Strojírenství, autoprůmysl či chemický výzkum – to jsou společné zájmy německých a českých výzkumníků. V základním výzkumu a studiích je Německo nejbližším partnerem.
Někdy se Česku v nadsázce říká „sedmnáctá spolková země“ SRN. Je to jak kvůli sousedské blízkosti, tak kvůli ekonomické provázanosti ČR s Německem, protože zhruba třetina exportu tam míří přes západní hranici. Bohaté Bavorsko i Sasko jsou Čechům doslova blízko.
A bylo by s podivem, kdyby to tak trochu neplatilo i pro vědu a výzkum. Podíváme-li se do ukazatele společných publikací v databázi Web of Science, domněnky se hned potvrzují. Čeští vědci publikovali v letech 2016 a 2017 s Němci 3918 spoluautorských článků, což je dokonce více než s Američany (3862 studií) či Brity (2913) a také Francouzi (2690). Německo se stalo supervelmocí – v posledním žebříčku Nature Index špičkové publikační výkonnosti mu již patří třetí místo za Spojenými státy americkými a Čínou – a mírně před Velkou Británií.
Jenže Německo neboduje jen v poznání přírodních zákonů a jevů, v blue-sky research, nýbrž také v technologiích a inovacích. Řada firem, jako jsou Siemens, Bosch, BASF, Daimler či koncern Volkswagen, tak logicky hledá nápady i u sousedů. Díky průmyslovým tradicím českých zemí, jejichž dědicem je i čile patentující automobilka Škoda Auto (s vlastní vysokou školou v Mladé Boleslavi!), se rozvíjejí zajímavá partnerství. Velké medializace se v Česku dostalo i plánům Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) na zřízení „testbedu“ pro inovativní firmy a takzvaný Průmysl 4.0, tedy koncept, který vzešel právě z Německa.
Heidelberg se druží s Prahou
Velký symbolický význam má nedávná dohoda mezi nejstarší německou univerzitou čili Heidelbergem (založeným roku 1386) a pražskou Univerzitou Karlovou (jež vznikla v dubnu 1348) na větší provázanost programů v alianci 4EU – ve čtyřce ještě s pařížskou Sorbonnou a Varšavskou univerzitou. I dnes už působí v Mezinárodní vědecké radě Univerzity Karlovy virolog Hans-Georg Kräusslich z Heidelbergu, jenž zastává obdobný post i v elitním Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR, kde vznikala léčiva proti viru HIV.
Spoluprací Čechů s německými institucemi je dnes tolik, že se těžko vybírají jen některé z nich. Velkým „lákadlem“ pro doktorandy, lékaře či biochemiky je kupříkladu výzkum s další institucí v Heidelbergu, s ústavem pro výzkum rakoviny Deutsches Krebsforchungszentrum (DKFZ), kde mají letité kontakty i vědci z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd v oblasti molekulární biologie nádorů (kolorektální karcinom či nádory slinivky). DKFZ spadá do sítě infrastruktur Helmholtzovy společnosti s rozpočtem více než 4,3 miliardy eur ročně (111 miliard korun). Společnost provozuje nákladná zařízení včetně elektronového synchrotronu v Hamburku (DESY), kam často mimo jiných jezdí čeští fyzici a chemici.
Ale i Němci jezdí do Česka! V novém seznamu nejcitovanějších vědců světa, v Highly Cited Researchers od společnosti Clarivate Analytics, figuruje rovněž chemik Patrik Schmuki z Friedrich-Alexander-Universität v Erlangenu (H-index 95), jenž jako svojí druhou afiliaci uvádí centrum RCPTM při Univerzitě Palackého v Olomouci. „Dlouhodobě se věnujeme výzkumu materiálů a technologií, které mají velký aplikační potenciál v medicíně, biotechnologiích nebo jsou využitelné při čištění vod a hledání nových zdrojů energie. Je to nákladný multidisciplinární výzkum, v němž je obrovská konkurence. Uspět v ní lze jen se schopnými lidmi, skvělými nápady a v mezinárodním prostředí s výbornou infrastrukturou.To vše RCPTM a Univerzita Palackého nabízejí,“ tvrdí Radek Zbořil, ředitel střediska, jež exceluje jak v základním výzkumu (nanomagnety, 2D chemie), tak v patentování nápadů.
Fraunhofer a české polytechniky
Světovým pojmem v oblasti inovací se stala Fraunhofer-Gesellschaft, tedy elitní společnost aplikovaného výzkumu, jež ročně hospodaří s rozpočtem 2,3 miliardy eur (takřka 60 miliard korun). Má 72 ústavů. S řadou z nich spolupracují i Češi. Vždyť sám Reimund Neugebauer, stávající prezident Fraunhoferu, má spoustu kontaktů v Praze a Brně; čestné doktoráty mu udělilo jak ČVUT, tak Vysoké učení technické (VUT). „Dlouho jsem působil jako profesor v Chemnitzu a spolupracoval s VUT Brno. Vedli jsme diplomové práce českých i německých studentů. Výborné vztahy mám i s ČVUT, především se strojní fakultou. A to už více než třicet let, z doby, kdy jsem působil v Drážďanech. V obou městech mám mnoho přátel, pravidelně se navštěvujeme a jeden z mých hlavních inženýrů v institutu obráběcích strojů promoval v Česku i v Německu,“ řekl Neugebauer přede dvěma roky Lidovým novinám. A dodal, že v budoucnu je klidně možné i založení kontaktní kanceláře či pobočky v ČR...
