Okomentuji přímo některé pasáže z Šebkova článku (citáty z něj uvádím kurzívou):
Nemohu se ubránit dojmu, že (kafemlejnek) byl zrušen právě ve chvíli, kdy už byl docela rozumný – anebo právě proto?
Důvod je zcela jistě závažnější – konečně převážil názor, že tento světově unikátní systém skutečně není správným způsobem, jak rozdělovat institucionální podporu výzkumným institucím. Kafemlejnkové body (zvláště v té nejrecentnější variantě) jsou jistě velmi užitečným podkladem pro hodnocení, ale nemohou být podkladem jediným. Automatický převod takových bodů na peníze je absurdní. Kajícně musím přiznat, že před těmi 12 lety, kdy jsem stál spolu s dalšími kolegy u zrodu onoho mlýnku, jsem si myslel něco jiného; mea culpa. Ale zmoudřel jsem... ;-).
Co by šlo snadno vylepšit a co mohlo být lepší hned od začátku? Tak třeba by šlo:
Následuje výčet řady rozumných věcí, které je určitě potřeba aplikovat při sběru publikačních podkladů pro jakékoli příští hodnocení – zásadní věc ale je, že tímto způsobem se dají získat kvalitní podklady pro hodnocení, které však nesmí vyústit v přidělování peněz podle jednoduchého automatického algoritmu.
Kvalitní výzkumníci se k produkci braku nesnížili, už jen proto, že jim se to nevyplatilo. Stimulováni tak byli pouze ti kvalitních výsledků neschopní. Ti dříve negenerovali nic a vlivem kafemlejnku nekvalitní výsledky. To zas není takový rozdíl a kafemlejnek tu moc nezkazil. Dokud nebudou špatní výzkumníci od financování odříznuti úplně, k nápravě nedojede.
Ta poslední věta by se měla tesat do kamene! Ale právě kafemlejnkový systém přece umožnil, aby i ti špatní propluli tím, že si „vyrobí body“! A někteří, kteří by to ani dělat nechtěli (chtějí třeba kvalitně přednášet, psát 10 let monografie, atd.), jsou k tomu dokonce nuceni svými nadřízenými – neviditelná ruka trhu samozřejmě mocně působí!
A konečně - kafemlejnek nekafemlejnek – proč se současně ruší i dobrý Pilíř II – výběr excelentních výsledků? Jen tak mimochodem? Anebo proto, že něco ukazuje?
Výběr toho nejlepšího by samozřejmě měl být zásadním prvkem příštího opravdového hodnocení (podobného např. tomu, které loni proběhlo v AV). V každém případě jsem přesvědčen, že jakékoli hodnocení by se nemělo provádět každoročně, ale nejméně v pětiletých intervalech, jak je běžné v jiných zemích. Čas, který stráví každoročně vysoce kvalifikovaní posuzovatelé známkováním tisíců publikačních položek, by měli raději věnovat vlastní vědecké práci. Už tak je naše zátěž při recenzování různých projektů, či rukopisů publikací, zasedání v různých komisích a grémiích neúnosná.
Kolega Šebek se pak kriticky vyjadřuje k návrhu Metodiky 17+ schválenému RVVI (...návrh je tak obecný a nekonkrétní, že se o něm snad ani nedá přemýšlet).
V tom, co jsem viděl (a co by jeden z poradců premiéra pro oblast výzkumu i připomínkoval) jsem shledával jasnou ozvěnu principů loňského úspěšně provedeného hodnocení ústavů AV a doporučení projektu IPn Metodika. Očekávám s jistotou, že tento návrh se zdokonalí a zkonkretizuje po probíhajícím připomínkovém řízení.
Jak bude toto velmi nejasné a velmi složité hodnocení institucí odolné proti vlivům a tlakům mocenským, politickým a regionálním? Jak zabráníme lobování typu: „V našem kraji přece musí být alespoň jedno A?“ Nebo být odolné nemá?
