Anketa čtenářů: Šikana na pracovišti a opora v domovské instituci I.

Anketu vyhlásil portál Vědavýzkum.cz 1. června 2023 a stále je možné na ni odpovídat (až do 18. června 2023). Už teď se vzhledem k množství přijatých odpovědí zdá, že otázky mobbingu, bossingu či nevhodného zacházení na pracovišti jsou téma i pro akademické a výzkumné instituce.

Čtenářům portálu Vědavýzkum.cz byly položeny mimo jiné tyto otázky:

1. Setkal/a jste se se situacemi, v nichž docházelo ke zneužívání moci v profesním vztahu jako jsou bossing, mobbing, sexuální obtěžování či jiné genderové potíže aj. ve své profesní praxi? Pokud ano, jak zareagovala vaše domovská instituce? Byla vám oporou?
2. Jakou radu byste dali lidem, kteří se nachází v podobné situaci?

Názory čtenářů portálu Vědavýzkum.cz

Všichni respondenti, kteří na anketu reagovali do 6. června, se s nějakou formou bossingu, mobbingu, ageismu, sexuálního obtěžování a dalších forem šikany setkali. Z toho vyplývá, že mají relevantní zkušenost se situací, která je nekomfortní, často vede k potížím v kolektivu, psychickým potížím a k odchodu z pracoviště či instituce.

Na druhou část úvodní otázky – zda jim instituce byla v tak těžké situaci oporou – respondenti odpovídali:

Organizace mi oporou nebyla vůbec. Šikanu prováděl vedoucí. Vedení univerzity mi jen sdělilo, že nemá pravomoci, kapacitu atd. do toho jakkoli zasahovat. Celkově se „schovali“ za to, že řešení by podle nich mělo být „pracovně-právním problémem“, který oni nemohou řešit. Přitom však zcela ignorovali konkrétní incidenty šikany doložené dokumentací, i s nabídkou nahrávky rozhovoru. Neumím si představit, že by se podobné věci děly třeba v USA – za takové věci by tam byli lidé obžalováni a postiženi v rámci celé společnosti (už by to neřešila jen univerzita).

Anonym, Univerzita Palackého v Olomouci

Ne, instituce situaci přešla se slovy, že se nejedná o systémovou chybu. Na situaci bylo upozorněno během externího šetření v rámci šetření evropských pracovních standardů.

Anonym, ústav AV ČR

Během doktorátu jsem zažila bossing. Nedostávala jsem odměnu za práci navíc, za kterou ostatní byli placení. Jako jediné doktorandce mi bylo sníženo stipendium, přitom jsem plnila všechny povinnosti a publikovala nad rámec požadavků. Toto rozhodnutí mi nebylo vysvětleno a nebylo vysvětleno ani mému školiteli, když žádal vysvětlení.

Když se konaly porady katedry, opakovaně se stávalo, že jsem jako jediná nedostala informaci, takže jsem tam nebyla, a pak jsem byla kritizovaná za to, že jsem tam nebyla.

Jako jedna z mála lidí na katedře jsem pravidelně publikovala v časopisech s IF (šlo o katedru na Filosofické fakultě) a moje výstupy byly vedením katedry kritizované jako nekvalitní, zatímco občasné články členů katedry v místních recenzovaných časopisech byly veřejně chválené.

Vedení katedry mi neodpovídalo na pozdrav, odmítalo se mnou, i s mým školitelem (který byl externista), komunikovat. Skončilo to po roce a půl, kdy jsem musela přejít z interního doktorátu na externí poté, co vedení katedry schválilo vyhlášku, podle které musel být každý doktorand na katedře přítomen min. 3 celé dny v týdnu. V té době jsem pracovala na 0,5 úvazek v nemocnici, což bylo dobře známé. Nabízela jsem vedení katedry kompromisní řešení, které by mi umožnilo na katedře zůstat, vykazovat na ně publikace, učit nad rámec, jak jsem dělala, a být tam 2,5 dne v týdnu. Vedení katedry se mi neozvalo. Když s tím přišel můj školitel, vedoucí katedry mu řekl, že pro mě nebudou platit žádná zvláštní pravidla. Takže jsem musela přejít na externí doktorát. Dva týdny po mém odchodu byla platnost vyhlášky zrušena. Ostatním doktorandům, kteří všichni žádali, aby nemuseli být na katedře 3 dny v týdnu, pak bylo vyhověno. V retrospektivě mi nicméně přišlo zajímavé, že předtím, než jsem tam nastoupila, byl šikanovaný jiný student, a prakticky okamžitě, co jsem odešla, se našla zase jiná doktorandka, která byla hodnocená jako problémová a byla terčem šikany.

Anonym

Ne. Nastavení procesů – dílem poměrně dobře ukrytých – pomoc v takové situaci v zásadě vylučuje.

