Některé britské instituce přišly s originálním modelem „potulných vědců“, kteří nahradí matky na jejich vědeckém projektu během rodičovské dovolené.
Různé výzkumy, stále málo žen
12. února, tedy den po Mezinárodním dni žen ve vědě, přišel Eurostat se statistikou počtu zaměstnanců ve vědě a technologiích napříč členskými státy EU. Jedním ze sledovaných parametrů je poměr žen v těchto odvětvích. Statistika zahrnuje jak ženy zaměstnané ve veřejných vědeckých institucích, tak ve firmách. Data v analýze jsou za rok 2022.
Z osob pracujících ve vědeckém a technologickém odvětví v EU roce 2022 jich 41 % byly ženy, v absolutních číslech se jedná o 7,3 milionu žen. Ve srovnání s předchozím rokem došlo k nárustu o 310 500 žen. Nicméně mezi jednotlivými státy jsou velké rozdíly. Výsledky jsou poměrně překvapivé, jelikož neodráží předpoklad, že rozdíly mezi zeměmi budou na základě toho, kdy do EU vstupovaly, či na jakou stranu železné opony patřily. Nejvyšší zastoupení žen má Dánsko s 53 %, následuje Litva s 52 % a Bulharsko s 51 %. Na chvostu jsou Maďarsko (31 %), Finsko (32 %) a Německo (34 %). Česká republika se 48,6 % žen ve vědeckých a technologických oborech se pohybuje uprostřed žebříčku.
Nicméně námi nedávno publikovaná data z Českého statistického ústavu ukazují, že je u nás ve vědě zaměstnáno pouze poloviční množství žen v porovnání s muži. Je tedy patrné, že získaná čísla hodně záleží na tom, jak si výzkumníci definují danou oblast. V různých výzkumech se definice vědeckých pracovníků hodně liší, především v tom, kdo všechno je do ní zahrnut. V datech z Eurostatu jsou do kategorie vědečtí a techničtí pracovníci (v originále scientists and engineers) počítáni například také administrativní pracovníci působící v tomto odvětví.
Když analytici z Eurostatu dále třídili svá data a podívali se například pouze na specifickou kategorii zahrnující výlučně vědce ve výrobě, podíl žen v takovém případě dramaticky klesne na 22 % v evropském průměru (27,8 % v ČR). A pokud se podíváme specificky na podnikatelky v odvětví vědy a technologií, je evropský průměr pouze na 25 %.
Jak ženy motivovat?
Ať už se tedy na vědecké pracovníky podíváme jakýmkoliv výzkumem, vždy nám vyjde, že žen je ve vědě stále málo, a to zejména optikou skutečnosti, že studentky v přírodovědných oborech již několik let převažují nad studenty (psali jsme například zde). Tento fakt vede dlouhodobě k úvahám nad možnostmi zlepšení podmínek pro ženy ve vědě. Evropská komise tak zmíněnou analýzu Eurostatu doplňuje komentářem se seznamem iniciativ, kterými se snaží popsaný trend zvrátit.
Například při žádosti o evropské prostředky z programu Horizon Europe bylo pro žadatelské výzkumné ústavy a organizace jednou z podmínek předložení plánu genderové rovnosti (Gender Equality Plan – více o naplňování těchto plánů v ČR v našem rozhovoru zde). Politiku podporující ženy mají také stipendia Marie Skłodowska-Curie Actions, momentálně je ze všech stipendistů 42 % žen. Programem zaměřeným specificky na dívky a jejich potenciální uplatnění ve vědě je Girls Go Circular programme. Ten od roku 2020 pomáhá dívkám ve 23 evropských zemích získat digitální a podnikatelské know-how. Od roku 2030 by měl být tento program rozšířen na všechny členské země.
Dalším z přístupů Evropské komise, jak motivovat mladé dívky a ženy ke kariéře ve vědě je speciální cena v rámci Research and Innovation Week – Women Innovators Prize. Tato cena upozorňuje na významné podnikatelské a inovativní počiny, za nimiž stojí ženy. Letos v březnu bude vyhlášen 10 ročník. V této soutěži se poměrně často na předních příčkách umisťují ženy ze Španělska, Irska, Itálie, Francie, Německa, Litvy nebo Portugalska, soutěž zatím neměla žádnou českou stopu.
