facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

IOCB Tech, s.r.o. - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram

Sustainability: to není lecjaký časopis

23. 8. 2021
Sustainability: to není lecjaký časopis

Stále častěji ke mně přichází dotazy na časopis Sustainability. Poslední roky v něm totiž raketově rostou počty článků českých autorů. Udělal jsem si proto malý bibliometrický audit.

Sustain3

Časopis skutečně vykazuje řadu pozoruhodných charakteristik. Za nemalý poplatek bryskně otiskne výsledky lecjakého výzkumu - dobrého, horšího, ne-li špatného. Novost a přínosnost výzkumu může být klidně mizivá a metodologické zpracování primitivní. Publikování článků není garancí kvality a přínosu výzkumu. Proč tam někteří vědci hojně publikují? Zřejmě s cílem snadno a rychle získat publikační čárky do CV. Mnohde v Česku čárky stále stačí k získání docentury nebo profesury. Možná k splnění podmínek grantů nebo pro členství v grantových komisích a akreditačních radách, kde mohou tuto vědeckou praxi bránit?

Exponenciální růst

Počet článků ročně vydaných časopisem Sustainability od svého vzniku v roce 2009 roste exponenciální řadou (Graf 1a). V roce 2020 počet vydaných článků překonal magickou hranici 10 000 kusů. Žurnál dosáhl 4. místa z celkem 20 000 žurnálů (!!) databáze WoS v počtu publikovaných článků (Tabulka 1). Za pozornost stojí, že hned další čtyři žurnály v Tabulce 1 vydává stejné nakladatelství jako Sustainability, tedy MDPI.

Časopis v rámci oboru Environmental Sciences  počtem publikovaných článků v současnosti suverénně vede peloton dalších 300 časopisů oboru databáze WoS. Při měsíční periodicitě žurnál v roce 2020 vydal téměř tisíc článků měsíčně, tedy zhruba 30 denně. Za krátkou dobu existence tak vydal neskutečných 40 000 článků. A letos (2021) má našlápnuto vydat již více než 15 000 článků. Na to samozřejmě není dost papíru, takže žurnál vychází pouze v levné elektronické podobě.

Sustainability 8 Trendy

Graf 1a: Počet Articles a Reviews v Sustainability v letech

Sustainability maximus

Tabulka 1: Časopisy vydávající nejvyšší počty článků ročně (z celkem 20 000 časopisů databáze WoS)

Čeští autoři se světovým tempem publikování v časopise Sustainability drží tempo více než dobře (Graf 2). V roce 2020 to bylo pro Česko přes 200 zářezů, letos je našlápnuto již ke stovkám třem. 

Sustainability 10 Counts CZ

Graf 2: Počet článků a reviews autorů z Česka v Sustainability v letech

Regionální popularita

Z kterých zemí (na základě afiliace autorů) v roce 2020 pochází většina článků časopisu Sustainability, ukazuje Graf 3. Suverénně vede Čína s více než 2 200 články. Článků českých autorů v časopise vyšlo 208. Časopis je očividně populární v Číně, kde kulturu hodnocení a znalost oborových standardů kvality ve velkém rozsahu stále nahrazuje bibliometrická kvantita, podobně jako u nás v dobách kafemlejnku. Ale víme, že vedoucí země v Grafu 3 se diametrálně populačně liší. V Tabulce 2 jsem tedy počty článků pro pár zemí přepočítal na populaci Česka (10 mil.). Vidíme, že v tomto srovnání již Česko nechává Čínu daleko za sebou a v publikační intenzitě jsou před ním pouze Španělsko a Švédsko.

Sustainability 9 Counts 2020

Graf 3: Dominantní země autorů publikujících v Sustainability v roce 2020

Tabulka 1

Tabulka 2: Počet článků v Sustainability přepočtený na počet obyvatel České republiky (rok 2020)

Vědecký význam časopisu

Koukněme se na klasické bibliometrické ukazatele založené na citovanosti článků v časopisu. Graf 4 ukazuje Journal Citation Indicator (JCI). Ten říká, kolika procent dosahuje průměrná citovanost článků v časopise oproti oborovému průměru. Vidíme, že citovanost časopisu Sustainability je na polovině průměrné citovanosti časopisů v oboru, tedy zhruba na 50 %. To moc není. Ale existuje řada ještě mnohem méně citovaných časopisů.

Sustainability 1 JCI

Graf 4: Relativní citovanost článků v Sustainability vůči průměru v oboru

Alternativně se můžeme podívat na AIS index časopisu v Grafu 5a. S ním pracuje i české národní hodnocení v Modulu 2 a lépe akcentuje vědecký význam citujících zdrojů a potlačuje vliv sebecitací. Index AIS výrazně menší než jedna (v grafu hodnota 0,462) značí, že průměrný článek v časopise Sustainability má velmi podprůměrný vědecký vliv, respektive ohlas, pokud zohledníme význam zdrojů citací. Z celkem 305 žurnálů v oboru Enviromental Sciences je časopis Sustainability podle vědeckého vlivu až na 182. místě, tedy opět ve spodní polovině.

