Ivan Dvořák: Lesk a bída jednorožců

Termín „unicorn start-up“ použil poprvé Aileen Lee, zakladatel Cowboy Ventures, v roce 2013. Otázka jejich krásy závisí do značné míry na osobním vkusu – ještě se k ní dostaneme. Ohledně vzácnosti, tj. nízké četnosti výskytu, nám přehled podává tabulka níže (první tří sloupce) zveřejněná nedávno Hurun Research Institute, který ke konci roku 2019 napočítal celosvětově ve 25 zemích plných 494 jednorožců! Tech Crunch uvádí ve své databázi k 12.3.2020 dokonce 581 jednorožců s celkovou tržní kapitalizací 2 biliony USD. Podrobné analýzy největších jednorožců přináší např. stránky Medium corporation nebo CB Insight.

* Opraveno pro dvojí výskyt v případě členství některých zemí v EU

Údaje o počtu jednorožců vzniklých v té dané zemi bývají často reprodukovány jako svérázná míra inovativnosti, a tedy i konkurenceschopnosti a úspěšnosti její ekonomiky. Pro lepší srovnání jsme tabulku Hurun Research Institutu doplnili čtvrtým sloupcem o počtu obyvatel příslušné země (viz Worldometer) a šestým sloupcem (viz Wikipedia) udávajícím její HDP.

V pátém a sedmém sloupci jsou uvedeny poměry počtu jednorožců v dané zemi ku počtu jejích obyvatel, resp. HDP. Je to zajímavé čtení!

Odhlédněme nyní od možnosti, že nějaký jednorožec je registrován v jiné zemi, než kde původní myšlenka vznikla (každého jistě napadne USA), nebo že v případě zemí, kde je registrován jen jeden jednorožec, zapracuje zákon malých čísel (viz spodní část tabulky bez pozadí – podezřelé jsou zejména země na pozicích 22-25 – Malta, Filipíny, Estonsko a Lucembursko) a soustřeďme se pouze na 15 zemí, ve kterých jsou registrováni nejméně dva jednorožci (horní část tabulky s okrovým pozadím). Co vidíme?

Drtivě dominantní pozice USA a Číny v počtu jednorožců je zjevná ihned. Při přepočtu na počet obyvatel jsou USA více než 4x úspěšnější než Čína, naopak ve vztahu ke GNP je více než 1,5x úspěšnější Čína. To jsou vítězové, kteří budou v nejbližších desítkách let určovat charakter světové ekonomiky. Zajímavé, ale nikoliv překvapivé.

Mnohem zajímavější jsou pozice za vedoucí dvojicí. Důvod k zamyšlení má zejména Rusko, které v dané tabulce nevystupuje vůbec. Jeho ekonomická slabost v oblasti nových technologií (kromě výroby zbraní) je obecně známá, a proto tato skutečnost příliš nepřekvapí. Zrovna tak nepřekvapí Izrael na sedmé pozici, nazývaný „start-up nation“. Zejména v přepočtu na počet obyvatel i GNP překonává Izrael vedoucí dvojku, v případě GNP přímo drtivě. Pro někoho možná překvapivá je pozice Indie na čtvrtém místě, která ve vztahu k počtu obyvatel zaostává za vedoucí dvojkou takřka o řád, byť v přepočtu na GNP se jim řádově přibližuje.

Jak si stojí v této tabulce Evropa? Ekonomicky nejvyspělejší země Velká Británie, Německo, Francie, Švýcarsko a Švédsko si vedou celkem dobře (5., 6., 10., 12. a 13. pozice), umísťují se i další evropské země, byť již do problematické spodní části tabulky. Zajímavá je však pozice EU jako celku. Byť je v počtu jednorožců na třetí příčce, při přepočtu na počet obyvatel zaostává EU jako celek nejen za vedoucí dvojkou, ale i za Izraelem, Jižní Koreou a Singapurem, a při přepočtu na GNP navíc ještě za Indií, Brazílií, a dokonce i Indonésií. Česká republika se v této tabulce nevyskytuje vůbec.

Řada expertů interpretuje výše uvedená zjištění jako velké memento jak pro ČR, tak i pro EU (resp. Evropu) jako celek. V jejich pojetí bychom pro zajištění konkurenceschopnosti v budoucím turbulentním světě měli všichni usilovat o vybudování co největšího počtu jednorožců registrovaných v naší zemi, resp. EU.

