Pan kolega Münich si nedá pokoje a pořád propaguje nové a ještě lepší nástroje hodnocení. Jeho koníkem v současné době je index AIS. Zásadní výhodou AIS je, že jeho konstrukci nikdo z publikujících, ani z více či méně odborné veřejnosti, pořádně nerozumí. Na rozdíl od impakt faktoru (IF), jehož nesmyslnost je zcela zřejmá, protože nahrazuje kvalitu čteností, popularitou.

Výsledkem více než 40 let působení impakt faktoru je rozpor mezi očekáváním veřejnosti od vědy a faktickým věcným obsahem vědy. Zatímco k vědcům lidé tradičně vzhlížejí jako k nositelům všeobecně nepochopitelných poznatků a za to jsou ochotni je platit, vědci sami mezi sebou preferují jednoduché, pochopitelné a rychle publikovatelné, a tedy neznepokojující výsledky, které mohou snadno udělat studenti. Podle toho se rozdělují granty a jiné peníze. Ano, panuje nebezpečí, že se toho někdo dovtípí. Tedy spíše už se někdo dovtípil, neboť při jednání v průmyslu budí argumentace publikacemi úsměv.

„Nature Index je seznam 82 časopisů v oblasti přírodních věd, na kterých se jako na vědecky nejvýznamnějších shodlo 60 špičkových vědců z celého světa plus tisíce připomínkujících“. No bodejť by se neshodli, když jsou špičkoví proto, že jsou hodně citovaní. Tomu se říká argumentace kruhem.

Nebudu se zbytečně unavovat opakováním stokrát napsaného. Věda nemá smysl bez vědeckého dorostu. Když už jsme to nezvládli a nevytvořili si z fondů EU citačně – publikačně – grantové centrum, jako je IST v Klosterneuburgu , soustřeďme prostředky na zvýšení kvality vysokých škol. Zaplaťme nejlepší přednášející a dejme jim trvalý a dobře placený pracovní poměr. To se téměř jistě vrátí. Investice do co nejvyššího AIS se téměř jistě nevrátí.

Autor: Dalibor Štys

Blogy a komentáře nijak nevyjadřuje názory a postoje členů redakce.