Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR se uskuteční 8. a 9. října 2021. Tak jako před minulými volbami i letos připravuje portál Vědavýzkum.cz srovnání programů politických stran a hnutí v oblasti výzkumu a vývoje. Prvním krokem by však mělo být zhodnocení toho, co se pro vědu v Česku podařilo udělat poslankyním a poslancům, kteří v lavicích dolní komory zasedali uplynulé čtyři roky.
Před minulými volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2017 jsme se v redakci portálu Vědavýzkum.cz zaměřili na to, co jednotlivé politické strany plánují prosadit v oblasti výzkumu, vývoje a inovací (psali jsme zde a zde). V pořadí osmé volební období v historii samostatné České republiky uteklo jako voda a další volby jsou za dveřmi. Nejprve se ohlédneme do minulosti a zaměříme se na to, co z předvolebních slibů roku 2017 se v právě končícím období podařilo uskutečnit.
Vzhledem k prázdninovému období a blížícím se volbám lze předpokládat, že zákony a novelizace, které doposud neprošly v Poslanecké sněmovně alespoň prvním čtením, se již uskutečnit nepodaří. Takový bude i osud novely Zákona o podpoře výzkumu a vývoje č. 130/2002 Sb. Ta přitom obsahovala více než stovku změn, které měly vést mimo jiné k zjednodušení administrativy či větší přenositelnosti grantů, a nad jejímž obsahem panovala vzácná politická shoda. Kvůli jiným politickým prioritám se ale nedostala ani do prvního čtení.
Zákon č. 130 však byl přesto v aktuálním volebním období novelizován, a to v roce 2020 takzvanou technickou novelou, především z důvodu potřeby změny hodnocení a financování výzkumných organizací. V kontextu této technické novely lze za splněný bod považovat revizi systému hodnocení a financování výzkumu a vývoje, který obsahoval například program Občanské demokratické strany. Už se však nepodařilo prosadit další body z jejího programu, jako víceleté financování pro nadprůměrné instituce či zjednodušení procesu získávání zahraničních vědců a větší podporu soukromých investic pomocí vyšších daňových odpisů pro malé a střední podniky. Podíl daňové podpory na financování soukromého výzkumu v Česku naopak klesá.
Tématu zvyšování podílu investic do výzkumu ze soukromého sektoru se věnovaly ve svých programech i další politické strany (Starostové a nezávislí, KDU-ČSL) a tento jev můžeme v uplynulých letech zaznamenat, podíváme-li se na data o vývoji financování výzkumu a vývoje v ČR. Příčinu však nelze přičítat ani tak nějakému konkrétnímu politickému opatření aktuálních zákonodárců, jako spíše rostoucím výzkumným výdajům velkých zahraničních podniků působících v ČR.
Některé strany, mezi nimi ODS nebo Starostové a nezávislí, před minulými volbami prosazovaly sjednocení agendy školství a vědy do ministerstva vzdělávání a výzkumu, případně vytvoření samostatného ministerstva pro oblast výzkumu a vývoje, nicméně toto téma, dříve poměrně diskutované, postupem času z debaty vymizelo.
Jedním z programových bodů, se kterými do minulého volebního klání vstupovaly ČSSD a také KDU-ČSL, bylo i zvýšení doktorandských stipendií. Tento bod je možné považovat za splněný. Na začátku roku 2018 došlo ke změně výše příspěvku vysokým školám na doktorandská stipendia o padesát procent – měsíční částka se zvýšila ze 7500 na 11 250 korun. I tato nová částka je však například Českou asociací doktorandek a doktorandů (ČAD) považována za nedostatečnou, jak upozornila její bývalá předsedkyně Kateřina Cidlinská.
Sociální demokracie dále mimo jiné navrhovala vytvořit průmyslově-výzkumný institut po vzoru německého Fraunhoferova Institutu, který měl zajistit růst přidané hodnoty a konkurenceschopnosti českého průmyslu. Ani o tomto návrhu se však širší diskuse nevedla.
Hned několik stran napříč politickým spektrem (KSČM, TOP 09, ANO) před minulými volbami obecně deklarovalo potřebu zvýšení veřejných výdajů na výzkum a vývoj a růstu celkových výdajů na tuto oblast nad hranici 3 % HDP. Tento cíl, který členským státům před časem stanovila i Evropská komise, potvrdila vládou přijatá Inovační strategie ČR do roku 2030 s ambiciózním podtitulem Country for the Future. Česko se však k němu zatím výrazně nepřiblížilo. Že jsou i přes mírný růst tuzemské výdaje na výzkum a vývoj stále nízké, potvrdil také nedávný pilotní průzkum OECD.
Není příliš překvapivé, že některé odvážnější návrhy ani politickou reprezentací diskutovány nebyly – ať už se jednalo o oblast vysokých škol, kde Strana zelených navrhovala zavést udělování akademických titulů na základě otevřených výběrových řízení a fakticky tak spojit akademické hodnosti s pracovní pozicí na dané instituci, tak jak je to v některých západních zemích, nebo o návrh Pirátské strany na zrušení patentového systému.
Zelení a Piráti také akcentovali téma otevřeného přístupu k výsledkům výzkumu financovaného z veřejných prostředků, které se v uplynulých letech začalo dynamicky měnit, a i české vysoké školy (psali jsme například o UK či MUNI) a další výzkumné organizace se mu již intenzivně věnují. Hybatelem těchto změn je však v souvislosti s politikou financování excelentní vědy spíše Evropská unie než národní politika.
Již zmíněná Inovační strategie, kterou se končící vládě podařilo zhruba v polovině volebního období představit, zahrnuje celou řadu politických priorit, avšak její role je spíše zastřešující a deklaratorní, jak v rozhovoru přiznal sám její hlavní autor a koordinátor, místopředseda vlády, ministr a také místopředseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace Karel Havlíček. Zásadní tedy bude, zda se další politické reprezentaci povede naplňovat ji konkrétními kroky, postupně na dokument zapomene (což byl osud mnohých vládních strategií) anebo se rozhodne nastavit politice výzkumu a vývoje v Česku „nový“ směr.
Autor: Vědavýzkum.cz (JS)
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
