Který vědní obor je v Česku nejlepší? Tohle je častá, ale trochu naivní otázka, pokud si neřekneme, co je naším měřítkem kvality. Pokud jde o výzkum základní a bibliometrickou oporu jeho hodnocení, nabízí se nám měřítka tři: (i) velikost oboru, (ii) publikační výkon oboru a (iii) publikační produktivita. A hodnoty všech tří ukazatelů dávají smysl pouze ve srovnání se zahraničními standardy nebo v čase.
První dva ukazatele s kvalitou oborů nic společného nemají. Ale mohou a měly by sloužit k posuzování míry dosahování národních oborových strategií a priorit, tedy pokud země nějaké vůbec má. Pouze třetí ukazatel – publikační produktivita – k bibliometrickému posouzení kvality vědního oboru země posloužit může. Jenomže o velikosti českých oborů a hlavně o jejich publikační produktivitě se z dosavadních výsledků národního hodnocení vědy skoro nic nedozvíme. Proto zatím ani neznáme odpověď na otázku z titulku.
Velikost oboru
Velikost oborů představuje informaci velmi důležitou. Umožňuje nám posoudit, do jaké míry oborová struktura vědy v dané zemi reflektuje její společenské potřeby, priority a strategie, tedy pokud nějaké vůbec země má. Velikost oboru nám už ale neřekne, zda je ten či onen obor v zemi dobrý či ne. Velikost oboru prostě neurčuje jeho kvalitu.
Jak ale velikost oboru poměřovat? No buď penězi, které do oboru proudí nebo počtem vědců, kteří v něm působí. Peníze ale v praxi jako měřítko velikosti použít nelze, protože mezinárodně srovnatelná finanční data na úrovni oborů neexistují. Takže nezbývá než pracovat s počty vědců v oborech. To na první pohled vypadá schůdně, ale ani tato data není snadné sehnat. Počty vědců v mezinárodních statistikách sice dohledat lze, ale má to dvě nepřekonatelná „ale”. Jednak ty údaje nejsou po oborech, ale pouze ve velmi širokých vědních skupinách jako jsou přírodní, technické či společenské vědy. A za druhé, Eurostat a OECD vědce do oborových skupin zařazují na základě dominantní oborové příslušnosti fakult vysokých škol nebo výzkumných ústavů. Takže např. Elektrotechnická fakulta pražského ČVUT bude zařazena do oborové skupiny technických věd, byť část jejich vědců působí v přírodních vědách, kam patří třeba obory Mathematics nebo Computer and information sciences. Pro praktické účely jsou tedy i tyto údaje Eurostatu a OECD pro srovnání velikostí oborů nepoužitelné.
Zbývá nám tedy počty vědců v oborech odhadovat na základě počtu autorů vědeckých publikací, kde jsou uvedeny i jejich afiliace. Zde jsme odkázáni na databáze vědeckých časopisů a článků v nich, protože ty jediné jsou dnes dostatečně pokryty databází WoS nebo Scopus. Musíme si tedy nechat zajít chuť v oborech, kde se výrazněji publikuje i v knihách (humanitní vědy a řada společensko-vědních). A také si musíme uvědomit, že časopisecké publikace moc nepokrývají výzkum aplikovaný a vývoj. Pokud je mi známo, ale mohu se mýlit, tak jediným zdrojem mezinárodně srovnatelných informací o personální velikosti oborů je naše IDEA aplikace. I tam je však třeba údaje o počtech vědců na úrovni oborů považovat jen za hrubé odhady.
Publikační výkon oboru
Publikační výkon oboru také nese velmi důležitou informaci. Říká nám, kolik „vědy" se vlastně v tom kterém oboru dané země dělá. Všichni čtenáři jistě ví, že zde nehovořím o celkovém počtu článků, ale pouze o článcích ve významných a celosvětově renomovaných časopisech. Z bibliometrických zpráv loňského Hodnocení 2023 jsem vyzobal potřebné údaje. V Tabulce 1 vidíte oborové publikační výkony Česka v % průměrného výkonu zemí EU15, samozřejmě po zohlednění populačního rozdílu zemí. Barevně jsou zvýrazněny podíly v případě výkonů ve vědecky nejvlivnější desetině (D1) a čtvrtině časopisů (Q1).
Je přirozené, že publikační výkon oboru v zemi bude hodně závislý na personální velikosti oboru v zemi. Více vědců prostě více publikuje. Nejen díky tomu vykazují v Česku v D1 a Q1 nejvyšší výkony přírodní vědy, nejmenší ty společenské. Do jisté míry je publikační výkon také měřítkem velikosti oboru, ale měřítkem oborové kvality tedy určitě není.
