Archeoložka Nicole Boivin byla uznávanou vědkyní na prestižním institutu Maxe Plancka. Loni ji však odvolali z funkce kvůli šikaně podřízených. Rozjel se tak kolotoč vyšetřování, které ale prý podle ní – a ředitelů dalších ústavů s podobným osudem – postrádal transparentnost.
Nicole Boivin z Max Planck Institute for the Science of Human History je jednou z osmi ředitelů a ředitelek tamějších institutů, o kterých je známo, že byli přímo odvoláni z funkce nebo jim sestup na kariérním žebříčku minimálně hrozil. To vše kvůli obvinění z nevědeckého pochybení, které zahrnuje například šikanu nebo obtěžování. V otevřeném dopise zveřejněném 8. června Boivin říká, že ve vyšetřování byla „sužována obviněními z podjatosti, střetu zájmů a procedurálních a právních nedostatků“.
Vědkyně dodává, že od vedení institutu nedostala příležitost „nabídnout jakoukoli přiměřenou odpověď, důkazy nebo svědectví“ proti anonymním obviněním, která se jí stala osudnými.
Společnost Maxe Plancka (MPS) podle časopisu Nature, který se kauze kolem Boivin opakovaně věnoval, odmítla poskytnout detailnější informace. Ke shrnutí případu Boivinové mluvčí společnosti uvedla, že si MPS stojí v této záležitosti za všemi svými rozhodnutími a že Boivin dostala vše k tomu, aby mohla důkladně odprezentovat svůj pohled na případ.
Boivin byla obviněna ze šikany mladých vědců a přivlastňování si vědeckých myšlenek kolegů. Vleklé interní vyšetřování začalo v říjnu 2018. Loni na podzim se však proces značně urychlil. Vše nakonec vygradovalo 22. října 2021, kdy byla Boivin sesazena ze své pozice bez předchozího upozornění.
Společnost Maxe Plancka odmítla poskytnout oficiální čísla o počtech případů zahrnujících nevědecké pochybení na jednom z ústavu Společnosti Maxe Plancka. Veřejná kritika nicméně rozvířila debatu o tom, zda by německé veřejně financované výzkumné organizace měly mít tolik autonomie. Společnost Maxe Plancka má státem financovaný roční rozpočet přibližně 2 miliardy eur. Ten slouží zejména na provoz jejích 86 ústavů a zařízení.
Instituce se těší svobodě, která je zajištěna německou ústavou. Institucionální struktury a postupy má tak MPS zcela ve své režii a bez politických zásahů. Podle některých zaměstnanců má však prezident MPS ve srovnání s výzkumnými organizacemi v jiných zemích neobvyklé množství pravomocí.
Senát si stěžuje, že prezident rozhodl bez něj
Právě od prezidenta MPS Martina Stratmanna přišlo v říjnu rozhodnutí Boivin okamžitě zbavit funkce. Učinil tak, aniž by počkal na souhlas senátu celé instituce. Ten se skládá z ředitelů MPS a zástupců z politiky a průmyslu a jeho úkolem je dohlížet na fungování společnosti. Předpisy MPS takový krok, který učinil Stratmann, umožňují pouze tehdy, když hrozí bezprostřední poškození společnosti. Boivin si najala právníka a napadla rozhodnutí Maxe Plancka u berlínského soudu.
Právě Stratmann se ihned poté, co skandál v roce 2018 vyplul na povrch, zavázal k nulové toleranci šikany a obtěžování na pracovišti. Přestože se o šikaně v akademickém prostředí stále více mluví, mnoho institucí nemá proti takovému jednání zavedené postupy či opatření. Společnost Maxe Plancka se tehdy také nechala slyšet, že vytvoří kodex chování a zavede povinná školení.
