hlavní partner portálu
Popularizace vědy není volnočasová aktivita, ale strategická investice do budoucnosti Česka, říká nový zmocněnec MŠMT pro popularizaci vědy a rozvoj talentů Jakub Rybář. V rozhovoru mluví o nutnosti systémových změn, práci s talentovanými dětmi i o tom, proč by se vědecké úspěchy měly stát zdrojem národní hrdosti.
Laureátka Hlavní ceny Neuron 2025 za mimořádný přínos vědě, neuroložka Eva Kubala Havrdová, se celý život snaží měnit osudy pacientů s roztroušenou sklerózou. Prosadila nové způsoby hodnocení účinnosti léčby, bojovala za dostupnost moderních léků a opakovaně posouvala hranice oboru. „Fakta nakonec vždycky zvítězí, jen to někdy trvá strašně dlouho,“ říká.
Už na gymplu si přivydělávala modelingem. Chození po světových přehlídkových molech ale časem vyměnila za studium neurověd. Loni si Monika Kubísková odskočila z laboratoří Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR na celorepublikovou soutěž krásy. A u diváků zabodovala.
Jsme jako národ workoholici? Zdá se, že jen někteří z nás. Každopádně čísla z nového výzkumu Masarykovy univerzity na některé negativní jevy upozorňují. Až třetina Čechů pracuje ve volném čase, reaguje na maily, telefonáty a pouští se díky tomu i do dalších pracovních aktivit, což může vést až k vyhoření, upozorňuje Martin Vaculík.
Přibližně každý pátý pár trápí porucha plodnosti. V řadě případů přitom odborníci neznají příčiny. To se snaží změnit tým Jana Nevorala, který v Biomedicínském centru Lékařské fakulty v Plzni UK vede Laboratoř reprodukční medicíny. Jejich současný výzkum cílí na mitochondrie – zjednodušeně řečeno „elektrárny“ buňky – a jejich roli při vzniku nového života.
První český vítěz soutěže Dream Chemistry Award, chemický fyzik Vít Svoboda, ukazuje, že s entuziastickým přístupem jde všechno líp. Už od střední školy za své práce získával různá ocenění, ale nikdy za nimi cíleně nešel. Vystudoval doktorát na prestižní ETH v Curychu, následně působil v Německu či v Americe. Nyní bádá na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, kde vede svou vlastní skupinu. Díky zkušenostem ze zahraničí zjišťuje, že se v Česku máme opravdu dobře.
Doktorandka Olga Stoklásková z Vysokého učení technického v Brně se věnuje potravinářské chemii – oboru propojujícímu vědu, smysly a každodenní život. Její příjmení sice pekařinu připomíná, ale Olga ji posunula do vědecké roviny. Ve svém výzkumu vyvíjí vysokoproteinové pečivo z lokálních rostlinných surovin, které má být nutričně hodnotnější, chutnější a dostupné pro běžné spotřebitele. A to včetně lidí s intolerancí lepku.
„Já ani nemám čas vyhořet – pořád se objevuje něco nového a zajímavého,“ říká vědkyně „očařka“ Petra Lišková z Laboratoře pro studium vzácných nemocí Kliniky pediatrie a dědičných poruch metabolismu a Centra klinické oční genetiky při Oční klinice 1. LF UK a VFN v Praze.
Dana Plavcová je historicky první ombudsmankou Akademie věd ČR. V nové roli se věnuje prevenci nevhodného chování, podpoře rovnosti a důstojné komunikace na pracovištích. Kdy se na ni zaměstnanci a zaměstnankyně mohou obrátit a co její agenda zahrnuje?
Sociální antropologii se snaží sbližovat se světem umění, přírodních věd, dokumentaristiky i publicistiky. V současném zahlcení informacemi je podle něj třeba hledat nové cesty, jak dostávat výsledky vědeckého poznání k veřejnosti. Seznamte se s prací Boba Kuříka.
