Stále častěji ke mně přichází dotazy na časopis Sustainability. Poslední roky v něm totiž raketově rostou počty článků českých autorů. Udělal jsem si proto malý bibliometrický audit.
Časopis skutečně vykazuje řadu pozoruhodných charakteristik. Za nemalý poplatek bryskně otiskne výsledky lecjakého výzkumu - dobrého, horšího, ne-li špatného. Novost a přínosnost výzkumu může být klidně mizivá a metodologické zpracování primitivní. Publikování článků není garancí kvality a přínosu výzkumu. Proč tam někteří vědci hojně publikují? Zřejmě s cílem snadno a rychle získat publikační čárky do CV. Mnohde v Česku čárky stále stačí k získání docentury nebo profesury. Možná k splnění podmínek grantů nebo pro členství v grantových komisích a akreditačních radách, kde mohou tuto vědeckou praxi bránit?
Exponenciální růst
Počet článků ročně vydaných časopisem Sustainability od svého vzniku v roce 2009 roste exponenciální řadou (Graf 1a). V roce 2020 počet vydaných článků překonal magickou hranici 10 000 kusů. Žurnál dosáhl 4. místa z celkem 20 000 žurnálů (!!) databáze WoS v počtu publikovaných článků (Tabulka 1). Za pozornost stojí, že hned další čtyři žurnály v Tabulce 1 vydává stejné nakladatelství jako Sustainability, tedy MDPI.
Časopis v rámci oboru Environmental Sciences počtem publikovaných článků v současnosti suverénně vede peloton dalších 300 časopisů oboru databáze WoS. Při měsíční periodicitě žurnál v roce 2020 vydal téměř tisíc článků měsíčně, tedy zhruba 30 denně. Za krátkou dobu existence tak vydal neskutečných 40 000 článků. A letos (2021) má našlápnuto vydat již více než 15 000 článků. Na to samozřejmě není dost papíru, takže žurnál vychází pouze v levné elektronické podobě.
Graf 1a: Počet Articles a Reviews v Sustainability v letech
Tabulka 1: Časopisy vydávající nejvyšší počty článků ročně (z celkem 20 000 časopisů databáze WoS)
Čeští autoři se světovým tempem publikování v časopise Sustainability drží tempo více než dobře (Graf 2). V roce 2020 to bylo pro Česko přes 200 zářezů, letos je našlápnuto již ke stovkám třem.
Graf 2: Počet článků a reviews autorů z Česka v Sustainability v letech
Regionální popularita
Z kterých zemí (na základě afiliace autorů) v roce 2020 pochází většina článků časopisu Sustainability, ukazuje Graf 3. Suverénně vede Čína s více než 2 200 články. Článků českých autorů v časopise vyšlo 208. Časopis je očividně populární v Číně, kde kulturu hodnocení a znalost oborových standardů kvality ve velkém rozsahu stále nahrazuje bibliometrická kvantita, podobně jako u nás v dobách kafemlejnku. Ale víme, že vedoucí země v Grafu 3 se diametrálně populačně liší. V Tabulce 2 jsem tedy počty článků pro pár zemí přepočítal na populaci Česka (10 mil.). Vidíme, že v tomto srovnání již Česko nechává Čínu daleko za sebou a v publikační intenzitě jsou před ním pouze Španělsko a Švédsko.
Graf 3: Dominantní země autorů publikujících v Sustainability v roce 2020
Tabulka 2: Počet článků v Sustainability přepočtený na počet obyvatel České republiky (rok 2020)
Vědecký význam časopisu
Koukněme se na klasické bibliometrické ukazatele založené na citovanosti článků v časopisu. Graf 4 ukazuje Journal Citation Indicator (JCI). Ten říká, kolika procent dosahuje průměrná citovanost článků v časopise oproti oborovému průměru. Vidíme, že citovanost časopisu Sustainability je na polovině průměrné citovanosti časopisů v oboru, tedy zhruba na 50 %. To moc není. Ale existuje řada ještě mnohem méně citovaných časopisů.
Graf 4: Relativní citovanost článků v Sustainability vůči průměru v oboru
Alternativně se můžeme podívat na AIS index časopisu v Grafu 5a. S ním pracuje i české národní hodnocení v Modulu 2 a lépe akcentuje vědecký význam citujících zdrojů a potlačuje vliv sebecitací. Index AIS výrazně menší než jedna (v grafu hodnota 0,462) značí, že průměrný článek v časopise Sustainability má velmi podprůměrný vědecký vliv, respektive ohlas, pokud zohledníme význam zdrojů citací. Z celkem 305 žurnálů v oboru Enviromental Sciences je časopis Sustainability podle vědeckého vlivu až na 182. místě, tedy opět ve spodní polovině.
