Neumět napsat vědeckou publikaci v angličtině, a to v kvalitní angličtině, je Achillovou patou vědce, která se neodpouští. Ačkoli se stále můžeme setkat s výzkumy popsanými v časopisech v národním jazyce neanglického typu, kvalita těchto výstupů je automaticky zpochybňována. Jak k tomu historicky došlo?
Ilustrativní obrázek vygenerovaný pomocí AI.
Začátek 21. století přinesl s sebou nejen značný nárůst vlivu technologických inovací na společnost, ale také nový komunikační fenomén v podobě jazykového monopolu angličtiny. V dnešní době, kdy se zdá, že svět je propojený více než kdy jindy, se angličtina stala klíčovým nástrojem sdílení informací v diplomacii, obchodu i mezi běžnými lidmi. Největší závazek vůči angličtině nicméně vznikl ze strany vědců, kteří ji na svých pracovištích používají takřka při veškeré činnosti.
Hlavními důvody pro prorůstání angličtiny do vědeckého světa byly zprvu publikace a konferenční příspěvky, které přinášely a přirozeně stále přinášejí nové a přenositelné poznatky využitelné ostatními výzkumníky. Snadná dostupnost poznatků je proto zcela zásadní, abychom nemuseli znovu objevovat kolo, či našlapovat do slepých uliček. Dostupností výzkumu nicméně nelze myslet pouze otevřený přístup k objevu, ale i jeho srozumitelnost všem nehledě na původ.
K tomu je potřeba mít strukturu, která je schopna nést informace k němu vedoucí. V našem případě je touto strukturou jazyk, pomocí nějž se dorozumíváme. Rozdílný historický vývoj lidí uvnitř národů přitom vedl ke vzniku více než šesti tisíc náramně rozličných jazyků. I přes jejich ohromný počet se však tím vědeckým s jistou mírou nadsázky nedávno stala angličtina, jejíž pozice nepostradatelného komunikačního nástroje nezůstala jen uvnitř vědeckých publikací, ale rozšířila se i na komunikaci při každodenních činnostech, kde si ji vyžádala přítomnost zahraničních výzkumníků na akademických pracovištích.
Dnes se již zcela běžně můžeme setkat s hojným počtem zahraničních zaměstnanců uvnitř kvalitních vědeckých pracovišť. Příkladem mohou být světově proslulé Instituty Maxe Plancka či univerzita ETH Zurich, jejichž míra internacionalizace vědeckých pracovníků významně překračuje padesát procent. Vzhledem k poloze těchto institucí by se dalo očekávat, že dominantním jazykem v kancelářích i při kávových přestávkách bude němčina, která je obecně považována za jeden ze světových jazyků a kterou se mluví v ulicích měst, kde instituce sídlí. Poloha institucí zde nicméně hraje jen pramalou roli. Valná většina komunikace probíhá v angličtině, protože se očekává, že jí každý zaměstnanec nehledě na původ a rodný jazyk bude rozumět.
V tuto chvíli se však ještě bavíme o běžných konverzacích. U samotných vědeckých prací přestává být zbytí. Neumět napsat vědeckou publikaci v angličtině, a to v kvalitní angličtině, je Achillovou patou vědce, která se neodpouští. Ačkoli se stále můžeme setkat s výzkumy popsanými v časopisech v národním jazyce neanglického typu, kvalita těchto výstupů je automaticky zpochybňována. Kdo by publikoval jedinečný objev v časopise, který si přečte jen omezený počet lidí jednoho státu? V přírodních a technických vědách zřejmě nikdo, a proto se angličtina stala jedním z neplánovaných parametrů kvality výzkumu. I když mluvíme často o citacích a impakt faktorech, angličtina se stala základním štemplem pro dobrý výzkum. Nejedná se o podmínku dostačující, ale nutnou.