Někteří členové senátu MPS však rozhodnutí prezidenta ohledně Boivin kritizují. „Nedostali jsme žádné dokumenty – pouze prosté a jednostrané prohlášení od MPS,” komentuje situaci Ulrike Beisiegel, která byla do roku 2019 lídryní University of Göttingen a od roku 2011 je členkou senátu MPS. Dodává, že senát se nechová jako skutečný výbor, který by zajišťoval, že společnost dodržuje předepsané postupy. Kauzu považuje za vážný problém.
Boivin celou dobu tvrdí, že ji nikdo nikdy řádně nevyslechl a podrobnosti o obviněních proti ní byly poskytnuty až na konci roky trvajícího vyšetřování. Dle jejího pohledu se vyšetřování ne vždy řídilo interními pravidly MPS. „Někteří lidé navíc zasedají ve více výborech, které mají v celém procesu slovo,” stěžuje si.
Portál Nature postupně hovořil se šesti dalšími řediteli institutů Maxe Plancka, které společnost sesadila z jejich pozice, a kteří byli vyšetřováni pro nevědecké pochybení. Tito akademici navíc vyjádřili výhrady vůči postupům společnosti. Všichni měli mít podobně kritický názor ohledně nedostatku transparentnosti a vnímané zaujatosti ve vyšetřování MPS.
V některých zemích, například v Dánsku a Švédsku, se zřídily národní agentury, které mají vyšetřovat obvinění z nevhodného chování výzkumných pracovníků. Takové orgány pomáhají zamezit tomu, co se ukázal jako problém právě v Německu – nedůvěra v transparentnost řádného postupu. V Německu se nic obdobného ale prozatím nechystá.
Obtěžování se řeší na univerzitách i v politicko-vědeckých kruzích
Rozsáhlá obvinění vědců ze šikany svých podřízených se v roce 2017 řešila i na ETH Zürich, jedné z nejlepších světových technických vysokých škol. Tam obvinilo několik doktorských studentů (jména nebyla zveřejněna) jednu ze zakládajících profesorek Institutu astronomie na ETH Zürich z nevhodného chování vůči doktorandům.
Univerzita v reakci na obvinění v březnu 2017 změnila studentům vedoucí práce, a ještě v srpnu téhož roku celý institut rozpustila. V listopadu 2018 ale zvláštní komise, kterou univerzita pověřila dalším vyšetřováním celé kauzy, oznámila, že tyto radikální kroky nebyly nutné – podle jejích závěrů dotyčná nedostala možnost napravit své chování. Komise pak doporučila, aby profesorka byla do budoucna důsledně kontrolována, případně jí už nebylo dovoleno vést doktorské studenty.
V akademickém prostředí šikana bezesporu existuje. Výzkum mezi britskými akademiky ukázal, že 28,5 % žen a 19,8 % mužů se stalo terčem šikany. Zajímavé je, že ve třech čtvrtinách nahlášených případů nebyla podniknuta žádná akce. Studie provedená na kanadské univerzitě zjistila, že 32 % z dotázaných zaměstnanců a studujících má zkušenost s nějakou formou šikany. Podle výzkumu provedeného v Česku se 7,9 % až 13,6 % českých akademických pracovníků ocitlo v pozici šikanovaného.
Šikana se však netýká jen akademického prostředí, ale i vědní politiky. Například v únoru letošního roku svět obletěla zpráva, že vrchní vědecký poradce amerického prezidenta Eric Lander ponižoval své podřízené. Ten se poté v dopise spolupracovníkům za své chování omluvil a na svůj post rezignoval. Ředitelkou amerického Úřadu pro politiku vědy a technologie (OSTP) se v březnu nově stala Alondra Nelson.
Autor: Vědavýzkum.cz (BK)
Zdroj: Nature (1, 2), Zenodo, Times Higher Education
K tématu šikany na pracovišti se portál Vědavýzkum.cz věnuje i v dalších článcích. Přečtěte si také o tom, jak je to se šikanou na akademických pracovištích a jak poznat zdravý pracovní kolektiv.
O své zkušenosti s nevyhovujícími pracovními podmínami píše také Alice Dvorská ve svém blogu zde a zde.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
