Počátkem října jsme se jako každoročně dozvěděli jména vědců, kteří si v prosinci převezmou to nejprestižnější z vědeckých ocenění – Nobelovu cenu – z rukou švédského krále (zde musím upřesnit: letos proběhne jakési distanční předání, které by mělo být napraveno o rok později). Dobu napjatého čekání na tuto slávu už třicet let zpestřuje zářijové vyhlašování Ig Nobelových cen (IgNC).
Letos se, ze zřejmých příčin, oznámení a představení laureátů i celá zábavná ceremonie (včetně tradiční miniopery) nekonaly před tisícovkou diváků v Sandersově divadle na Harvardově univerzitě v Cambridgi, MA, ale pouze formou předtočeného videa (to lze nalézt na stránkách www.improbable.com, stejně jako záznamy z předchozích let). O letošní IgNC laureátech na tomto portále pojednala nedávná zpráva.
Co vlastně jsou a nejsou Ig Nobelovy ceny? Rozhodně se nejedná o obdobu Bludných balvanů Klubu skeptiků, které jsou udělovány za pavědu, ani o Nobelovy anticeny (ve stylu filmařské Zlaté maliny), jak tvrdil jistý nejmenovaný český deník. Zakladatel Ig Nobelových cen Marc Abrahams je charakterizuje takto: Základní ideou je ocenit, či spíše upozornit na výsledky, které si jisté „grand-and-glorious“ uznání zaslouží, ale mají jen malou šanci jej získat. Nutno poznamenat, že některé udělené ceny však připomínají Balvany, např. cena pro J. Benvenisteho za „paměť vody“.
Osoba zakladatele IgNC je pro pochopení této recesistické akce klíčová. Marc Abrahams absolvoval na Harvardu obor aplikovaná matematika a údajně tam o ročník výše studoval Bill Gates. Také Abrahams jako jeho slavnější předchůdce založil softwarovou firmu, ale pak se mu stala osudnou záliba v humorném psaní o vědeckých kuriozitách. Někdy v roce 1990 se rozhodl, že by se měl pokusit to publikovat. Někdo mu poradil podivný časopis Journal of Irreproducible Results, který tehdy skomíral. Odpovědí na zaslané práce mu bylo vyzvání, zda by nechtěl být šéfredaktorem tohoto časopisu. Tehdy Abrahams zjistil, že nemůže říci ne – příliš jej to lákalo. A tak se za téměř nulové podpory vydavatelského domu pokusil časopis oživit. A když se mu to (po několika letech) téměř podařilo, nakladatelství rozhodlo o jeho zastavení. Aby však veškeré úsilí nepřišlo vniveč, založil Abrahams spolu s dříve získanými spolupracovníky roku 1994 časopis Annals of Improbable Research (zkráceně Air). Také začal vydávat knihy, psát sloupky do novin, blogy apod. A Ig Nobelova cena jím vymyšlená v roce 1990 je součástí těchto aktivit. Marc Abrahams tvrdí, že mu trvalo dvanáct let, než nalezl stručnou „definici“ nepravděpodobného výzkumu jako toho bádání, které vás nejprve rozesměje a poté přivede k zamyšlení.
Nyní zpět k cenám. Jsou udělovány (celkem deset cen ročně) v různých kategoriích, někdy shodných se skutečnými Nobelovými cenami, jindy definovaných vtipně ad hoc – např. Cena za výživu, Kognitivní cena, Cena za arktickou vědu, Pravděpodobnostní cena atd. Předávají je osobně držitelé skutečných Nobelových cen a ocenění autoři bývají osobně přítomni. Českým vědcům (z PřF UK Praha) byla udělena IgNC dvakrát v roce 2014: Cena za biologii pro skupinu Vlastimila Harta a Hynka Burdy za „podrobnou dokumentaci, zda psi při tom, když vykonávají potřebu, preferují severojižní orientaci podle zemského magnetického pole,“ a Cena za veřejné zdraví pro skupinu Jaroslava Flegra za výzkum, „zda je pro člověka mentálně riskantní chovat kočky“ (osobní přítomnost zástupců týmů lze vidět v záznamu ceremoniálu). Zde bych poznamenal, že nominovat humorný výzkum na IgNC může každý. Vybraní potenciální laureáti jsou předem osloveni s možností odmítnout cenu – pak se jejich jméno nikde neobjeví a zvolí se jiní laureáti. Odmítnutí se prý stává zřídka.
Existuje jeden slavný případ, kdy nositel Ig Nobelovy ceny později získal i skutečnou Nobelovu cenu. Byl jím Andrej Geim, který získal roku 2000 IgNC za fyziku se sirem M. Berrym za „levitující žáby“ a roku 2010 NC za fyziku s kolegou Kosťou Novoselovem za grafen. Oba experimenty patřily k tzv. experimentům páteční noci. Nápad zkusit z grafitu odtrhnout uhlíkovou monovrstvu obyčejnou lepicí páskou vedl ke vzniku nového vědního oboru 2D elektronických materiálů.
Je zřejmé, že česká věda má na to, zabodovat v Ig Nobelových cenách více než v těch klasických. Za 120 let do Čech připutovala jen jedna vědecká Nobelova cena, kdežto za 30 let dvě Ig Nobelovy ceny. My, milovníci Švejka, Saturnina a Cimrmana, bychom se měli snažit urvat i nějaká ta fyzikální IgNC ocenění, ne? Ale teď vážně – není od věci si občas udělat nějaký ten „páteční“ experiment a občerstvit si hlavu od impaktů, percentilů a H-indexů. Kreativita a myšlení „mimo škatulky“ se musí pěstovat. Múzy létají všude kolem nás, ale políbí jen ty připravené.
Autor: Jan Valenta
Příspěvek je upravenou verzí úvodníku 5. letošního čísla Československého časopisu pro fyziku, které vyšlo minulý týden.
