Na konci minulého roku byly uděleny Nobelovy ceny (jako každý rok počínaje rokem 1901). Ačkoliv v současnosti existuje velký počet významných ocenění za vědecké úspěchy, žádné z nich se nemůže prestiží rovnat Nobelově ceně. Čím to je?
Snad tím, že patří k nejstarším cenám a tím, že je kolem ní vybudován celý systém honosných ceremoniálů s účastí švédského krále? Důvodů asi bude celá řada.
Pokud se zeptáte kolegů: Kolik peněz představuje Nobelova cena?, povětšinou nedokáží přesně odpovědět, ale většina řekne něco v tom smyslu: „bude to určitě hodně, když se kolem toho každoročně tolik namluví“. Jak je to tedy ve skutečnosti? Je Nobelova cena tak velká a je stabilní v čase?
Podle závěti Alfreda Nobela z roku 1895 bylo vloženo jmění (údajně 94 % celého Nobelova majetku) o tehdejší hodnotě 31 milionů švédských korun (v dnešních cenách je to asi 1,8 miliardy švédských, neboli 4,4 miliardy českých korun) do fondu, z jehož výnosu měly být každý rok ceny udělovány. V závěti bylo řečeno, že prostředky fondu mají být investovány do „bezpečných cenných papírů“, což tehdy bylo interpretováno jako dluhopisy kryté zlatem nebo půjčky zajištěné takovými cennými papíry nebo nemovitostmi.
Zpočátku hodnota fondu i udělovaných cen setrvale klesala – nejrychleji v období první a druhé světové války (obr. 1), takže třeba cena pro Alberta Einsteina v roce 1921 byla třetinová ve srovnání s první cenou pro Wilhelma Conrada Röntgena v roce 1901. Teprve na počátku padesátých let schválila švédská vláda, na žádost správní rady nadace, změny metodiky investování. Díky větší svobodě investovat a osvobození od daně, které bylo uděleno v roce 1946, se podařilo klesající trend zvrátit, stabilizovat a držet krok s rostoucí inflací (obr. 2). Během osmdesátých let pak vyskočila hodnota Nobelovy ceny z třetiny zpět k původní hodnotě.
V letech 2001-2011 byla Nobelova cena zafixována na 10, potom (2012-2016) na 8 milionů švédských korun. Momentálně od roku 2017 obnáší Nobelova cena 9 milionů SEK. Musíme si ovšem uvědomit, že v drtivé většině případů je Nobelova cena dělena mezi tři laureáty, buď rovným třetinovým dílem, nebo je polovina udělena jednomu a zbytek se dělí mezi dva laureáty (jak tomu bylo u Nobelovy ceny za fyziku v posledních 4 letech). Takže skutečná odměna pro jednotlivce je mezi ½ a ¼ celkové hodnoty 9 milionů švédských korun, to je mezi 11 a 5,5 miliony českých korun. Pro srovnání, deset nejlépe placených fotbalistů v Evropě vydělává v přepočtu mezi 210 a 40 miliony českých korun měsíčně! Tedy, špičkový fotbalista, jako Lionel Messi nebo Cristiano Ronaldo, vydělává přibližně jednu Nobelovu cenu každý den. Pro dobře placeného profesora v USA či jinde může představovat Nobelova cena ekvivalent asi ročního příjmu (odhaduji). Větší profit laureátovi může zřejmě přinést až následující sláva, kterou si chtějí koupit mnohé instituce, aby si polepšily v žebříčcích …
V roce 1959, kdy získal Nobelovu cenu Jaroslav Heyrovský, byla její hodnota (dle dat Nobelovy nadace) 220 678 tehdejších švédských korun (v přepočtu na dnešní české koruny to je asi 6,4 milionu). Z obdržené hodnoty si Heyrovský uložil třicet tisíc na československém velvyslanectví ve Stockholmu a z nich si později platil zahraniční cesty1. Zbytek převedl do Československa. Michael Heyrovský vzpomínal na využití ceny otcem takto2 „Za získané peníze koupil mé sestře Jitce domek za Prahou, protože tehdy neměla s manželem kde bydlet. Mně koupil auto, ve kterém jsem otce vozil.“ Jaké bylo zdanění ceny, pokud vůbec bylo aplikováno, se mi zatím nepodařilo zjistit.
