facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Ernst & Young - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram

Na kůrovce zacílí i drony

14. 5. 2017
Na kůrovce zacílí i drony

Lýkožrouti smrkoví čili kůrovci ohrožují existenci středoevropských smrkových lesů. A tak není divu, že právě na ně se zaměří nový vědecký projekt. Lídrem týmu České zemědělské univerzity (ČZU), jenž z fondů EU vysoutěžil 246 milionů korun, je švédský profesor Fredrik Schlyter.

Expert na vztahy mezi hmyzem a stromy donedávna působil na Švédské univerzitě zemědělských věd v Uppsale, ale teď už pracuje v Praze-Suchdole. „Ve skandinávských lesích není tolik problémů s kůrovcem jako zde v Česku. I proto je tu co zkoumat,“ řekl LN Schlyter. V posledních letech vedl velké evropské studie, což hodlá využít v novém projektu nazvaném EXTEMITK. Hlavním cílem je pochopení chemické komunikace kůrovců. Kromě základního výzkumu, jehož výstupy mají zamířit do odborných časopisů, počítá i s aplikacemi, jež mohou dojít využití v českých lesích. Už v minulosti Švédové vycvičili psy, kteří dokážou vycítit feromony a lokalizovat kůrovcem zasažené smrky dříve, než by to zvládly jiné metody. Pokud je takto trénovaný pes s psovodem vybaven lokátorem a GPS zařízením, dané stromy mohou být ihned zaneseny do speciálních map.

Od genetiky po krajinu

Šíření kůrovce napomáhají klimatické změny, týká se to celé střední Evropy. „Náš výzkumný záměr je rozdělen do tří úrovní. První je úroveň genetiky, druhá pak fyziologie stromů a třetí se týká krajiny,“ říká Marek Turčáni, děkan Fakulty lesnické a dřevařské ČZU, jenž se Schlyterem v minulosti již spolupracoval a podíleli se také na vydání významné monografie Bark and Wood Boring Insects in Living Trees in Europe – A Synthesis (2007).
Na první, genetické úrovni chtějí vědci identifikovat geny, jež dávají kůrovcům schopnost najít oslabené stromy. Tyto poznatky jsou důležité pro pochopení hmyzích smyslů, jak a proč si najdou strom, na němž si chtějí pochutnat. „Feromonové pasti dnes eliminují miliony kůrovců. Kdybychom to dokázali ještě zefektivnit, mohly by to být desítky i stovky milionů... Tato metoda by byla daleko efektivnější,“ říká profesor Turčáni.

Lesníci chtějí rovněž zjistit, proč podlehnou i silné stromy s vhodnými geny. Ke sledování podmínek, v nichž a jak smrky rostou (sucho, teplo, klimatické extrémy), mají pomoci také hi-tech přístroje na dvou pokusných plochách a nasazení dronů čili bezpilotních lehkých letounů – oktoptér. A na třetí úrovni budou badatele zajímat všechny tyto projevy v krajině – k ochraně lesů hlavně ve středních polohách by mohly napomoci vhodně rozmístěné bariéry stromů produkujících odpuzující látky chránící tak celé oblasti a změna dřevinného složení.

To vše bude mít na starosti nový sedmnáctičlenný tým. Ten se rodí a doplňuje. Z ústavu ekologie lesa při Slovenské akademii věd už přišel Rastislav Jakuš, do výzkumu se mají zapojit i Schlyterovi někdejší doktorandi: jeden z Pákistánu, druhý z Indie, jenž ale dosud působil na Kentucky State University. Na otázku, zda bylo těžké přilákat je do Prahy, Schlyter odpovídá: „Ano, bylo. I kvůli byrokracii a vízům,“ říká. Ministerstvo školství sice 32 vybraných „excelentních týmů“ vČR, o nichž LN píší, štědře podpořilo z unijních peněz – ovšem štědře na české poměry –, z globálního pohledu však nejsou výplaty až tak báječné.

Peníze jsou na šest let

Finance jsou zajištěny na šest let bádání, nicméně fakulta počítá s tím, že výzkum bude pokračovat i po roce 2023. „Je to pro nás obrovská šance vytvořit komplexní pracoviště,“ věří Turčáni. Za 80 milionů korun se doplní laboratoře pro genetický a dendrochronologický výzkum a vzniknou další pro chemickou ekologii hmyzu a fyziologii stromů. Dokladem, že to v Suchdole myslí s excelencí vážně, je též poradní sbor. Sestavě norských, rakouských či švédských vědců předsedá entomolog Bill Hansson, ředitel Ústavu Maxe Plancka pro chemickou ekologii v Jeně. Má skoro deset tisíc citací a navíc: od roku 2014 je viceprezidentem slavné společnosti Maxe Plancka. „Jsem rád, že nám navzdory svému vytížení pomáhá,“ říká děkan.

Autor: Martin Rychlík

Článek vyšel 15. 4. 2017 v Lidových novinách