Řada evropských zemí v posledních letech vkládá naděje na ekonomický rozvoj do spin-off společností vznikajících z výsledků špičkového akademického výzkumu. Spolu s tím země jako Velká Británie, Rakousko, Lotyšsko a mnohé další vytvářejí specifické podmínky pro jejich vznik a pobídky pro přežití v prvních fázích vývoje. Proč se to u nás nedaří?
V České republice se podporou vzniku a rozvoje spin-off firem zabývá především agentura CzechInvest. Je zřejmé, že v Česku je relativně úspěšný segment spin-off firem v oblasti informačních technologií, zatímco oblast biotechnologií je málo zastoupená. Pokusím se shrnout, kde vidím bariéry pro větší rozvoj takových inovativních firem.
Kvalita vědy
Prvním předpokladem pro úspěšné spin-off firmy v biotechnologii je kvalita samotné vědy, v podstatě základního výzkumu. Nekvalitní věda nevytváří zázemí pro vznik kvalitních a užitečných aplikací s vysokou přidanou hodnotou a nadějí na úspěch. Díky pomoci kolegy Daniela Münicha a aplikaci IDEA při Cerge-EI lze konstatovat v oblastech jako biotechnologie, chemie, ekologie či „nano“, že je naše věda v porovnání se zeměmi E15 na slušné úrovni a výrazně nad úrovní zbývajících členských zemí EU. Pokud je tedy první podmínka splněna, jaké jsou další překážky?
Jiné priority vědců
Vědci se v základním výzkumu musí primárně soustředit na řešení vědeckých otázek, často velmi úzce zaměřených, a jsou svým způsobem odtrženi od případných praktických aplikací svých objevů. To je zcela legitimní a logické, protože současný velmi kompetitivní vědecký svět mnoho prostoru pro jiné aktivity nedává. Nicméně je mnoho příkladů vědců, kteří jsou schopni dohlédnout na horizont případných aplikací svých vědeckých objevů a kteří tím nijak neuškodí své čistě vědecké kariéře.
Pro mne je takovým příkladem profesor Ján Vilček, průkopník v oblasti výzkumu cytokinů a objevitel protilátek proti tumorovému nekrotizujícímu faktoru jakožto léčiva pro mnoho autoimunitních chorob. Jestliže sledujeme jeho příběh, zjistíme, že byl schopen během špičkové vědecké práce v základním výzkumu stále přemýšlet o využití svých objevů v lékařské praxi.
První bariérou je tedy určitý nezájem vědců základního výzkumu uvažovat o případném využití výsledků své práce. Je zajímavé, že zejména v zahraničních organizacích, kde je kultura uvažování o poteciálu výsledků vědecké práce pevně nastavena, jdou často ruku v ruce špičková věda se špičkovými aplikacemi (MIT, Stanford, Oxford atd).
Jedna věc je být schopen přetvořit objev ve vynález, ale něco zcela jiného je přijmout rizika spojená s využitím vynálezu formou založení spin-off firmy a osobním zapojením do jejího fungování. Osobní účast může mít různé rozměry – od konzultační role přes částečný úvazek až po 100% přechod z akademického pracoviště do nové spin-off firmy. Spolu se stupněm přechodu samozřejmě vrůstá i jisté existenční riziko a nepřekvapí, že daleko častěji se do tohoto rizika pustí mladý člověk než seniorní vědec. Toto riziko je psychologicky o to větší u nás, kdy existuje jen několik příkladů na rozdíl od USA či Velké Británie, kde je takový přechod relativně standardní záležitostí.
Dalším úskalím je u nás naprosto neřešená dvojí pozice vědce – zaměstnanecký poměr v instituci a práce pro soukromou firmu. I když se bude jednat jen o konzultační roli nebo částečný úvazek, stále tu hrozí nebezpečí nařčení z konfliktu zájmů mezi prací placenou z veřejných peněz a prací čistě komerční.
Postoj instituce?
Pokud už vědec chce aplikovat výsledek své práce a překoná obavy z možných rizik, narazí velmi pravděpodobně na určité bariéry ve své domovské výzkumné organizaci.
