facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

IOCB Tech, s.r.o. - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram

Nejstarší české vědecko-populární časopisy stále živé

6. 7. 2021
Nejstarší české vědecko-populární časopisy stále živé

Jan Valenta se v úvodníku Československého časopisu pro fyziku zamýšlí nad historií českých časopisů věnovaných vědě. Jaké jsou nejstarší tuzemské časopisy tohoto druhu? A co motivovalo tehdejší spolky či jednotlivce k zakládání časopisů? To se dozvíte na následujících řádcích.

Doba třetí čtvrtiny 19. století přinesla v českých zemích nesnadnou, ale velmi úspěšnou emancipaci české kultury. Mezi nedílné a zásadní součásti kultury se tehdy počítaly i vzdělání a věda – ne jako dnes, kdy pro každou z těchto oblastí máme zvláštní ministerstvo (s malou vyjednávací silou) a pro vědu vlastně ani to ne. Kulturní kvas se projevoval vznikem mnoha spolků a společností, které kromě „obcování svých údů“ (setkávání členů) často zakládaly své časopisy.

Nejstarším takovým českým časopisem narozeným roku 1853 se stala „Živa, časopis přírodnický“. Jeho vznik prosadil Jan Evangelista Purkyně při Museu Království českého a vycházel nákladem Matice české. Osudy Živy nebyly jednoduché – úzce souvisely se silnými osobnostmi, které stály v jejím čele. Živu vedl Purkyně s geologem Janem Krejčím asi tucet let, ale po nich přišel dočasný zánik a dvojí resuscitace časopisu: v roce 1891 Živu oživili Bohuslav Raýman (chemik) a Bohumír Mareš (fyziolog) a podruhé v roce 1953 pod hlavičkou nakladatelství ČSAV (dnes Academia) O. V. Hykeš (hydrobiolog).

Druhý nejstarší populárně-přírodovědný časopis slaví právě 150 let, kteréžto výročí bylo primárním motivem tohoto úvodníku. Jde o časopis Vesmír, který byl založen individuálně – mimo spolky, jako výjimka potvrzující pravidlo – studentem lékařství Václavem Kumpoštem roku 1871. Zakladatel sice necelé tři roky po vyjití prvního čísla zemřel na tuberkulózu, ale spolupracovníci udrželi vydávání až do roku 1907. Následně roku 1923, na popud Aloise Rašína, časopis obnovil Bohumil Němec (rostlinný fyziolog). V prvním čísle napsal tyto věty, které bychom dnes mohli použít beze změny: „Zvláště v této době porušených anebo rozbouřených názorů mravních, v době bezohledného boje o moc a honby za hmotnými úspěchy je třeba, aby byl v našem národu udržován a posilován onen vyšší a ušlechtilý zájem, jímž se lidstvo povznáší nad prospěch všedního dne a jímž se stává opravdu bytostí stojící nad přírodou.“ Dále vedl Vesmír legendární popularizátor vědy Otakar Matoušek, a to i během války až do roku 1950, kdy mu to bylo znemožněno z politických důvodů, a časopis vydávala Academia. Od 90. let je Vesmír vydáván opět nezávislým nakladatelstvím a takto obdivuhodně funguje dodnes.

Třetí z významných časopisů je o pouhý rok mladší. Jde o Časopis pro pěstování mathematiky a fysiky (ČPMF), který začal vydávat spolek Jednota českých mathematiků a fysiků roku 1872 při příležitosti 10. výročí svého vzniku. Díky tomu, že Jednota byla vitální organizací se širokou základnou, měl časopis silnou podporu. Kromě několika málo protektorátních let vycházel ČPMF nepřetržitě až do roku 1950. Zásadní změna od roku 1951 byla vynucena nejen odejmutím vydavatelských oprávnění Jednotě, ale i snahou řešit dlouhodobě komplikovanou roli ČPMF, který byl jak vědeckým, tak popularizačním, a nakonec i členským časopisem. Řešením bylo rozštěpení ČPMF na čtyři časopisy: dva matematické a dva fyzikální, z nichž vždy jeden byl národní (popularizační) a druhý mezinárodní (vědecký). Tuto historii popisuji podrobněji v posledním čísle Čs. čas. fyz. (ccf.fzu.cz), jelikož je tento časopis jedním z následnických časopisů ČPMF a slaví právě 70 let od prvních čísel.

Položme si zásadní otázku: Co motivovalo tehdejší spolky či jednotlivce k zakládání časopisů? Pokusím se odhadnout, co by tehdejší aktéři odpověděli: Byla to touha ukázat, že český jazyk je rovnocenný jakémukoliv „vyspělému“ jazyku a je vhodný pro komunikování vědeckých poznatků; potřeba rozvíjet a sjednocovat českou odbornou terminologii; snaha spojovat komunitu českých vědců, učitelů a studentů; potřeba předávat zprávy o činnosti spolků. Jistě byla i spousta dalších důvodů. Pokud snad někdy existoval záměr vydělat na vydávání tohoto typu časopisu, nedával v malé české komunitě velký smysl a naději na úspěch.

A co se od té doby změnilo? Jakou motivaci máme dnes, abychom udržovali česky či slovensky psané odborné a popularizační časopisy? Doba je sice zásadně jiná – časopis je jen jedním z mnoha komunikačních kanálů, kterými můžeme popularizovat vědu (bohužel, asi ne zrovna tím nejefektivnějším) – jinak jsou zřejmě důvody vydávat časopis stále stejné, jako před 150 lety. K tomu ovšem přistupuje ještě snaha udržet tu obdivuhodnou tradici. Zastavit vydávání je velmi jednoduché, oživit časopis velmi obtížné. Řekl bych, že například zastavení našeho sesterského časopisu Czechoslovak Journal of Physics v roce 2006 byla chyba. Kdyby existoval, jistě by mohl stále dobře sloužit k mezinárodnímu zviditelnění České i Slovenské fyzikální společnosti, třebas i jako čistě elektronické médium.

Takže popřejme všem našim časopisům udržujícím českou a slovenskou vědeckou kulturu a vzdělání rostoucí zájem čtenářů i autorů.

 

Autor: Jan Valenta