Putovní vědci
Důvody pro malé zastoupení žen ve vědě, především na vyšších pozicích, byly již mnohokrát popsány. Přestože ještě na úrovni doktorského studia bývá poměr žen a mužů vyrovnaný, v pozdějších fázích kariéry přichází mužská dominance. Za touto skutečností stojí více faktorů, mezi nimiž bývá zmiňováno toxické pracovní prostředí, nastavení společnosti, platové rozdíly atp. Nejčastěji se však situace láme v momentě, kdy žena otěhotní a má děti. Mezi jednotlivými zeměmi jsou sice poměrně dramatické rozdíly v délce mateřské/rodičovské dovolené či dostupnosti školek a jiného druhu péče o děti v batolecím věku; nicméně mezera, která v kariéře ženy vznikne během starosti o děti – ať už je jakkoliv dlouhá, je pro vědkyně jedním z hlavních překážek, která je znevýhodňuje oproti mužským kolegům.
Stejně jako důvody pro malý počet vědkyň jsou neustále akcentovaná také opatření, která by mohla ženám a obecně rodičům ve vědě pomoci – zkrácené úvazky, možnost práce z domova, školky nebo dětské skupiny v blízkosti pracoviště atd. V Británii začali nedávno testovat nový druh pomoci pro vědce, kteří potřebují vědu na delší dobu opustit ať už ze zdravotních důvodů nebo právě – a primárně – z důvodu péče o malé děti. V angličtině se tento fenomén označuje jako „roving researchers“, což by v přesném překladu byli výše zmínění „potulní vědci“, nicméně vzhledem k povaze jejich práce bude možná přiléhavější zvolit termín „putovní vědci“.
S projektem začali na Babraham Institute v Cambridge před čtyřmi lety, v roce 2022 byl spuštěn podobný program na Medical Research Council’s Laboratory of Medical Sciences (LMS) na Imperial College v Londýně. Na základě úspěchů prvních pionýrů se mají letos otevřít programy putovních vědců také na University of Cambridge, August Pi i Sunyer Biomedical Research Institute v Barceloně a na Netherlands Cancer Institute v Amsterdamu.
Jak takoví putovní vědci fungují? V případě, že vědecký pracovník potřebuje na nějakou dobu pauzu, nastoupí na jeho projekt právě tento vědec, který je zaměstnaný na dané instituci. Putovní vědec potom toho původního v práci dočasně plně zastoupí. Především v oborech jako je biologie a chemie, kde se většina práce odehrává v laboratoři a není možné si ji vzít domů, mohou být putovní vědci vítanou pomocí. Oba vědci jsou spolu samozřejmě neustále v kontaktu, putovní posílá původnímu například nasbíraná data k vyhodnocení. Na LSM je celý program nastaven tak, že pracovník, jenž si bere pauzu, může do laboratoře nárazově docházet a pobírat částečný plat, aniž by ztratil nárok na plnou výši rodičovského příspěvku od státu.
Putovní vědci tak mohou být řešením například pro vědkyně na post-doktorandské pozici, kdy jsou často vázány ke grantům a tím také svým pracovním pozicím na definované množství let (typicky 3-5). V takových případech je na těhotenství a rodičovství často nahlíženo jejich šéfy, kolegy, ale i schvalovateli grantů, jako na nežádoucí komplikaci při plnění slíbených výstupů z výzkumu (zajímavé příběhy zde).
Putování laboratořemi napříč obory může ale pomoci i samotným „tulákům“ – příkladem je jedna z prvních vědkyň, která tuto pozici zastává od roku 2020 na britském Babraham Institute v Cambridge – Melanie Stammers. Ta byla sama 17 let doma s dětmi, a když se chtěla do vědy vrátit, zjistila, že jí především z metodického pohledu ujel vlak. Střídání laboratoří tak pro ni znamenalo možnost si za krátký čas a bez změny bydliště osahat obrovské množství technik a metod a vylepšit si tak vlastní pozici na pracovním trhu.
Přestože v Británii, stejně jako v mnoha jiných zemích EU, je běžná podstatně kratší rodičovské dovolená než v České republice, jedná se bezesporu o inspirativní a inovativní model pomoci, který může funkčně doplnit mix výše zmíněných podpůrných opatření pro rodiče ve vědě.
Autor: Vendula Lužná (Vědavýzkum.cz)
Zdroje: Evropská komise, Eurostat (1, 2), EIC, Nature