Samotná podmínka tu nicméně s námi není příliš dlouho. Při pohledu do historie zjistíme, že jazyk objevování vždy významně souvisel s národem, který byl nositelem pokroku či disponoval mocenským vlivem. Počínaje užíváním hieroglyfů ve starověkém Egyptě, přes řečtinu a čínštinu až k latině, která se i díky vlivu církve stala jazykem číslo jedna na několik století. Příkladem pozdějšího užívání latiny je i věhlasná Philosophiae Naturalis Principia Mathematica, kterou Isaac Newton publikoval v roce 1687, čímž položil základy klasické mechaniky a významně posunul pohled na vědu samotnou. V té době již však postupně začal chladnout zájem o latinu a v 19. století dominanci přebraly novodobé evropské jazyky, jako jsou angličtina, francouzština a němčina. Žádný ze tří jazyků však nepřešel do výrazného trháku a jejich použití spíš záviselo na oboru poznávání. (Pozn.: I když latina postupně ustoupila těmto jazykům, důsledky jejího dlouhodobého používání můžeme nalézt i v dnešní odborné společnosti například při popisu anatomie člověka.)
Významný vliv na směr vědy následně měly světové války. Zejména v oblasti přírodních věd, kde do té doby dominovala němčina, muselo poražení Německa znamenat jisté donucení k vyklizení pozic. Vedle toho množství financí směřujících na výzkum v USA významně vzrostlo, což způsobilo migraci elitních vědců do anglicky mluvící země. Vzhledem k velkému propojení, které nastalo následnou globalizací, a vyhýbání se větším národním konfliktům, se angličtina mohla pevně chopit své příležitosti a stát se nejvýraznějším hegemonem ve světě vědy, jakého jsme doposud poznali.
V přírodních vědách je tato dominance reprezentována více než devadesáti procentním zastoupením anglických textů mezi indexovanými publikacemi. I přes toto úctyhodné množství může být vliv ještě značnější, protože nám chybí jakákoliv data o tom, nakolik relevantně je vnímáno zbylých necelých deset procent neanglicky psaných děl. Ze zkušeností víme, že je však rádi opomíjíme i ve vlastním státě, natož abychom byli ochotni sledovat publikace v nám cizích jazycích, jako je například čínština. Opomenutí publikací v těchto jazycích nicméně mívá i důsledky globálního rázu, jak se ukázalo v případě promeškané možnosti včas zachytit přenos ptačí chřipky v Číně.
I když se nedá očekávat, že na každý výzkum bude brán zřetel, zavržením vědeckých výsledků na základě jazyka se možná připravujeme o cennou příležitost udělat vědu ještě přínosnější. Věda se navíc stává uzavřenou pro chudé státy s horší dostupností ke vzdělání. Nižší úroveň jazyka má pak za následek nedocenění publikací v rámci přijímání do vědeckých časopisů, v němž značně hůře uspějí výzkumníci, jimž nebyl anglický jazyk dán od narození. Spravedlivým, nikoliv však udržitelným řešením, by bylo užívání jazyka, ke kterému mají blízko všichni stejně. Tato idea byla v minulosti reprezentována jazykem esperanto, který však poměrně rychle vymizel z povědomí.
Výhodou angličtiny je právě její historie a značné rozšíření jakožto dalšího jazyka jedné a půl miliardy lidí. Jak navíc analýzy ukazují, poměr anglicky psaných časopisů neustále roste stále rychleji, než je tomu v případě neanglických časopisů. Na vrcholku publikačního průmyslu navíc ční megalomanská vydavatelství typu Elsevier či Springer, která publikují výhradně v angličtině a tuto strategii zřejmě neplánují změnit.
Ať nás čeká v budoucnu cokoliv, je dobré pamatovat, že jazyk vědy by nikdy neměl být puncem kvality a kritériem při hodnocení výzkumu. Zároveň není neměnný, i když se nám tak může zdát z perspektivy našich poměrně krátkých životů a vědeckých kariér. Je dobré připustit, že komunikace ve vědě není vyřešena a to, co se zdá být samozřejmostí dnes, může být za sto let jen dozvukem minulosti.
Nedávný progres ve vývoji generativní umělé inteligence navíc ukazuje, že již v tuto chvíli jsme schopni v reálném čase překládat texty i mluvené slovo do několika jazyků. Je tedy možné, že ve chvíli, kdy bude AI natrénována na valné většině jazyků a odborných výrazů, nebude již potřeba řešit jazyk, ale místo toho to hlavní... obsah!
Autor: Ondřej Havelka
Příspěvky z rubriky Blogy a komentáře nijak nevyjadřují názory a postoje redakce.