Graf 5a: Hodnoty AIS citačního skóre časopisu Sustainability
Celkem jasno v citovanosti udělá pohled na neuvěřitelně vysokou míru sebecitovanosti časopisu, jak ukazuje Graf 5b. Fialový podíl citací časopisu sebe sama je extrémně vysoký. A k tomu navíc za velkou částí ostatních citací stojí další časopisy nakladatelství MDPI. To není náhoda.
Graf 5b: Počty citací časopisu Sustainability (fialový podíl citací časopisu sebe sama je extrémní)
Které české instituce v časopise hojně publikují?
Z Grafu 6a pokrývajícím celé období je zřejmé, že v časopise dominantně publikují autoři z České zemědělské univerzity, která má na českém příspěvku v časopise podíl 17 %. Za ní následují Technická univerzita Ostrava, Mendelova univerzita v Brně a Vysoké učení technické v Brně. Příspěvek celé Akademie věd ČR, na to jak je velká a kolik má ústavů, je poměrně malý (zahraniční organizace v grafu jsou ty českých spoluautorů). Za pozornost vědeckých rad těchto institucí stojí, že celá čtvrtina českých článků v tomto časopise v roce 2020 jde za pouhými deseti autory, kde připadlo 4-9 článků na autora za jediný rok. Podobně jako u AV ČR je s ohledem na velikost nízký podíl Univerzity Karlovy.
Graf 6a: Dominující výzkumné organizace českých autorů publikujících v časopise Sustainability
- 5.7 Social and economic geography;
- 1.4 Chemical sciences;
- 1.5. Earth and related environmental sciences.
Kdo maže, ten jede
Časopis Sustainability se holedbá až neuvěřitelně rychlým recenzním procesem vedoucím k publikaci článků. Pak je recenzní proces v časopise nejspíše hodně povrchní. To je ale zásadní problém výrazně snižující garance, že publikovaný článek a s ním spojený výzkum je skutečně solidní.
Za rychlost a publikaci článku v časopise Sustainability si nakladatelství MDPI (které vydává spoustu dalších časopisů) účtuje 1 900 švýcarských franků, což představuje zhruba 45 000 Kč. Takže za těch 200 článků vydaných jen v roce 2020 českými autory vlastník MDPI zkasíroval tyto autory, potažmo jejich organizace a výzkumné granty, o 38 000 švýcarských franků, tedy bratru o 10 milionů Kč. To mimochodem představuje zhruba pět ročních výzkumných rozpočtů našeho akademického think-tanku IDEA. Obchodní model tohoto Open Access časopisu, jehož články jsou volně dostupné všem, je jiný než časopisů, které jsou živy z předplatného, zpravidla výzkumných organizací. S nedostatečnou garancí kvality článků by si totiž moc akademických institucí tento časopis nepředplácelo.
Graf 7: Nejčastěji zmíněné zdroje financování výzkumů publikovaných českými autory v časopise Sustainability v roce 2020
Časopis Sustainability je typu Open Access, takže k článkům v něm publikovaných se dostanete snadno přímo na stránce časopisu. Jako jeden příklad článků českých autorů může posloužit tento na téma koronaviru v ČR Measures for Ensuring Sustainability during the Current Spreading of Coronaviruses in the Czech Republic.
Na co si dávat bacha
- Vysoké počty publikovaných článků ročně. Změnu redakční praxe časopisu (take-over) pak indikuje raketový nárůst počtu publikací.
- Vysoká míra sebecitovanosti časopisu sebe samým.
- Výrazně lepší oborové pořadí časopisu na základě primitivnějších citačních indexů (jako je např. Impact Factor), než na základě sofistikovanějších (jako např. AIS index).
- Vysoké publikační poplatky.
- Inzerovaný velmi krátký recenzní proces.
- Výrazný podíl autorů resp. jejich institucí z "exotických" zemí.
- Vysoký podíl zvláštních vydání (special issues) s ad-hoc zvanými editory.
Vypiplat, zkasírovat a vyždímat
Nemyslím si, že by šlo o čistě predátorský časopis, a že by většina článků v něm publikovaných byla podvodná. Ale i ze studií IDEA [0 | 1 | 2 | 3] již víme, že hranice mezi normálním a predátorským časopisem je zpravidla hodně rozmazaná. Mimo jiné proto, že predátorské časopisy dělají co mohou, aby svou skutečnou tvář zamaskovaly make-upem příznaků řádných vědeckých časopisů.
Pro mě za mě
Text vyšel na autorově blogu Metodikahodnoceni.blogspot.com
