Zároveň se ukazuje, co všechno lze, když mnoho věcí nelze. Najednou je možné učit na dálku, mluvit na dálku s lékařem i kolegy, pracovat z domova, bavit se z domova, nakupovat z domova, málo jezdit čímkoli a kamkoli… Ve složité situaci vzniká řada nových řešení, ukazuje se, že umíme i to, co by od nás nikdo nečekal.
Najednou se uskutečňuje něco, co se ještě nedávno zdálo nereálným fantazírováním. S kolegyněmi a kolegy jsme právě dokončili projekt SMART Česko. Studovali jsme velké světové trendy a vymýšleli, jak obstarat to, aby lidé nedojížděli za prací a službami, ale práce a služby přicházely za nimi, a to i do nejmenší z 6250 obcí, které v Česku máme. Jen málokdy si totiž uvědomujeme naši zvláštnost – obrovské množství malých obcí, ve kterých žije jedna třetina obyvatelstva. Chceme, aby se všichni odstěhovali do Prahy a do Brna a tam jsme si vyrobili digitalizované „smart city“ po vzoru velkých světových metropolí? Nebo chceme věci zařídit jinak?
Je zřejmé, že s nástroji, které používá celý svět, lze dosáhnout toho, že je možné dobře žít tam, kde právě jsme a obstarávat si vše potřebné ze zdrojů „v dochozí vzdálenosti“. Hezky česky: Globálními nástroji lze dosáhnout deglobalizace, regionalizace (glokalizace), což umožní budovat odolné (resilientní) komunity. Tedy tím, co dnes máme k dispozici všude po světě, dosáhnout dobrých podmínek pro život i v nejmenší obci Česka. Není to nic objevného, pokud se člověk chvíli zabývá tím, co se ve světě děje. Celý svět je provázán aktivitami a nástroji, na kterých jsme vlastně závislí – to je dnes zejména mobilní komunikace, rychlý internet, přenos velkých objemů dat. Tyto nástroje, obecně je nazvěme digitalizací, umožňují nejen spojení s celým světem, ale také na krátké vzdálenosti, tedy k nejbližším učitelům, lékařům, obchodům. Pokud si řekneme, že cílem není „výrobní“ společnost, ale dobrý život každého z nás, pak digitalizaci můžeme využít k tomu, abychom toho skutečně dosáhli.
Negativní dopady provázanosti světa právě zažíváme – virus, kterého se svět až panicky bojí, uzavírá hranice, likviduje zahraniční obchod a ničí ekonomiku. Ničí také zdraví, ale ti, kteří jsou znalí problémů a nových metod práce v biologii upozorňují, že žijeme na podstatně větším sudu s prachem, jen si to neuvědomujeme.
Pozitivní stranou téhož je místní sounáležitost, ochota a schopnost pomoci a vytvořit nová řešení. A tady vzniká mimořádný prostor pro českou společnost a naši ekonomiku – využít digitalizaci pro nastartování nových řešení, služeb, které bude poptávat celý svět a nevymýšlí se jen v obrovských globálních firmách. To může pomoci „znovuzrodit“ ekonomiku tak, jako kdysi uhlí, pára a železnice udělaly z Česka průmyslové srdce monarchie. To, co vyrobíme a spotřebujeme v blízké vzdálenosti od místa, kde žijeme, nás zároveň činí odolnými proti tomu, k čemu se rozhodne nějaký vládce daleko ve světě. Jistě, ne všechno se dá vyrobit a vymyslet blízko našich domovů, na aktuálním případu respirátorů pro zdravotníky nicméně lze snadno dokumentovat, o kolik výhodnější může být lokální produkce výrobků, na jejichž designu se podílí místní i globální komunita expertů.
Sudů s prachem, na kterých civilizace sedí, je řada – technických (jaderných nebo biologických), přírodních (klimatická změna), společenských (všechny ty „fake news“, které hýbou našimi názory). Odolná komunita je to, co může do nějaké míry snížit riziko z každého vybuchlého sudu pro každého člověka. Odolné společenství je v odolných a vzdělaných lidech, odpovědném zacházení s životním prostředím a silné (lokální) ekonomice, v dostatečné přípravě na nepříznivé okolnosti. Vedle globálního nástroje, digitalizace, k tomu však potřebujeme jeden velmi lokální prostředek – dostatek energie, které nás nezbaví ten, kdo zamíří vhodnou zbraní na několik elektráren nebo velkých potrubí. K lokální resilienci je nezbytná odpovídající lokální energetika. Ale to je samostatný „příběh“… Podobně jako dva principy budování SMART Česka – Česka 21.století: Obec krátkých vzdáleností a Česko jako internet… O tom příště.
Tak jak po nedávné Smrtné neděli nakonec o Velikonocích přijde vzkříšení, po obavě z viru může přijít obnovení společnosti. Musíme však pamatovat na vlastní soběstačnost a tím také odolnost.
Autorka: Rut Bízková
Text vyšel také 29. 3. 2020 na webu Aktuálně.cz
