti VVŠ, ale takový tu dosud nebyl
  • Vysoké školy se úspěšně ubránily tlakům na diverzifikaci a změny ve způsobu vnitřního řízení. Takže se mimo jiné bez ohledu na svou akademickou úroveň a zázemí skoro všude snaží učit magistry a doktorandy, samozřejmě opět za veřejné peníze.
  • Průměrná doba studia na našich VVŠ patří k nejvyšším v Evropě a stejně tak míra neúspěšného zakončování studií, která se dokonce dále zvyšuje, stát to školám vesele nadále financuje. Výdaje na studenta na rok se tak u nás jeví jako nízké, ačkoliv výdaje na jedno úspěšného absolventa jsou vysoké.

Graf3 Munich 20 06 17

Jsme tam, kde jsme byli

Příčinou současného stavu je mix neschopnosti, neochoty, nevůle a přehazování systémové zodpovědnosti mezi MŠMT a VVŠ. Navýšení veřejné podpory VVŠ však musí jít ruku v ruce s vyšší informovaností a zodpovědností za výsledky. A zde nestačí říkat, že za ty veřejné peníze, co VVŠ dostávají, dělají, co mohou, a že za ty peníze vlastně dosahují skvělých výsledků. Tohle může říci každý a také to každý říká.

 

Autor: Daniel Münich

Článek byl publikován na webu http://metodikahodnoceni.blogspot.cz