Zamysleme se nad tímto imperativem! Dvě otázky přicházejí na mysl:

1) Čeho je vlastně počet jednorožců v dané zemi měřítkem?
2) Je opravdu jednorožec obchodní model hodný následování?

Podrobnější pohled na tabulku v úvodu tohoto článku ukáže, že vypovídací síla tohoto parametru má své meze. I když ČR v tabulce nevystupuje, být v klubu např. s Dánskem, Itálií, Tchaj-wanem, Austrálií, nebo Novým Zélandem (země, které se v ní rovněž neobjevují) zase není až tak špatné!

Různé analýzy (viz např. Statista nebo Ebroker) ukazují, že problém demonstrovaný uvedenou tabulkou začíná již v počtu nově zakládaných start-upů: databáze Startup ranking udává pro EU (+ Švýcarsko a Island) počet 17 067, zatímco pro USA 47 903. Při přepočtu na počet obyvatel to znamená, že intenzita zakládání start-up společností je v USA zhruba 6x větší než v Evropě. Ani to však plně nevysvětluje tak výraznou převahu USA v počtu jednorožců.

Rozdíly mezi evropskými a americkými start-upy hezky charakterizuje (již poněkud starší) článek Minh Ha Duonga. Jako jeden z hlavních rozdílů zde uvádí, že zatímco americké start-upy se zaměřují na agresivní růst, evropské start-upy dávají větší prioritu časnějšímu generování příjmů. To může být jedním z hlavních (byť ne jediným) důvodů rozdílu mezi počtem jednorožců v EU a USA.

Počet jednorožců v dané zemi tedy je pouze do určité míry měřítkem kvality a efektivnosti procesu komerčního využití znalostí a technologií jako takového, ale hodně vypovídá o schopnosti expanze vznikajícího businessu na mezinárodní trhy.

Připomeňme, že problematika škálování a dynamického globálního růstu je agenda typická pro současnou politickou a ekonomickou situaci ve světě a na mezinárodních trzích. I když se uvádí, že první globální firmou byl Singer koncem 19. století, teprve posledních 20-30 let jsou globální ekonomičtí hráči skutečně dominantním faktorem celosvětové ekonomiky a v důsledku toho (byť méně zjevně) i politiky. Z tohoto hlediska počet jednorožců sdílejících určité lokální hodnoty státu, ve kterém vznikly, může být výhodou – vzpomeňme např. spolupráci IT gigantů s tajnými službami nebo (v současné době velmi aktuální) analýzou Big Data pro predikci epidemií. Otázkou ovšem zůstává, nakolik jednorožci, vedení mladými dynamickými globálními manažery, se skutečně v pravé chvíli na původní lokální hodnoty rozpomenou?

Zdálo by se, že jednorožci představují – alespoň výhledově – příslib daňového inkasa. I v této oblasti jsou však jejich manažeři nesmírně vynalézaví, navíc samotný obchodní model většiny jednorožců je k placení daní extrémně nevstřícný.

Kritický duch by však v samotném konceptu jednorožců, založeném na rychlém globálním růstu, objevil vadu na kráse, vyplývající právě ze silné navázanosti na stávající celosvětové politicko-ekonomické uspořádání. Stávající stav – jak nám současné pandemie Covid-19 a její hrozící ekonomické důsledky připomíná – nemusí trvat věčně a případná dramatická změna mezinárodního politického a ekonomického uspořádání může obchodní model jednorožců hodně zkomplikovat. Leč nemalujme čerta na zeď: stát se může leccos, jednorožci rostou a vznikají tady a teď.

Tím se vlastně dostáváme k tomu, jak jsou jednorožci krásní, tj. nakolik hodný následování je jejich obchodní model, založený na agresivním marketingu a co nejrychlejší mezinárodní expanzi financované dalším a dalším navyšováním základního kapitálu?

Nedávné neúspěšné IPO společnosti We Work důrazně upozornilo investory i finanční analytiky, že “není všechno zlato, co se třpytí”. I když o tzv. „unicorn bubble“ již píše Wikipedie, teprve v poslední době se množí kritické články (viz např. zde, zde a zde) upozorňující na to, že agresivní nárůst klientské základy jednorožců spalující dramaticky jejich finanční zdroje může při nesprávné metodice oceňování (a nekritickém nadšení zúčastněných) vést k výraznému přecenění hodnoty společnosti s negativním důsledkem pro její investory v okamžiku, kdy bublina praskne. Tento posun v názorech demonstrovalo i publikování článku Jessicy Powell na toto téma ve významné magazínu TIME.