Bibliometrickou alternativou publikačního výkonu oboru by mohla být oborová citovanost časopiseckých publikací země. Lze však ukázat, že na úrovni celých zemí se citovanost oboru (ze solidních časopisů) od publikačního výkonu (v solidních časopisech) příliš neliší.
Publikační produktivita oboru
Kandidátem na měřítko kvality oboru je publikační produktivita. Tedy počet článků země poměrně vztažený k počtu autorů oboru v zemi. Vysokou publikační produktivitu pak může vykazovat stejně jak obor malý jako velký. A klidně může být velký obor málo produktivní nebo malý obor velmi produktivní. Dokonce to je docela pravděpodobné, protože k personální expanzi oborů často dochází na úkor jejich vědecké produktivity. Stane se to, když obor expanduje příchodem vědců oproti těm zavedeným spíše průměrných až podprůměrných.
Publikační produktivita svým způsobem vypovídá o tom, zda za dané peníze (platy vědců v oboru) dostáváme adekvátní objem vědecké muziky (tedy publikací a poznatků v nich). Bibliometrickou alternativou publikačního výkonu oboru by mohla být oborová citační produktivita, tedy průměrný počet citací připadající na jeden článek v oboru. Opět s rozlišením kvality časopisů. Lze však ukázat, že na úrovni celých zemí se citační produktivita od té publikační příliš neliší.
Na skok k národnímu hodnocení
Teď, když rozumíme zásadním rozdílům mezi personální velikostí oboru, publikačním výkonem a publikační produktivitou, se zastavme u národního hodnocení vědy. To doposud každoročně běželo podle Metodiky 17+, do budoucna podle Metodiky 2025+ (bod A5).
O personální velikosti českých oborů se ve výstupech hodnocení dozvíme pouze z Grafu 1. Na webu výstupů hodnocení ho najdete v sekci Modul 2 – biblio obory, když si rozbalíte ZIP přílohu pro oborovou skupinu, otevřete si v něm uložený PDF Report 2 za libovolný obor a skočíte na str. 2. Bohužel se tam už ale nedozvíte, do jaké míry personální velikosti českých oborů odpovídají situaci v zahraničí. Takže nakonec o moc chytřejší stejně nebudete. Ale neplačte, v tomto ohledu jsou informačně podobně nepolíbení i v Radě vlády pro VaVaI a vládě, kde se rozhoduje o takových maličkostech, jako jsou národní oborové priority a strategie a následně se sleduje míra jejich dosahování. Jak to tam bez těchto informací dělají, fakt netuším. Mimochodem, nové Národní priority orientovaného výzkumu Rada schválila před pár dny 27. června 2025.
Oborový publikační výkon Česka můžete zjistit z Grafu 2 oborového Reportu 1 ve stejném ZIP souboru na str. 6. Zde si už ale musíte otevřít Report za každý obor zvlášť. Už ale také víme, že publikační výkon je do velké míry dán personální velikostí oboru. Takže publikační výkon Česka, sám o sobě, o ničem významnějším nevypovídá. Vypovídací hodnotu má až srovnání publikačního výkonu oboru Česka se zeměmi EU15. Toto srovnání v Grafu 2 naštěstí je. Ale musíme mít stále na paměti, že mezinárodní rozdíly v publikačním výkonu oboru jsou dány jak rozdíly v personálních velikostech oboru, tak v publikačních produktivitách oboru. Rozklíčovat z tohoto grafu, co je co, ale už bohužel nelze.
Nás ale zdaleka nejvíce zajímají oborové publikační produktivity. Přesněji srovnání oborových produktivit Česka se zeměmi EU15, protože málokdo tuší, jaká absolutní produktivita v tom kterém oboru je vysoká či nízká. Ale přesně tohle se z výsledků národního hodnocení vědy zatím nedozvíme. A nedozví se to a neví to opět ani členové Rady vlády pro VaVaI, ani vlády.
Pro zajímavost si můžete projít Komentáře odborných panelů k bibliometrickým Reportům Modulu 2 z loňského kola hodnocení. Abyste to nemuseli dolovat ze ZIP souborů, jsem vám je zde vybalil (1. Natural sciences, 2. Engineering and technology, 3. Medical and health sciences, 4. Agricultural and Veterinary Sciences, 5. Social Sciences). Všimněte si v nich, jak často se v nich implicitně hovoří o publikačním výkonu oborů, který je, jak již víme, hodně dán personální velikostí oborů, jak málo se tam píše o personálních velikostech oborů, a že se tam v podstatě vůbec nepíše o publikační produktivitě oborů, tedy kvalitě základního výzkumu v oborech v Česku.