Sustainability 5 AIS

Graf 5a: Hodnoty AIS citačního skóre časopisu Sustainability

Celkem jasno v citovanosti udělá pohled na neuvěřitelně vysokou míru sebecitovanosti časopisu, jak ukazuje Graf 5b. Fialový podíl citací časopisu sebe sama je extrémně vysoký. A k tomu navíc za velkou částí ostatních citací stojí další časopisy nakladatelství MDPI. To není náhoda.

sustainabilityselfcites

Graf 5b: Počty citací časopisu Sustainability (fialový podíl citací časopisu sebe sama je extrémní) 

Které české instituce v časopise hojně publikují? 

Grafu 6a pokrývajícím celé období je zřejmé, že v časopise dominantně publikují autoři z České zemědělské univerzity, která má na českém příspěvku v časopise podíl 17 %. Za ní následují Technická univerzita OstravaMendelova univerzita v Brně a Vysoké učení technické v Brně. Příspěvek celé Akademie věd ČR, na to jak je velká a kolik má ústavů, je poměrně malý (zahraniční organizace v grafu jsou ty českých spoluautorů). Za pozornost vědeckých rad těchto institucí stojí, že celá čtvrtina českých článků v tomto časopise v roce 2020 jde za pouhými deseti autory, kde připadlo 4-9 článků na autora za jediný rok. Podobně jako u AV ČR je s ohledem na velikost nízký podíl Univerzity Karlovy.

Sustainability 11 CZ Instituce cele obdobi

Graf 6a: Dominující výzkumné organizace českých autorů publikujících v časopise Sustainability

Vysoký nárůst počtu článků českých autorů posledních let v tomto časopise se promítá do růstu publikačního výkonu Česka hned ve třech FORD oborech, kam je časopis Sustainability zařazen:  
  • 5.7 Social and economic geography;
  • 1.4 Chemical sciences; 
  • 1.5. Earth and related environmental sciences
Neznamená to nutně, že publikační výkon Česka roste, protože české články v něm by asi nakonec vyšly bez časopisu Sustainability tak jako tak, ale ne v časopise na indexu WoS.
 
Již už ale víme, dle hodnoty AIS indexu časopis spadá do méně vlivné poloviny oborových časopisů. Publikace českých autorů v něm tak výrazně přispívají k abnormálně vysokému podílu publikačního výkonu Česka v málo významných časopisech oboru FORD Social and Economic Geography, jak můžeme dobře vidět v pravém panelu Grafu 6b (zdroj aplikace IDEA).
 
SustainabilityApp
Graf 6b: Publikační výkon na 10 mil. obyvatel země ve skupinách časopisů podle jejich vědeckého vlivu (vlevo) a struktura v procentech (vpravo); obor FORD Social and Economic Geography.

Kdo maže, ten jede

Časopis Sustainability se holedbá až neuvěřitelně rychlým recenzním procesem vedoucím k publikaci článků. Pak je recenzní proces v časopise nejspíše hodně povrchní. To je ale zásadní problém výrazně snižující garance, že publikovaný článek a s ním spojený výzkum je skutečně solidní.

makeitfast

Za rychlost a publikaci článku v časopise Sustainability si nakladatelství MDPI (které vydává spoustu dalších časopisů) účtuje 1 900 švýcarských franků, což představuje zhruba 45 000 Kč. Takže za těch 200 článků vydaných jen v roce 2020 českými autory vlastník MDPI zkasíroval tyto autory, potažmo jejich organizace a výzkumné granty, o 38 000 švýcarských franků, tedy bratru o 10 milionů Kč. To mimochodem představuje zhruba pět ročních výzkumných rozpočtů našeho akademického think-tanku IDEA. Obchodní model tohoto Open Access časopisu, jehož články jsou volně dostupné všem, je jiný než časopisů, které jsou živy z předplatného, zpravidla výzkumných organizací. S nedostatečnou garancí kvality článků by si totiž moc akademických institucí tento časopis nepředplácelo.

V rámci českého národního hodnocení však již naštěstí nemají články publikované v tomto časopise valný význam, protože časopis patří mezi podprůměrně vlivné žurnály. Články v tomto a podobných časopise však v Česku přesto stále pro mnohé vědce představují cenné a snadno dosažitelné, byť dražší čárky pro habilitační a profesorská řízení. Řada z nich pak působí i jako hodnotitelé Národního akreditačního úřadu, kde spoluurčují akademické standardy země. Podobně třeba v panelech Grantové agentury ČR. Publikace v tomto a podobných časopisech zřejmě také slouží jako uznávané výsledky grantového úsilí. 
 
