Je poměrně uspokojující, že mi příspěvky Jiřího Chýly většinou dají za pravdu. Ale popořadě: úvod, stať a závěr. Společnost Maxe Plancka (MPG) znám poměrně dobře. Po návštěvě jejího předsedy Petera Grusse v Praze v roce 2013 jsme byli jako ministerští úředníci pozváni do její centrály a tam se nám po celý den věnovali tamní administrátoři.
Vysvětlovali nám, co je cílem společnosti z pohledu její role ve společnosti, jaké je její postavení, jak probíhá výběr nových vedoucích laboratoří a že je přitom ústav zcela přeprogramován, případně i zrušen atd. Jak se dočítám, velké změny v těchto pravidlech nenastaly. Mohu o nich tedy kvalifikovaně diskutovat.
Než se pustím do statě, ještě jedna historka. Na základě dobrých osobních vztahů s Peterem Grussem byla moje první cesta v roli ministra do Bruselu nikoliv na nějaké oficiální zasedání, ale do tamní reprezentace Společnosti Maxe Plancka, kam jsem byl pozván jako reprezentant vědy a výzkumu v nově přistoupivších evropských zemích. Peter Gruss mimo jiné vyprávěl o prosbách o pomoc Rakouské Akademie věd, která byla v té době radikálně redukována. Nevyhověl.
V auditoriu následné veřejné diskuse byla snad polovina tehdejšího předsednictva Akademie věd a Jiří Drahoš tehdy přednesl definici „Academy of Science is the biggest research institution in the Czech Republic“. Poté, co se ukázalo, že sama Univerzita Karlova má více RIV bodů než celá Akademie věd, byla na konferenci k zahájení Horizon 2020 definice změněna na „Academy of Science is the most influential research institution in the Czech Republic“. Nevím, jaká je současná platná definice, ale s tou druhou je možné stále souhlasit. Přirozeně s tím dodatkem, že na vlivnost se váže též zodpovědnost.
Společnost Maxe Plancka je nezisková organizace a je jedním z účastníků smlouvy „Pakt für Forschung und Innovation“, v roce 2013 ještě pouze „Pakt für Forschung“. Tuto smlouvu uzavírá Spolková republika Německo s Deutsche Forschungsgemeinschaft (DFG) a čtyřmi velkými společnostmi mimouniverzitního výzkumu: Fraunhofer-Gesellschaft, Helmholtz-Gemeinschaft, Max-Planck-Gesellschaft a Leibniz-Gemeinschaft.
MPG tedy nemá žádnou kapitolu ve státním rozpočtu a musí o financování každých pět let vyjednávat. MPG je společnost, která se řídí stejnými zákony jako svaz zahrádkářů, to nám bylo několikrát zdůrazněno. Proto je pro ni klíčové držet si důvěru celé společnosti, to nám také zdůrazňovali. Jak toho dosahuje? Například tím, že v jejích řídících orgánech zasedají i bývalí politici, bankéři, průmyslníci apod. Například složení představenstev (zde a zde) a nebo senátu.
Oproti Akademii věd České republiky má tedy MPG mnohem slabší postavení. Akademie věd je v mnoha směrech v postavení orgánu státní správy. Má vlastní kapitolu ve státním rozpočtu. Je zřízena vlastním zákonem a díky němu je plně samosprávná, rozdělování peněz a řízení vědeckého programu řídí volené orgány AV ČR.
Jiří Chýla má proto plnou pravdu, když říká, že není možné srovnávat postavení a cíle AV ČR a MPG. Lze srovnávat pouze to, jak se vyrovnávají s rolí, kterou jim společnost přisuzuje. A ta je u obou stejná, provozovat špičkový základní výzkum ve prospěch společnosti.
Je jistě pravda, že MPG, u vědomí toho, že do názvu Paktu mělo přibýt i Innovation, zřídila Max Planck Innovation Gmbh (tuším v roce 2007, neumím to dohledat) a že, po celou dobu, jednotliví pracovníci MPG spolupracovali i s ústavy Frauenhoferovy společnosti ba i s průmyslem samotným. Ono navíc dělat základní výzkum je bez takových kontaktů stále méně možné, protože jinak se používané přístroje mění v černé skříňky, z nichž vypadávají údaje nejasného původu.
Podle mne je nejdůležitější, že o přenos technologií z MPG se nestarají jednotlivé ústavy, ale za celou MPG jedna organizace. To jasně odděluje role a chrání základní výzkum, byť ten je i tak stále ohrožován nebo, jinými slovy, pomalu je redefinován.
Pokud jde o Harnackův princip – ten přece AV ČR umí. Je jím cena Praemium Academiae, kterou AV ČR uděluje už více než deset let. Až na to, že pro její získání musí člověk být zaměstnancem Akademie věd, se princip jejího udělování i její obsah podobá přijímání vedoucích pracovníků na MPG tak, jak je v rámci zákonů České republiky možné.
Nejjednodušší cesta, jak AV ČR reformovat, je tedy rozdělovat většinu prostředků cestou Praemium Academiae, tím zredukovat na 1/3 její personál a získat ty nejlepší pracovníky. Možná by pak začala fungovat i ta vnitroakademická demokracie – nejlepší by volili své primes inter pares - a zákon o v.v.i. by nebyl až takovou překážkou, jako se verbálně jeví.
Že to jde, ukazuje mimo jiné i úspěch výzvy excelentní týmy z OP VVV, k jejímuž autorství se hrdě hlásím. Možná vzpomenete, že její první verze vzbudila tak velký odpor vědeckých institucí, především Univerzity Karlovy, že byla zrušena po vyhlášení výsledků a s velkou mezinárodní ostudou. Nicméně, nakonec se vše povedlo, postupy fungují a je možno je použít.
V čem tedy spočívá ta shoda? Proslov, který je vkládán do úst předsedy MPG, se co do obsahu prakticky neliší od toho, který já navrhuji místopředsedovi AV ČR. Liší se jen tónem, ale to bylo součástí žánru, jímž byl můj článek psán, vyznění, kterého jsem chtěl dosáhnout.
Trochu mne mrzí, že se Jiří Chýla, s nímž ve skutečnosti sdílíme řadu názorů, nechá tu a tam vtáhnout do obhajoby Akademie věd České republiky. AV ČR, ale pohříchu ani české univerzity, svou společenskou roli neplní. Je to jejich vina, protože takovou volnost své samosprávy nemají analogické instituce nikde na světě.
Kdyby se před těmi dávnými téměř 30 lety tehdejší Československá akademie věd přihlásila k podpoře té nejlepší vědy, zejména na vysokých školách, mohli jsme dnes mít nasáty nejlepší profesory z většiny slovansky mluvících zemí. Mnozí přišli i tak. Vždycky je čas to udělat, noví lidé se stále rodí, dospívají a vzdělávají se.
Vymlouvat se ještě po 30 letech na podmínky, které si sám nastavuji. Ale prosím Vás …
Autor: Dalibor Štys