Dost bylo teorie
Pojďme se na závěr podívat na konkrétní příklad v Grafu 3. Z různých reportů loňského Hodnocení 2023 jsem si vyzobal oborové hodnoty publikačních výkonů (ve vědecky nejvlivnější čtvrtině časopisů – Q1) a přidal k tomu odhady personální velikosti oborů z aplikace IDEA. Personální velikosti oborů v Česku (na ose X) a publikační výkony českých oborů (na ose Y) jsem vyjádřil v procentech průměrů zemí EU15. Relativní rozdíly v publikační produktivitě českých oborů, opět vůči průměru zemí EU15, jsem pak vyjádřil velikostí bodů: čím větší oborový kroužek, tím je česká oborová produktivita vůči průměru EU15 vyšší.*
Personálně relativně vůči EU15 velké české obory vidíme v grafu napravo. Hodnota 100 % na ose X znamená, že personální velikost českého oboru (připadající na 10 mil. obyvatel) odpovídá průměrné personální velikosti oboru v zemích EU15 (opět na 10 mil. obyvatel). Asi nepřekvapí, že mezi relativně velké obory u nás patří Chemical sciences, Physical Sciences a Material Engineering. Co asi překvapí, jsou relativně největší z našich oborů Medical Engineering, Animal and Dairy Sciences a Agriculture, Forestry and Fishery. Naopak relativně nejmenší vědní obory u nás jsou ty společensko-vědní (Psychology and cognitive sciences, Economics and business, Political sciences, Social and economic geography) a Health Sciences. Informace oborové velikosti jsou důležité v tom smyslu, že je můžeme konfrontovat se společenskými potřebami, vládními strategickými záměry a prioritami. Chceme skutečně mít tak velký vědní obor Animal and dairy scicnces a tak malé obory společensko-vědní?
Vidíme, že publikační výkon (na ose Y) velmi zhruba koreluje s personální velikostí oborů. Bylo by divné, pokud by tomu tak nebylo. Nás ale nejvíce zajímají rozdíly v kvalitě, tedy v oborových produktivitách. Ty jsem promítl do velikostí oborových bodů. A zde vidíme, že velikost oboru s jeho produktivitou nesouvisí. Mezi těmi personálně relativně největšími vidíme jako velmi produktivní obor Agriculture..., tak obor Medical engineering. Podobně mezi nejmenšími obory vidíme jak vysoce produktivní obor Environmental biotechnology, tak podobně malé, ale naopak málo produktivní společensko-vědní obory Economics and Business a Political sciences.
Suma sumárum
Klíčovým sdělením mé úvahy je upozornění na zcela zásadní rozdíly mezi třemi oborovými ukazateli: personální velikostí, publikačním výkonem a publikační produktivitou. Oborové hodnoty všech tří ukazatelů jsou důležité pro rozhodování o národních oborových prioritách a o mezioborové alokaci veřejné finanční podpory. Všechny tři ukazatele ale mají vypovídací schopnost pouze v případě, že jejich české hodnoty lze srovnat se zahraničím, například se zeměmi EU15.
První dva ukazatele o samotné kvalitě oborů nevypovídají zhola nic. Vypovídají ale o míře (ne)naplňování společenských či strategických vědních priorit. Pouze třetí ukazatel, oborová produktivita, vypovídá o kvalitě oborů. Ale právě o tom se dosavadních výsledků národního hodnocení nedozvíme nic.
Úplně nejhorší jsou pak případy, kdy se mezi publikačním výkonem a produktivitou nerozlišuje, publikační výkon se vydává za měřítko kvality oboru a na základě toho se něco doporučuje, nebo se dokonce rozhoduje o penězích na vědu.
* Z řady důvodů jde pouze o velmi hrubé srovnání: Údaje o relativním publikačním výkonu pochází z výsledků národního Hodnocení 2023 a pokrývá období let 2018–2022 a nezohledňují např. autorské podíly na článcích a oborovou příslušnost jejich autorů. Neřeší také potenciální problém autorských megakonsorcií jako například ve fyzice elementárních částic, astronomii a některých medicínských oborech. Údaje o relativních personální velikostech oborů pak pocházejí z aplikace IDEA, která pokrývá období let 2015–2016 a naopak oborovou příslušnost autorů rozlišuje. A je tam ještě řada dalších nuancí...
Autor: Daniel Münich
Text vyšel na autorově blogu Metodikahodnoceni.blogspot.cz.
Příspěvky z rubriky Názory nevyjadřují názory a postoje redakce.
