Místo zodpovědného a systematického přístupu ke správě a řízení věcí veřejných se u nás občas uchylujeme k laciným výmluvám, že něco nejde. Jednou je i výmluva na zákonnou nemožnost ministerstva školství hodnotit výzkum na vysokých školách, kterým na podporu výzkumu rok co rok ve formě institucionální podpory posílá přes 6 miliard korun. Zákon, který občas připomíná počítačový program pro roboty - úředníky, se opravdu dá interpretovat různě.
Kde ty včely jsou?
Před více než rokem jsem v blogu "Jak ministerstvu školství uletěly včely" napsal: Idea, že by hodnocení na vysokých školách podle nové metodiky mohlo proběhnout v roce 2018, je tedy naivní. I kdyby šlo vše jako na drátkách, jako že nepůjde, tak hodnocení VŠ proběhne nejdříve v roce 2020, výsledky budou zveřejněny v roce 2021 a peníze podle nich bude možno mezi VŠ rozdělit školám až na rok 2022. Nyní se má předpověď naplňuje. Ministerstvo školství (MŠMT) dosud s akademickou veřejností věcný záměr hodnocení ani nekomunikovalo. Do cíle je tedy stále ještě hodně daleko.
Místo informací o hodnocení se však šíří spekulace, že MŠMT možná ani hodnocení provádět nemůže. Překážkou je údajně zákon č. 130/2002 Sb., kterým se u nás řídí výzkum a vývoj. Protože zákon v současné podobě prý nedovoluje hodnotit nic jiného než vědecké výstupy. A dokonce prý vyžaduje každoroční kafemlejnkové kolečko rozdělování peněz podle bodů. A dokud se prý zákon nezmění, tak MŠMT nemůže dělat nic víc, než dělalo dosud. Ponechme v dalším stranou, že na návrh případné úpravy zákona mělo MŠMT dlouhé roky, a podívejme se na to slovíčkaření.
Algoritmizace vládnutí
Dlužno předeslat, že mnohé české zákony, a zákon 130/2002 nevyjímaje, připomínají spíše detailní počítačové algoritmy. Tedy podrobné návody pro úřednické roboty, jejichž obdoby pracují ve skladech Amazonu [1 | 2]. Nad tímto druhem zákonů lze vést nekonečné diskuse a přít se o interpretaci slovíček. Celkem běžná je situace, kdy se nějaká část takového podrobného zákona přežije nebo ukáže jako nefunkční. V případě počítačového programu ho rychle opraví programátor a stroj jede dál. V případě zákona se však zastaví chod státu v dané oblasti klidně i na roky, protože tak dlouho u nás změna zákonů běžně trvá.*
Články, odstavce a paragrafy zákona
Přes svou podrobnost a složitost, nebo právě proto, zákon 130/2002 nabízí nespočet nejrůznějších interpretací. Často je i těžké domyslet, čeho chtěl daným paragrafem zákonodárce dosáhnout. Klíčové pro naší dnešní diskusi jsou však odstavec 7 paragrafu 7:
a článek (a), odstavce (3), paragrafu 3:
V textu zákona podoby počítačového skriptu se při troše kreativity dají najít jak důvody, proč MŠMT výzkum na vysokých školách hodnotit nemůže, tak důvody opačné. Dívejme se však na věc pozitivně, tedy že MŠMT hodnotit může.
Čtěme zákon I
Nejenže žádný paragraf zákona MŠMT realizaci hodnocení výzkumu na VŠ nezakazuje, ale dokonce obsahuje indicie, že se to od něj hodnocení očekává. Ve zmíněném paragrafu 7 (na modrém podkladu) se totiž explicitně píše: Poskytovatel může výši podpory upravit podle podrobnějšího hodnocení používajícího mezinárodně uznávaných metodik7b), které společně s výsledky podrobnějšího hodnocení a pravidly úpravy podpory před jejím poskytnutím zveřejní. Poznámka pod čarou 7b) uvádí: Například Research Assessment Exercise. A to je britské hodnocení výzkumu tamních univerzit, prováděné úřadem tamní vlády. V době, kdy se český zákon psal, se britské hodnocení nazývalo právě Research Assessment Exercise (RAE). Dnes se mu říká Research Excelence Framework (REF). Svou podstatou není až zas tak vzdálené tomu, co po MŠMT chce nová Metodika 2017+.
