facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

IOCB Tech, s.r.o. - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram

Institut Maxe Plancka je kritizován za hromadné propouštění seniorních vědkyň

30. 12. 2021
Institut Maxe Plancka je kritizován za hromadné propouštění seniorních vědkyň

Německý Institut Maxe Plancka před časem obdržel otevřený dopis podepsaný 145 vědkyněmi z celého světa, které v něm vyjádřily své znepokojení nad hromadným propouštěním žen na vedoucích pozicích. Přední výzkumné centrum obvinění z genderové předpojatosti odmítlo, debata o tom, jak se instituce chová k úspěšným vědkyním, ale teprve začala.

national cancer institute 2g9uIMeVKvk unsplash

Institut Maxe Plancka (MPS) je nejznámější německá organizace, kde se dělá základní výzkum. Má na starost celkem 86 ústavů a výzkumných zařízení. V posledních třech letech byli ze šikany pracovníků obviněni nejméně čtyři ředitelé těchto ústavů, z toho tři ženy.

„Ženy jsou posuzovány přísně a obvinění častěji míří právě za nimi než za jejich mužskými protějšky,“ stojí v dopise. V něm vědkyně institut vyzývají, aby zkontroloval své personální statistiky a zjistil, zda mezi těmi, kteří opustili své pozice ještě před odchodem do důchodu nebo čelili sankcím či vyhazovu, není náhodou markantně vyšší počet žen.

Mluvčí MPS jakékoliv obvinění z genderové předpojatosti odmítl. Vyšetřování tohoto typu „obecně vedou osoby, které jsou neutrální, objektivní a nezávislé,“ přiblížil. V roce 2018 také společnost zavedla školení pro ředitele, které zahrnuje právě i školení o nevědomé zaujatosti.

Případy mohou odradit mladé nadějné vědkyně

Dopis obdrželi všichni členové senátu MPS 18. listopadu, den před schůzí senátu. Ta se měla zabývat nejnovějším případem – sesazením archeoložky Nicole Boivin z její pozice ředitelky v Max Planck Institute for the Science of Human History, kterou zastávala pět let. Boivin byla obviněna ze šikany mladých vědců a přivlastňování si vědeckých myšlenek kolegů. Vleklé interní vyšetřování začalo v říjnu 2018. Letos na podzim se proces však značně urychlil. Vše nakonec vygradovalo 22. října, kdy byla Boivin sesazena ze své pozice bez předchozího upozornění.

„Tento případ podnítil náš dopis,“ říká fyzička Ursula Keller z Federal Institute of Technology (ETH) v Curychu, která byla jednou z iniciátorek dopisu a dodává, že problém se ale nevztahuje pouze na Institut Maxe Plancka. Podobné případy týkající se žen na nejvyšších akademických pozicích v několika dalších evropských výzkumných institucích se ve vyšší míře objevují v tisku od roku 2018. „Vysoce medializované selhání žen na nejvyšších pozicích ve vědě by mohlo mít mrazivý dopad na mladé ženy, které zvažují kariéru ve vědě a inženýrství,“ uvádí se dále v dopise. Držitelka Nobelovy ceny Christiane Nüsslein-Volhard, ředitelka Max Planck Institute for Developmental Biology v Tübingenu, napsala vedení další dopis, v němž vyzvala senát, aby rozhodnutí o sesazení Boivin zrušil. „Pouze 54 z celkem 304 ředitelů jsou ženy. Takové případy rozhodně nepovzbudí další vědkyně, aby usilovaly o lepší pozice,“ píše. Sama Boivin všechna obvinění popírá a rozhodnutí Maxe Plancka chce napadnout u soudu.

Situace se zhoršuje i přesto, že se o problémech mluví

Také nejnovější průzkum Nature se zabýval právě i diskriminací ve vědním prostředí na základě pohlaví. Ten nabídl i zcela jiný pohled na věc. Například jeden z profesorů společenských věd ve Spojených státech řekl, že šikanou trpí naopak více muži. „Když říkám, že jsem zažil a viděl diskriminaci na základě pohlaví, vždy to bylo proti mužům. Například při hledání práce nám bylo přímo řečeno, že nemůžeme zaměstnat bílého muže, přestože naše relativní zastoupení žen a menšin je v našem oboru vyšší, než je průměr,“ přiblížil svůj pohled na věc vědec.

Byly to ale právě ženy, které v průzkumu častěji uváděly, že zažily špatné zacházení. To se týkalo celkem 34 procent vědkyň a 21 procent mužů. Zajímavým zjištěním je, že pracovníci v akademické sféře hlásili takové chování dvakrát častěji (30 procent) než pracovníci v průmyslu (15 procent). Žena, která v současnosti pracuje v americké biomedicínské společnosti, napsala o svých předchozích pracích z akademické sféry: „Ve své předchozí práci jsem byla opakovaně šikanována a sexuálně obtěžována a doslova nic se tam nezměnilo, a zřejmě ani nikdy nezmění. V mé současné práci se cítím mnohem lépe, už nikdy nebudu pracovat v akademickém prostředí,“ popsala svou negativní zkušenost americká výzkumnice a dodala, že jeden z postdoků v laboratoři se neustále dotýkal jejich vlasů, ale univerzita neudělala absolutně nic, aby ji ochránila nebo jeho chování zarazila.

Celkově pak 17 procent žen a pouze jedno procento mužů v průzkumu uvedlo, že se cítí být terčem genderové diskriminace. „Všichni mluví o rovnosti ve vědě, ale ve skutečnosti se to neděje," říká Fiona Simpson, vědkyně zabývající se rakovinou na University of Queensland v australském Brisbane. Jenom nepatrná většina respondentů průzkumu (51 procent) měla pocit, že jejich instituce dělají dost pro prosazování genderové rovnosti. Oproti roku 2018 jde o pokles o 7 procent. „Existuje tolik článků, probíhá tolik diskuzí…ale za mých 30 let se situace výrazně zhoršila,“ uzavřela debatu o současných problémech žen ve vědě Simpson.

 

Autor: Vědavýzkum.cz (BK)

Zdroje: Nature (1,2)