Hospodářské noviny spekulují, že by nám brexit mohl přihrát špičkové zahraniční vědce. Jde myslím jen o zbožné přání. Pokud brexit mezi zahraničními vědci v Británii vyvolal obavy a nejistoty, tak přesun do Česka by pro ně dnes byl cestou z deště pod okap.
HN: Výzkumníci působící v Británii se oprávněně obávají, že po brexitu přijdou škrty. ...Ostatně už pouhý výsledek referenda připravil ostrovní badatele o jasnou perspektivu. Nastavení přesných podmínek spolupráce s dalšími výzkumníky v unii bude v následujících měsících a letech otázkou vyjednávání a vzájemných dohod. To je pro vědce zvyklé plánovat v dlouhodobém horizontu dost stresující. Velká Británie získává ročně z unijních peněz asi miliardu liber, což představuje zhruba 20 procent celkových financí na vědu. Ale v oblasti biotechnologií nebo medicíny je tento podíl ještě vyšší − třeba i 40 procent.
Na brexit si ještě počkáme
Jednání o Brexitu se potáhnou přinejmenším dalšího dva a půl roku. Teprve koncem letošního roku prý Británie podá oficiální žádost (a možná také ne). A pak se bude ještě dva roky složitě jednat o podmínkách odchodu. Během té doby dále poběží EU financované projekty a spolupráce a je možné, že poběží i po brexitu. Británie je ve vědě velmi silná a jistě budou aktivovány oboustranně silné tlaky, aby poměry v oblasti výzkumu zůstaly zachovány. Ještě pár let tak bude vědce v Británii živit naděje, že to nakonec dobře dopadne a nic se pro ně zásadně nezmění.
Peníze: budou, nebudou, budou...
Vědci z Británie prý pociťují nejistotu ohledně budoucnosti financování. Tak to se asi neotužovali u nás. Rozhodování o rozpočtu na VaVaI a způsobu jeho naporcování je u nás každoročně velmi hektické a vždy má do poslední chvíle nejasný výsledek. Rozpočtový výhled na rok T+1, natož na roky další, u nás nikdo poměrů znalý moc vážně nebere [1 | 2]. Připomeňme dlouhotrvající velkou nejistotu ohledně rozpočtu AV ČR, tedy jejích cca padesáti ústavů, před několika lety. Z nedávné doby třeba zimní hrozba nedostatku peněz pro běžící velké infrastruktury VaV. A posledně silové přehlasování ministra financí ve vládní debatě o rozpočtu VaVaI na příští rok, která bude skoro jistě ještě dále pokračovat.
A k tomu všemu ještě bude státnímu rozpočtu viset na triku financování provozu velkých výzkumných center [1 | 2 | 3]. Díky obrovské finanční injekci z Bruselu se v posledních letech hodně investovalo do železa, betonu, skla a přístrojů na vlně optimismu (nebo nezodpovědnosti?), že na samotný provoz (čti na lidské zdroje, a platy vědců především) se pak někde peníze najdou. Ano najdou. Dostaly nálepku Národní programy udržitelnosti. Co uberou zavedeným výzkumným organizacím bude pár příštích let kompenzovat další finanční injekce z Bruselu. Po roce 2020, tedy v době krátce po brexitu, však již bude bruselský pramen vysychat. EU totiž bude muset hasit řadu problémů než aby donekonečna finančně pomáhala kdysi novým členům. A navíc v té době do bruselské kasy přestane přispívat Británie... Jak se bude financovat udržitelnost těchto center je dnes ve hvězdách. A nebude jejich vybavení za pár let už zastaralé?
Vezmi rodinu do neznáma
Pro každého člověka, nemluvě o kvalitních a zkušených vědcích je velmi důležité zajištění v zemi působení nejen jejich osobně, ale i jejich rodin. Rozhodnutí a přesunu vědeckého působiště je z osobního a rodinného pohledu zcela zásadní. Ve hře je zájem, ochota a možnosti uplatnění partnera. Velkou roli hrají i psychické náklady přesunu dětí do neznámého sociálního a jazykového prostředí. Stačí si uvědomit, jak je těžké pro děti zajistit cenově únosnou kvalitní základní či střední školu vyučující v angličtině v dostupné vzdálenosti od výzkumného pracoviště. A to bohužel zdaleka není všechno.
Seriozním zájemcům o přesun do Česka se skoro jistě donese příběh ostudného zrušení programu podporu příjezdu špičkových zahraničních vědců v roce 2014. Tehdy ministerstvo školství zrušilo již běžící program finanční podpory v okamžiku, kdy už měli zahraniční vědci rozvázán pracovní poměr se svým zahraničním vědeckým pracovištěm, vše dojednané a chystali se s rodinami přijet k nám. Není záruka, že se něco takového nebude opakovat. Pokud vím, stát se postiženým ani neráčil omluvit.
Vyřizování cizinecké agendy pro občany z třetích zemí (mimo EU) u nás zůstává složité a nedůstojné. Ne náhodou se zástupci firem již roky snaží vyjednat zjednodušení byrokratických procedur pro důležitější pracovníky ze zahraničí (z mimo EU). Jde třeba o Balíček na uvítanou (tzv. Welcome Package) spuštěný v roce 2013, jehož cílem je zefektivnit proceduru vstupu a zaměstnávání klíčových cizinců, kteří potřebují kvůli umístění investice do ČR co nejrychleji a snadno získat potřebná pracovní a pobytová povolení. A třeba FastTrack, rychlená procedura pro vnitropodnikově převáděné a lokalizované zaměstnance a statutární orgány zahraničních investorů spuštěná v roce 2014. O podobném usnadnění pro významnější zahraniční akademiky se snad a úrovni vlády ještě ani nezačalo jednat.
A do třetice, v roce 2014 českou akademickou komunitu zvedl ze židle případ rodiny významného australského vědce, jehož dcera nemohla být podle stávajících pravidel dostatečně kryta našim veřejným zdravotním pojištěním, které by krylo výdaje spojené s náročnou léčbou její závažné nemoci. Akademici nakonec na úhradu léčby založili dárcovský fond, ve kterém se od dárců vybralo 3,3 mil. Kč. Na fungování systému zdravotního pojištění pro rodinné příslušníky vědců se však od té doby nezměnilo nic. A zdravotní pojištění rodinných příslušníků je jedna z prvních věcí, na kterou se budou potenciální zájemci z řad zahraničních vědců ptát.
Ministr VaVaI Bělobrádek si je těchto velkých překážek zřejmě dobře vědom. Ale ani za jeho ministrování se ve výše uvedeném nepodařilo situaci zásadně změnit. A naděje, že se něco podaří změnit do brexitu, je velmi malá.
Autor: Daniel Münich
Článek byl publikován na webu http://metodikahodnoceni.blogspot.cz dne 2.8.2016.