Čtěme zákon II
Kdyby hodnocení VŠ zákon MŠMT neumožňoval, nemohla by před dvěma lety úspěšně dokončit hodnocení ústavů a týmů 2010-2015 Akademie věd ČR, jako organizační složka státu.
Kdyby hodnocení VŠ zákon MŠMT neumožňoval, nemohlo by hodnocení předepsané Metodikou 2017+ během roku 2017 provést ani MPO ani MŽP. Dělala snad ministerstva něco proti zákonu? To asi těžko.
Čtěme zákon III
Občas lze zaslechnout argument, že zákon 130/2002 MŠMT provozování kafemlejnku nařizuje, tedy rozdělování peněz podle bodů za články, knihy a patenty. Řeč jde opět o odstavci (7) paragrafu 7 (text na žlutém podkladu). Je to však jen další na slovíčkaření založená spekulace. Zákon totiž nikde klíčový termín VÝSLEDEK nedefinuje. Takže pod termínem VÝSLEDEK si lze představit i dosaženou kvalitu řízení vysoké školy, dosaženou úroveň její mezinárodní spolupráce, její strategický záměr atd. Tedy vše, co od MŠMT požaduje hodnotit Metodika 2017+. Jo kdyby zákon hovořil o VÝSTUPECH a jasně definoval, že je představují pouze a právě články, knihy, patenty atd, to by byla jiná.
Čtěme zákon IV
Zákon se také v odstavci (3) paragrafu 3 podrobně rozepisuje o tom, na co může MŠMT institucionální podporu VaV poskytnout. Díky nepřehlednosti se dají příslušné paragrafy interpretovat i tak, že institucionální podporu přidělenou státním rozpočtem lze použít i na hodnocení samotné. Náklady na hodnocení mohou dosáhnout až 2,5 % objemu prostředků institucionální podpory. Pokud tedy MŠMT ročně rozděluje na rozvoj výzkumných organizací kolem 6 miliard Kč, šlo by o 150 milionů Kč ročně. Za pět let, kdy se REF resp. RAE zpravidla opakuje by šlo o 3/4 miliardy Kč. S tím by MŠMT mohlo dělat zázraky.
A ostatně se domnívám, že dlouhodobé fejkování hodnocení a řízení české vědy je jednou z významných příčin zaostávání naší země za nejvyspělejšími zeměmi.
* Systém prorostlý metastázami skriptománie zákonů
Česko se topí v bažině přemíry regulací, tedy zákonů, vyhlášek, norem a licencí. Ty jsou navíc často špatné a příliš často se proto i mění. Oklikou jsme se od centrálního plánování reálného socialismu po třiceti letech budování demokracie dostali zpět do situace, kdy na každý prd v životě společnosti a fungování státu máme paragrafy zákona či alespoň nějaké vyhlášky. Rozhodovací prostor pro lidi byl postupně vytěsněn do velmi úzkých koridorů. Z nás lidí udělal do velké míry roboty, kteří pracují ve skladech Amazonu, kteří musí krok sun krok postupovat podle počítačového skriptu, kterému se stále říká zákon, byť to je počítačový skript. Rozdíl oproti situaci před třiceti lety je v tom, že detailní zákonné postupy nám tehdy nadělovala nejmoudřejší strana, která si dala svou vedoucí úlohu do zákona, zatímco dnes si je zákony nadělujeme "sami" demokraticky zvoleným Parlamentem. A ten je zhusta úředním aparátem s politickým posvěcením zásobován záplavou dalších a dalších regulací, který nadšeně a v naději na lepší zítřky Parlament přijímá. Pokud jde o eliminaci prostoru pro inovace, znehybnění života společnosti a ekonomiky však oba historické případy vyjdou nastejno. Život společnosti totiž lze zákony naprogramovat do veškerých detailů pouze za cenu její hibernace.
Autor: Daniel Münich
Článek byl publikován 8. 5. 2018 na webu metodikahodnoceni.blogspot.cz.