Ilustrace: František Mizera
Dnes však už existují i mnohé další prestižní a bohatě dotované ceny. Například Kavliho cena je udělována od roku 2008 jednou za dva roky ve třech oblastech: astrofyzice, nanovědách a neurovědách. Každá z nich obnáší milion USD (asi 23 milionů českých korun) – tedy o něco více než Nobelova cena! Cenu uděluje Norská akademie věd a umění ve spolupráci s Kavliho nadací (USA) a norským ministerstvem školství a vědy. Nejvyšší cena za matematiku je Abelova cena udělována každoročně komisí, která je jmenována Norskou akademií věd a umění, a předávána norským králem. Tato cena obnáší 6 milionů norských korun (asi 15 milionů českých korun). U obou zmíněných cen stojí za zmínku, že nominovat může kdokoliv (na rozdíl od Nobelovy ceny, kde jsou k nominacím vyzýváni nejvýznamnější profesorky a profesoři z celého světa).
Řada z nás si vybaví kreslený vtip Vladimíra Renčína, kde Dlabáček bádá v improvizované domácí laboratoři, řka že ho věda nezajímá, ale dozvěděl se, kolik dávají za Nobelovu cenu. Pěkný vtip, ale ve skutečnosti může těžko hodnota Nobelovy ceny být motivací ke studiu věd a podrobení se těžké řeholi badatele. Navíc i génius nemá jisté, že se dočká byť jen nominace. Je třeba mít hodně štěstí na výběr tématu, pracoviště, školitele … a pak jezdit po světě a budovat svůj obraz průkopníka oboru – tedy osvojit si spoustu tzv. soft-skills (sociální dovednosti, rétorické schopnosti atd.). Větší šanci náhle zbohatnout máte, když budete sázet jackpot nebo ještě lépe, naučíte se dobře kopat do míče nebo plácat do tenisového míčku.
Obr. 1 Vývoj peněžní hodnoty Nobelovy ceny ve švédských korunách (SEK) vyjádřený v nominální hodnotě (černá linka) a v hodnotě přepočtené na konec roku 2018 (červená linka). Modrá linka (vztažená k pravé ose) představuje podíl hodnoty Nobelovy ceny k počáteční hodnotě z roku 1901. Data převzatá z údajů Nobelovy nadace. Žluté obdélníky vyznačují období první a druhé světové války, kdy inflace silně znehodnotila Nobelovu cenu, i když její nominální hodnota tolik neklesla.
Obr. 2 Vývoj peněžní hodnoty investovaného kapitálu vyjádřený v nominální hodnotě (černá linka) a v hodnotě přepočtené na konec roku 2018 (červená linka). Modrá linka (vztažená k pravé ose) představuje investovanou hodnotu vzhledem k počáteční hodnotě z roku 1901. Poté co hodnota fondu setrvale klesala až na 40% počáteční hodnoty se v poslední čtvrtině 20. století vrátila k počátečnímu stavu a nyní se pohybuje kolem jeho dvojnásobku. Data převzatá z údajů Nobelovy nadace.
Pozn. Tento blog je upravená verze článku, který vyšel v Čs. časopisu pro fyziku 1/2020. Od letošního roku je elektronická verze tohoto časopisu přístupná zdarma (po registraci) včetně archivu dvaceti minulých ročníků.
Autor: Jan Valenta
1. Pozn. pro mladší čtenáře: Za komunistického režimu nebyla česká koruna volně směnitelná (kromě některých měn ostatních zemí socialistického tábora). Takže po konverzi korun švédských na české už nebylo možné je volně měnit zpět. Teoreticky bylo možné požádat o tzv. devizový příslib - jakési povolení k nákupu západních valut (v nevelké sumě) obvykle související s cestou do příslušné západní země - a výjimečně ho také získat.
2. E. Bobůrková, E. Hníková a E. Vlčková: Věda nepadá daleko od stromu, Academia, Praha 2015.