Pro zajímavost Graf 7 ukazuje nejčastěji zmíněné zdroje financování výzkumů publikovaných českými autory v časopise Sustainability v roce 2020. Podíl financování z MŠMT je ve skutečnosti vyšší, protože se ministerstvo školství v databázi WoS vyskytuje i pod jinými slovními popisy.
Sustainability 14

Graf 7: Nejčastěji zmíněné zdroje financování výzkumů publikovaných českými autory v časopise Sustainability v roce 2020

Časopis Sustainability je typu Open Access, takže k článkům v něm publikovaných se dostanete snadno přímo na stránce časopisu. Jako jeden příklad článků českých autorů může posloužit tento na téma koronaviru v ČR Measures for Ensuring Sustainability during the Current Spreading of Coronaviruses in the Czech Republic.

Na co si dávat bacha 

Tento stručný audit jednoho časopisu je vlastně i návodem pro méně zorientované, na co si u časopisů dávat pozor, tedy co jsou podezřelé příznaky:
  • Vysoké počty publikovaných článků ročně. Změnu redakční praxe časopisu (take-over) pak indikuje raketový nárůst počtu publikací.
  • Vysoká míra sebecitovanosti časopisu sebe samým.
  • Výrazně lepší oborové pořadí časopisu na základě primitivnějších citačních indexů (jako je např. Impact Factor), než na základě sofistikovanějších (jako např. AIS index).
  • Vysoké publikační poplatky.
  • Inzerovaný velmi krátký recenzní proces.
  • Výrazný podíl autorů resp. jejich institucí z "exotických" zemí.
  • Vysoký podíl zvláštních vydání (special issues) s ad-hoc zvanými editory.

Vypiplat, zkasírovat a vyždímat

Nemyslím si, že by šlo o čistě predátorský časopis, a že by většina článků v něm publikovaných byla podvodná. Ale i ze studií IDEA [0 | 1 | 2 | 3] již víme, že hranice mezi normálním a predátorským časopisem je zpravidla hodně rozmazaná. Mimo jiné proto, že predátorské časopisy dělají co mohou, aby svou skutečnou tvář zamaskovaly make-upem příznaků řádných vědeckých časopisů. 

Redakční politika časopisu Sustainability, přinejmenším poslední léta, je taková, že za nemalý poplatek autorům otisknou rychle a bez cavyků výsledky jejich výzkumu, lecjakého - dobrého i horšího (možná i hodně špatného, ale nemám čas se těmi 10 000 články z roku 2020 probírat). Novost a přínosnost výzkumu pak může být klidně malá a metodologické zpracování jednoduché až primitivní. Hlavním lákadlem pro některé vědce je pak bleskový recenzní proces, ovšem za cenu vysokého poplatku a nízké garance kvality a nejasného přínosu publikovaného výzkumu. 
 
Časopis Sustainability není zdaleka jediný, který vydává nakladatelství MDPI. Pro zájemce jsem umístil seznam všech časopisů nakladatelství MDPI s bibliometrickými ukazateli zde. Jak již víme z úvodu, MDPI má mezi deseti časopisy (z 20 000) s největším počtem ročně publikovaných článků hned další 4 spurtery.
 
Jak mě upozornil kolega, za prudkým růstem počtu článků v Sustainability jsou speciální vydání časopisu (tzv. special issues). Ta představují velký problém kvůli tzv. ad-hoc zvaným editorům, mimo základní redakční radu. MDPI zřejmě používá obchodní model typu "dotáhneme časopis do WoS, nafoukneme mu základní impakt faktor a pak časopis podojíme skrze zvláštní vydaní, dokud se časopis příliš nezprofanuje a zájem o něj neopadne anebo ho WoS dokonce nevyřadí z databáze JCR, či mu neklesne impakt faktor." Z čistě komerčního hlediska je to vymyšlené dobře. Píše se o tom podrobně  tady. Před publikováním v tomto časopise varuje například i Slovenská ekonomická společnost SEA.

Pro mě za mě

Pro mě za mě, ať si každý publikuje, kde uzná za vhodné. Každý nechť je pánem svého osudu, včetně případné akademické ostudy a ztráty kredibility. K zodpovědnosti je však třeba vést veřejné výzkumné organizace a státní grantové agentury, které takový způsob publikování uznávají a oceňují, finančně či udělovanými akademickými tituly a kariérami. 
 
Víme dobře, že hodnocení vědy je velmi složitá disciplína a neobejde se bez hodnotitelů nezávislých na hodnocených, osobně i institucionálně. Dlouhodobě tento účel plnily náročné a namnoze anonymní recenzní procesy v klasických časopisech žijící z předplatného. Na tom bylo i založeno známé rčení vědců "Publish or perish".  Pokud se na tohle zapomene a kritérium vědeckého úspěchu se zredukuje na publikování kdekoliv pro čárky v CV, které se dnes dají pořídit za poplatek 50 000 Kč z grantu, pak tu máme docela velký problém. Tedy na akademických pracovištích se slabou kulturou hodnocení a kde oborové standardy kvality nejsou dost hluboko a široce zakořeněny.


 Autor: Daniel Münich

Text vyšel na autorově blogu Metodikahodnoceni.blogspot.com