Kolega Šebek má pravdu, že navrhované hodnocení je příliš složité – kdyby bylo po mém, převzal bych jednoduše se vším všudy prověřený systém posledního hodnocení AV (s vylepšeními, o kterých již nyní víme). Nějakému lobování se asi zabránit nedá, ale je potřeba, aby hodnotící grémia byla tak kvalitní, aby efekty takových tlaků byly minimalizovány. Ostatně – pokud někdo bude chtít politicky prosazovat třeba nějakou nekvalitní regionální instituci, tak k tomu má řadu jiných nástrojů... Ale jak Šebek říká jinde – žádné hodnocení není a nebude dokonalé; mně by stačilo, kdyby bylo správné z 80 - 90%.
Jak bude ošetřena velmi rozdílná kvalita uvnitř našich institucí? Ta totiž v civilizovaném světě neexistuje a u nás je způsobena nefunkčními řídícími procesy uvnitř institucí, které jsou bohužel dány špatnými zákony. Tak i na nejlepší univerzitě je mnoho špatných fakult a často jich je dokonce většina. I na nejlepší fakultě (ústavu) jsou špatné katedry (oddělení) a často jich je dokonce většina. Jak potom chcete známkovat - klastrovat? Podle nejlepších, nejhorších nebo průměru? Copak není každá z možností špatná?
Toto by neměl být problém – v návrhu Metodiky 17+ se přece navrhuje „známkování“ hodnocených jednotek (A, B, C, D – to se bohužel v jinak kvalitním loňském hodnocení ústavů nekonalo – hodnocení bylo „jen“ slovní, asi jako ve waldorfských školách). Výsledné hodnocení vysoké školy nebo ústavu AV by se pak snadno odvodilo od počtu áček až déček hodnocených součástí.
Jak zajistíte, aby se uvnitř áčkové instituce dostaly peníze opravdu k áčkovým lidem, když těch céčkových tam je víc a instituci vládnou? To se céčkoví zase jen povezou? A nově, za áčkové peníze, ještě pohodlněji? To už nebudou muset výzkum ani předstírat? Nebo právě o to šlo?
Pane kolego, teď jste uhodil hřebíček na hlavičku! Vy kafemlejnek (moje problematické dítě) vidíte jako jakousi nouzovou náhradu za systematickou nápravu onoho principiálně neuspokojivého stavu na mnoha výzkumných institucích, který popisujete. Náprava takového stavu je naprosto klíčová záležitost – pojďme se jí věnovat! Tlak na opravdu kvalitní hodnocení a vyvozování důsledků z něj je podle mého názoru prostředkem, jak toho postupně dosáhnout. Prvořadou povinností rektorů, děkanů, ředitelů ústavů AV i vedení AV by mělo být zabránit vládě céček! Když to jde v zemích, které se už čtvrt století snažíme dohánět, musí to jít i u nás!! Obávám se, že značnou vinu na tom, že se to málo daří, nese v první řadě málo aktivní výzkumná komunita (tedy ta její nemalá zdravá část). A to i tím, že se z pohodlnosti spoléhá na různé kafemlejnky.
Na druhé straně pozoruji, že vedení řady vysokých škol a fakult se bije za pokračování kafemlejnku a argumentuje, že jim to pomáhá podporovat kvalitu. Fajn – kdo jim brání, aby si kafemlejnkový systém interně zachovaly, když jim vyhovuje? Já si ovšem myslím, že to moc moudré není – na fakultě, na které působím už 30 let jako externista, tento automatizovaný způsob rozdělování financí vede k řadě negativních efektů.
A proč bude podpora fixována na základě současné metodiky, když tvrdíte, že je špatná? A dokonce bude používat data z doby, kdy bylo vše ještě horší? Ani se budu ptát, proč je opět staré zrušeno mnohem dříve, než je nové připraveno a rozmyšleno.
Jen se zeptejte, s chutí odpovím – to staré bylo evidentně špatné (však nám to řekly i dva mezinárodní posudky). Včera bylo pozdě to zrušit. Kdyby bylo po Vašem, připravovalo a rozmýšlelo by se to ještě 20 let. A měli bychom dobrou výmluvu, proč se nesnažit o systematickou nápravu systému „z gruntu“.
Acta, non verba!
