Manlio Vinciguerra pochází ze Sicílie. Donedávna působil na prestižní University College London (UCL), na jedné z nejlepších univerzit v Evropě, ale nově už bádá pod Špilberkem – ve Fakultní nemocnici u svaté Anny v Brně. Tam vzniklo středisko se zkratkou FNUSA-ICRC, jež se zaměřuje na výzkum podstaty nemocí – srdce či nervové soustavy. A jednou z posil je právě Vinciguerra, jehož výzkum má přispět k pochopení příčin vzniku rakoviny, ale též metabolických poruch a podstaty stárnutí.
Ital vede jeden ze 32 „excelentních týmů“, jež podpořilo ministerstvo školství – v tomto případě částkou 178 milionů korun na dobu šesti let. „V projektu Magnet budeme hledat molekulární příčiny stárnutí, což je univerzální, obecný problém. Naším cílem není, jak si lidé často myslí, prodlužovat lidem život, ale prodloužit zdravé období života, zlepšit je,“ řekl LN Vinciguerra. V laboratořích Centra translační medicíny (CTM) provádí s kolegy preklinický výzkum na buňkách a myších modelech. Díky hlubšímu porozumění procesům imunitních reakcí či mezibuněčného transportu by mohly vzniknout i nové léčivé látky proti nemocem seniorů: srdečním příhodám, Alzheimerově Fischerově nemoci i selháním jater, na něž se Ital v UCL specializoval. Stárnutí populace – a hledání včasné diagnostiky i léčby nemocí – je pro medicínu obří výzvou.
„Plánujeme vybudovat i první moravské úložiště reprogramovaných buněk v klinické kvalitě získaných od místních dárců a pacientů,“ dodává český postdoktorand Vladimír Vinarský. Uchované buňky by tak šlo využívat pro personalizovanou, cílenou medicínu.
S badateli z celého světa
Vědecký tým je vskutku mezinárodní. V oddělení CTM o asi 25 lidech jsou dámy i pánové řady národností: české, italské, španělské, polské či argentinské. V brněnském univerzitním kampusu si pochvalují špičkové vybavení, které Češi mohli díky dotacím z EU pořídit. „U nás doma bych dlouho čekal, byl bych v pořadníku, ale tady si pořídím, co potřebuji,“ říká Victorio Pozo Devoto z Argentiny, když si prohlíží vzorky tkání v hi-tech mikroskopu.
Jejich spolupráce už nese výsledky. Nedávno například vyšla studie o důležitém YAP proteinu v prestižním časopise Nature Communications. Autorem je další Ital, Giancarlo Forte, vedoucí skupiny mechanobiologie, i jeho mladí kolegové jako Jan Vrbský nebo Jorge Oliver - De La Cruz ze Španělska. Poznání, jak protein YAP – velké výzkumné téma – ovlivňuje mechanické vlastnosti buněk, by mohlo mít vliv na způsob, jak se budou léčit nemoci srdce. „Jádro studie vzniklo u nás, ale spolupracovali jsme i s vědci z brněnského centra CEITEC nebo z olomoucké skupiny Mariána Hajdúcha,“ říkají výzkumníci. Jorgemu, vědci původem z Valencie, se v Česku líbí, ale přece jen má jednu připomínku: „Jednou z mála věcí, které mi tu opravdu chybějí, je moře.“ Dalším členem týmu je Jan Frič, který se domů vrátil po šestiletém pobytu ve výzkumných institucích v Singapuru a v ICRC zkoumá imunologické aspekty stárnutí.
Centrum ICRC, které před šesti lety vzniklo coby výzkumná součást – dnes zadlužené – Fakultní nemocnice U svaté Anny, už prošlo mnoha proměnami. Slovinský ředitel Gorazd B. Stokin v posledních dvou letech přistoupil k redukci některých výzkumných směrů a skupin, ale několik nových týmů i vzniklo. A to na základě veřejné mezinárodní soutěže; sám Stokin se věnuje neurologickému výzkumu, především příčinám Alzheimerovy choroby.
Kontakty v Singapuru i Indii
Centrum spolupracuje i s elitní sítí nemocnic Mayo Clinic a dalšími partnery. „Naším záměrem bylo vytvořit v Brně mezinárodní interdisciplinární týmy, v nichž by lékaři spolupracovali třeba s molekulárními genetiky a dívali se na příčiny chorob a možnosti jejich léčení z nového úhlu, protože pro nové centrum nemá smysl zaměřovat se na stejné věci jako desítky již etablovaných a silných výzkumných pracovišť po celém světě,“ sdělil LN Stokin, který se právě vrátil z jednání v Indii, Singapuru a v Austrálii. „Našli jsme pár center, s nimiž se doplňujeme. Oni mají něco unikátního, my také a společně můžeme zkoušet věci, kterými se dosud nikdo nezabýval,“ dodává ředitel.
Vedení ICRC musí těšit, že už mohou v Brně spolupracovat s vědci, jako je Vinciguerra, jenž působil ve Švýcarsku i Německu. „Brno je velké asi jako má Katánie; je tu bezpečno, dobrá doprava a lidé se umějí bavit,“ pochvaluje si Sicilan, jenž do Brna přišel i kvůli stabilitě financování na šest let dopředu. Na zdejší verzi pizzy si ale nezvykne. „Ne, to není pizza!“ směje se.
Autor: Martin Rychlík
Článek vyšel 13. 6. 2017 v Lidových novinách