První otázkou je, zda je transfer znalostí a s ním i založení spin-off firmy pro danou organizaci prioritou. Čistě ekonomický pohled říká, že i když takové firmy uspějí, pro mateřskou organizaci (až na výjimky) to v krátkodobém horizontu instituce nemá zásadní význam. To, že takové firmy zaměstnají absolventy a že přitáhnou investory do regionu, nemusí být pro vedení univerzity či akademického ústavu ze zcela pragmatického pohledu relevantní. Zde často chybí skutečná (nejen deklarovaná) podpora ze strany vedení mateřských institucí.
Další otázkou je, zda má mateřská organizace vybudován systém odborné podpory pro vědce, kteří chtějí svůj objev přetavit do vynálezu a případně jej využít pro vybudování spin-off firmy. Současná situace ukazuje, že většina organizací systém transferu technologií již má anebo jej aktivně buduje. Tyto kanceláře mají většinou rozsáhlé zkušenosti v oblasti smluvního výzkumu, ale praktické zkušenosti s přípravou spin-off firmy (smlouvy, finanční aspekty, investoři, ocenění) jsou až na výjimky velmi malé. Tedy velmi často chybí zkušenosti.
Třetím, a možná hlavním, problémem je stálá obava vedení institucí ze samotné představy, kdy se výsledky vědecké práce financované majoritně z veřejných peněz mají přetavit do komerčních aktivit. Ačkoliv je zřejmé, že existují postupy, jak vše dělat zcela správně, instituce vzniku spin-off firem často do cesty kladou neskutečně mnoho překážek. Pokud organizace či její zřizovatel vyžaduje nejdříve sériové (ne paralelní) schválení ZÁMĚRU a poté konkrétních smluv třemi po sobě zasedajícími radami (které se scházejí jen jednou za čtvrt roku), tak máme co dělat s procesem trvajícím déle než 12 měsíců. Jestliže byl na začátku investor připraven záměr financovat, tak je téměř jisté, že dlouhý rok čekat nebude. Navíc orgány, které celý proces mají schvalovat, jsou většinou složeny z lidí, kteří skvěle rozumí své vědě, nikoliv však byznysu. Je pro ně mnohdy jistější hlasovat a priori proti než riskovat zodpovědnost.
Překážkou jsou tedy často vnitřní schvalovací mechanismy dané organizace. To ve výsledku (spolu s malou motivací) výrazně omezuje zakládání spin-off firem. Založit firmu tedy pro vědce představuje martyrium, a tudíž jeho ochota pustit se do prvního kroku je znovu snížena.
Stejně jako v předchozím případě i na straně mateřské instituce stále existují obavy řešit problematiku souběhu zaměstnaneckého poměru vědce v mateřské instituci a jeho podílu a participaci na fungování spin-off firmy. Tady se nabízí vznik jednoduché metodiky, která by takové obavy rozptýlila.
Pozice státu
Je skvělé, že agentura CzechInvest podporuje vznik spin-off firem. Nicméně tato podpora se týká především pouze nutných služeb, cestování atd., tedy jen tzv. soft věcí. Jak je možné, že například v Lotyšsku (agentura LIAA) je možná přímá podpora platů či daňové úlevy pro zaměstnavatele typu spin-off firem? Ještě větší a širší je podpora v Rakousku zprostředkovaná agenturou FFG. Přitom jsou to, stejně jako Česko, země EU a s podobnými zákony. Proč tedy u nás přímá podpora není možná? Naprosto tristní je situace v Praze, která produkuje nejvíce výsledků základního výzkumu v republice (viz další aplikace IDEA při CERGE-EI). V porovnání s tím v Brně aktivně pracuje Jihomoravské inovační centrum, které těmto podnikatelským aktivitám významně pomáhá.
Jsem optimista a věřím, že se blýská na lepší časy. Ministryně pro vědu, výzkum a inovace, paní Langšádlová, má aktivity spojené s transferem a spin-off společnostmi jako prioritu. Nicméně spousta práce je potřeba učinit i zdola. Pro motivaci vědců je asi potřeba více a více popularizace pozitivních příkladů a také vysvětlování, jak postupovat či nastavit metodiky. Na straně institucí je zase klíčové odstraňovat alespoň byrokratické překážky, které si výzkumné organizace často nastavují samy.
Autor: Martin Fusek