Obě přední tuzemské polytechniky jsou logickými partnery Fraunhoferovým institutům. Za ČVUT již s „Fraunhofery“ spolupracují kupříkladu strojaři (projekty Fibrechain, Dynamill), tématu bezpečné výměny dat mezi firmami se věnují kybernetici z centra CIIRC a vazby na tři ústavy (stavební fyziky, solárních systémů a výzkumu dřeva) má zase Univerzitní centrum energeticky efektivních budov (UCEEB). Jak připomíná emeritní děkan stavební fakulty Zdeněk Bittnar, šéfem jednoho ze zmíněných Fraunhoferových institutů (WKI) je nyní dokonce Bohumil Kasal, profesor českého původu. Vědci z brněnského VUT, jako je Pavel Václavek, se zase podílejí na společných projektech spjatých s elektromobilitou či strojovým vnímáním. V Liberci zase pěstují vazby přes textilní stroje či nanotechnologie. Do Německa mají doslova blízko experti Západočeské univerzity v Plzni. Strojaři a vědci z jejího centra RTI zkoumají nové materiály a 3D kovový tisk. Plzeňští elektrotechnici zase pilují nápady v oblasti „chytrých“ textilií. A s Fraunhoferem se sbližují i na Vysoké škole báňské v Ostravě. Od února 2017 tráví pověřený pracovník institutu pro strojařinu z Chemnitzu přibližně jeden týden měsíčně v Ostravě, kde má k dispozici kancelář, aby jednal se zástupci univerzity či inovativních firem z kraje. S vysněným cílem: úspěchy v inovacích... a třeba i patentech.
Nejslavnější jméno? Max Planck
Pakliže Joseph von Fraunhofer byl vědcem i podnikavým vynálezcem, tak Max (Karl Ernst Ludwig) Planck vymýšlel revoluční fyzikání teorie. I proto jeho jméno nese Max-Planck-Gesellschaft, společnost špičkového základního výzkumu s 84 ústavy pro rozličné obory, jež jsou rozesety po celém Německu, ale párkrát už i v cizině (Florida, Řím či Brazílie). Nejblíže českým hranicím jsou instituty v Drážďanech (včetně toho pro molekulární buněčnou biologii a genetiku, kde působí pár Čechů), v Erlangenu (fotonika) a v bavorském Garchingu, kde jsou i sofistikovaná zařízení pro plazmovou fyziku, kvantovou optiku nebo astrofyziku.
„Poznání musí předcházet aplikacím,“ zní motto společnosti. „Naše organizace je založena na důvěře. A to je možné jen proto, že své vedoucí, stěžejní vědce vybíráme pomocí přísných kritérií. Hledáme ty nejlepší vědce na celém světě; to je hlavní úkol,“ řekl LN před pár lety prezident Martin Stratmann. Pro Česko je potěšitelné, že se instituce takového renomé dívá i přes Krušné hory a Šumavu. Partnerem na české straně je Max-Planckovi zvláště Akademie věd se svojí padesátkou ústavů. Aktivní ve spolupráci je Ústav molekulární genetiky AV (Jiří Forejt, Radislav Sedláček) či Fyzikální ústav AV (manažer Ivo Svejkovský) – ve spintronice anebo laserech. Partnery v Bavorsku našli též Češi i v tom vůbec nejzákladnějším výzkumu (urychlování částic, termojaderná fúze). Ti bádají v Ústavu fyziky plazmatu AV, v Ústavu jaderné fyziky AV anebo na ČVUT (Robert Filgas). Na výzkumu superhmotné černé díry spolupracují zase čeští astronomové se svými německými kolegy z Bonnu. Na nových superslitinách na bázi železa a hliníku pak pracuje Martin Friák s vědci z Düsseldorfu.
Tradičně silná spolupráce je v matematice. Jak říká Jiří Rákosník z Matematického ústavu AV, společné publikace s Němci mělo hned několik vědců z oboru strojového učení, analýzy dat či výpočtů na superpočítačích. Mimochodem: na českém supercomputeru IT4Innovations v Ostravě běží i složité výpočty v mikroskopii z Drážďan (Pavel Tomančák). Ten je také, coby člen vědecké rady, iniciátorem řady vazeb na výkonné brněnské středisko CEITEC při Masarykově univerzitě, v němž s Max-Planckovými instituty spolupracují hlavně odborníci na rostlinný výzkum – v čele s biologem Karlem Říhou. Z dalších nových center mají vazby i v plzeňském centru NTC pro nové technologie (solární články, slitiny a nanosystémy).
„Od roku 2011 máme 39 společných publikací s Max-Planckem v impaktovaných časopisech včetně těch v časopisech Nature, Cell či PNAS,“ dodává Adam Petrusek, proděkan pro vědu a výzkum Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Nejvíce studií se týkalo ornitologie.
Právníci téže školy jsou pak v kontaktu s kolegy z Hamburku a další filiálky Max-Plancku v Lucemburku (mezinárodní právo). Religionisté z Masarykovy univerzity (Radek Kundt) spolupracují s experty na historii lidstva v Jeně; podobně jako akademici z archeologických ústavů v Praze a Brně. Vazbami se ovšem pyšní též v Národohospodářském ústavu AV, kde koordinují sdílenou databázi mikrodat o zdraví a s Janou Cahlíkovou (z Mnichova) vydali studii o nakažlivosti etnické zášti. Ta se vědců netýká: mají výtečné sousedské vztahy.
Autor: Martin Rychlík
Článek vyšel v anglické verzi na webu www.czech-research.com.
