„Ekonom Marko Terviö vysvětluje, že astronomické výdělky superhvězd – ať už jde o McCartneyho, či nějakou provařenou hollywoodskou star – odrážejí neefektivitu trhu práce,“ píše Lukáš Kovanda. Teorie superhvězd se zcela překrývá s experimentálními závěry článku o publikování s gardedámou, jen za Paula McCartneyho dosadíme stárnoucí vědecké celebrity.
Shodou okolností vyšel další článek obhajující hodnocení vědy pomocí bezprostřední popularity den následující po smrti posledního našince, který byl skutečně populární nad rámec naší republiky.
Proto se vyrojila řada textů, z nichž minimálně jeden, „Teorie superhvězd aneb ekonomický přínos zpěváka Karla Gotta očima analytika“ od známého ekonoma Lukáše Kovandy, zaslouží zmínit v kontextu těžení finančních benefitů z vědeckých citací. Cituji: „Ekonomové Robert Frank a Philip Cook si proto ve své knize The Winner-Take-All Society správně všímají, že nové technologie umožňují, aby se projev talentu několika nejlepších umělců šířil po planetě se stále větším dosahem. ‚Fenomén trhů, na nichž vítěz bere vše, je čím dál patrnější, jelikož technologie významně násobí sílu a dosah nejtalentovanějších umělců. Nyní, když většina hudby, kterou posloucháme, pochází z nahrávek, je klidně možné, aby hlas nejlepšího tenora zněl v jeden okamžik doslova na každém místě na světě,‘ “
Dále: „Ekonom Marko Terviö Superstars and Mediocrities: Market Failure in The Discovery of Talent vysvětluje, že astronomické výdělky superhvězd – ať už jde o McCartneyho, či nějakou provařenou hollywoodskou star – odrážejí neefektivitu trhu práce. Zaměstnavatelé se při obsazování důležitých rolí či pořádání koncertních turné zdráhají experimentovat s talentem. Takže „mladí, snad i nadějní“ nemají ve jménu sázky na jistotu šanci. Vysoce talentovaní lidé tak třeba dostanou jednu šanci v životě, aby talent prokázali. Nebo žádnou. Pokud se někomu z velkých talentů podaří svůj dar prokázat ve správný okamžik, dost rychle a za jinak snesitelných podmínek pro zaměstnavatele, může si vydupat závratnou rentu za talent.“
Inu, „Publikovat v Nature? Jen s gardedámou“. Článek o publikování s gardedámou v PNAS je experimentálním potvrzením teorie superhvězd v oblasti přirodovědy. Naopak článek v PLOS „Citation gaming induced by bibliometric evaluation: A country-level comparative analysis“ analyzuje čistě italský fenomén. Nebo si snad autor skutečně myslí, že vzájemná citovanost mezi českými skupinami významně mění průměrnou citovanost českých článků? A, prosím, kde autor bere v popisovaném jevu podporu pro tvrzení „Skutečnost, že italské hodnocení vyvolalo účelové chování vědců neznamená, že hodnocení vědy je od ďábla a je třeba ho zavrhnout.“?
Autor: Dalibor Štys