I přes obecné přesvědčení o racionalitě a objektivnosti sofistikovaných analytických metod používaných finančními analytiky hodnotícími investování do start-up společností, je toto investování ve skutečnosti velmi iracionální a intuitivní proces, který podléhá „group-thinku“ a módám. Navíc přímo v tomto modelu je zabudována i nemalá dávka „drsného kapitalismu“: původní investoři zpravidla včas – v době kdy nadšení trvá – prodají svůj podíl větším investičním společnostem, které často nejsou již tak schopné správně ohodnotit přijímané riziko. Těm – pokud se jim nepodaří prodat svůj podíl ještě větším joudům – zůstane nakonec po prasknutí bubliny v ruce Černý Petr a oči pro pláč. Investice do rádoby jednorožců mohou pak mít ze zpětného pohledu charakter dobře známého letadla.

Když odložíme veškerý mediální balast a použijeme starý dobrý zdravý rozum, není tato situace nijak zvlášť divná. Ikony jednorožcové nirvány Google, FaceBook, Amazon, eBay apod. opravdu přicházely s něčím brutálně novým. Ale jejich následovníci? Vždyť We Work je v podstatě pronájem sdílených pracovních prostor a UBER jenom sofistikovanější taxislužba: opravdu je nutno toto know-how přivážet do Prahy ze Silicon Valley?

Takže s jednorožci opatrně! Jistě nemá smysl je pranýřovat, stejně jako nemá smysl je bezmezně obdivovat. Ale asi by neměly být pro inovátory jediným, nekriticky obdivovaným modelem. Připadá mi, že budování businessu na pevných základech, s věrnými zákazníky i spolehlivými dodavateli, businessu založeného na solidním finančním plánu, stmeleném týmu a efektivním řízení má větší hodnotu než globální růst za každou cenu. A nebudu překvapen, pokud vývoj v příštích měsících a letech přinese další podpůrné argumenty pro tento názor.

Autor: Ivan Dvořák

Ivan Dvořák

Vystudoval biofyziku na MFF UK (1973) a teorii informace na FEL ČVUT, titul RNDr. získal v roce 1976. Hodnost CSc. za práci z oblasti matematického modelování složitých biologických systémů získal v roce 1981 na Ústavu experimentální botaniky ČSAV. V roce 2006 absolvoval postgraduální studium znalostního managementu na Open University / AURIL a získal titul PGCertKT(Open).

Do roku 1985 působil ve Středisku biomatematiky ČSAV a od roku 1986 ve Výzkumném ústavu psychiatrickém (později Psychiatrické centrum Praha), kde od roku 1989 do roku 1990 byl jeho vědeckým tajemníkem. V letech 1990 – 1991 byl zástupcem WHO na MZ ČR a v letech 1992 -1994 výkonným ředitelem Software602. Od roku 1995 do 2000 působil jako vedoucí Oddělení investičních projektů a restrukturalizací a později Oddělení rizikového a rozvojového financování v ČSOB. V letech 2001 – 2004 působil v Divizi speciálních obchodů Komerční banky, ke konci jako ředitel Odboru restrukturalizací. V letech 2001-2002 byl členem poradní komise Rady České televize.

Je zakladatelem (1994) a jednatelem inovační agentury ILA, s.r.o., kde se zabývá zejména projekty souvisejícími se znalostním managementem, transferem znalostí a technologií a vzděláváním v inovačním managementu. Byl a je členem řady poradních komisí a výborů na různých úrovních. Od roku 2014 je členem Pražské inovační rady (PIR) zřízené primátorem hl. m. Prahy.

Je autorem více než 120 vědeckých publikací, spoluautor čtyř odborných knih a tří sborníků a množství přednášek a textů z oblasti biomatematiky, biotermodynamiky, matematického modelování komplexních biologických systémů, transferu znalostí a technologií a inovačního managementu. V současné době přednáší příležitostně transfer znalostí a technologií a inovační management na několika českých vysokých školách a pravidelně na MCI University v Innsbrucku.