Anonym, Univerzita Karlova

Hlásila jsem to i odborům, které mi nabídly podporu. Tu jsem nevyužila. Ze zaměstnání jsem odešla.

Anonym

Bossing, mobbing. Instituce neudělala nic, jen mě ponechali poslední dva měsíce mé pracovní smlouvy na homeoffice.

Anonym, ústav AV ČR

Nadřízený, který mne šikanoval po návratu z ročního fellowshipu na Oxbridge univerzitě, v době, kdy jsem měla dvě malé děti. Nacházel oporu u vedení fakulty. Jeho jednání se tak stalo dlouhodobým a systémovým.

Anonym

Vyhrožování, zastrašování, nelegální snižování platu a donucení podepisování platových výměrů zpětně po několika měsících, šikana těhotných žen jako zrádců.

Anonym, ústav AV ČR

Ponižování ze strany vedoucích. Na základě hodnocení kvality výuky několika studenty snížené osobní hodnocení bez jakéhokoliv ověření v reálu ze strany managementu.

Anonym

Vedení instituce podpořilo jednání vedoucího skupiny. Instituce podporou nebyla.

Anonym, ústav AV ČR

Dnes už to není moje domovská instituce, odešla jsem. Protože to byla právě instituce, která mě šikanovala. Děkan, proděkan, vedoucí katedry. Ne zcela jasná vnitřní pravidla stanovila, že se člověk po určité době musí habilitovat, jinak mu fakulta neprodlouží smlouvu. Napsala jsem habilitační spis, ale fakulta mi po šesti letech pravidelné výuky (přednášky, praktika) odmítla podepsat, že jsem učila. Potřebovala jsem ten podpis proto, abych se mohla habilitovat na UK, protože na mé tehdejší fakultě nebyla habilitace v daném oboru možná.

Anonym

Jakou radu mají respondenti pro kolegy, kteří se do podobné situace dostanou?

Vést si dokumentaci o šikaně s přesnou časovou osou.

Anonym, Univerzita obrany

Odejít. Ihned. Napravit podkopanou sebedůvěru v důsledku nedůstojného zacházení trvá déle, než najít novou práci.

Anonym, ústav AV ČR

Mně pomohlo, když jsem začala i v běžných rozhovorech naznačovat, že jsem si najala právníka a chystám se fakultu žalovat (i když to nebyla pravda). Pak se věci pohnuly.

Anonym

Sbírat důkazy a hlavně bez emocí. Najít si kolegu, kterému můžete důvěřovat, a který může pomoci (někoho mít na své straně).

Anonym, Masarykova univerzita

Zůstaňte asertivní, zachovejte chladnou hlavu, ať máte čisté svědomí, i pro případnou budoucí obranu. Nepodléhejte emocím. Uchovávejte si důkazy (emaily apod.) pro případnou budoucí obranu. Neberte si nic osobně – je to pouze názor toho konkrétního člověka/ skupiny lidí. Jinde to může být úplně jinak.

Anonym

Protože nás na pracovišti bylo šikanováno více, záležitost se alespoň dostala na světlo na platformě odborů. Minimálně odbory a ombudsosoby se mi jeví jako vhodná cesta. V mém případě (absence ombudsosoby) ale situace vedla k tomu, že jsem začala (úspěšně) jednat o přechodu na jinou vědeckou instituci. Nic jiného mi nezbývalo. Kvůli extrémně velkému stresu jsem ale málem z akademického prostředí odešla úplně. Zdravotně mne situace poškodila zcela jistě.

Anonym

Odejděte z pracoviště tak rychle, jak to jen bude možné. A pokud to není možné, zvažte, zda to není jen váš mylný dojem, falešná loajalita k vedení pracoviště, které vás má za spotřební materiál.

Anonym, Univerzita Karlova

Shromažďovat si příklady „úletů", promluvit o tom s kolegy/němi, jestli se jim to taky děje, obrátit se na odbory, najít si novou práci a vyhledat odbornou psychologickou pomoc. Pokud nejde o bossing, ale mobbing mezi kolegy/němi, zkusit přímého nadřízeného.

Anonym

Všem čtenářům děkujeme za jejich odpovědi!

Názory respondentů nijak nevyjadřují názory a postoje redakce.

Autorka: Vědavýzkum.cz (MK)

Podívejte se také na předchozí anketu čtenářů, která se týkala podpory specifických vědních oborů, smysluplnosti sestavování žebříčků hodnocení vysokých škol či honby za excelencí ve vědeckém prostředí. Další ankety byly věnovány spravedlivému ohodnocení vědecké práce (díl první a díl druhý), role a fungování RVVI či rodičovství a vědě. Velkému čtenářskému zájmu se těšila rovněž anketa na téma průmyslových doktorátů (díl první a díl druhý).