Anketa čtenářů: Má smysl sestavovat žebříčky kvality vysokých škol?

K hojně sledovaným žebříčkům patří Times Higher Education (THE), který sleduje 13 indikátorů, jež jsou sdruženy do pěti tematických skupin týkajících se studijního prostředí, kvality výzkumu, citovanosti, mezinárodní spolupráce a transferu technologií. Žebříček britské společnosti Quacquarelli Symonds nazvaný QS World University Rankings zase hodnotí dle pěti základních parametrů: akademické pověsti, reputace u zaměstnavatelů jejich absolventů, poměru počtu studentů a vyučujících, citovanosti daného pracoviště, a konečně podle poměru zahraničních studentů a vyučujících.

Výstupem tzv. Šanghajského žebříčku jsou dvě srovnání –⁠ Academic Ranking of World Universities, které klade důraz na výzkumný výkon jednotlivých pracovišť, přičemž započítává například počet absolventů dané instituce, kteří získali Nobelovu cenu nebo Fieldsovu medaili, a počet zaměstnanců, kteří jsou laureáty těchto prestižních cen; a Global Ranking of Academic Subjects porovnávající školy dle jednotlivých oborů. Dalšími hodnoticími indikátory jsou např. počet vysoce citovaných výzkumníků, článků publikovaných v prestižních odborných časopisech atd.

Žebříček U-Multirank nabízí profily jednotlivých univerzit v pěti hlavních kategoriích: výuka, výzkum, transfer znalostí, internacionalizace a regionální zapojení.

Z výše uvedeného vyplývá, že každý žebříček srovnává jiné oblasti, indikátory, aspekty. Je tedy přínosné sledovat takové žebříčky? Čtenáři portálu Vědavýzkum.cz odpovídali na otázky, zda jsou podle nich žebříčky smysluplné a jestli podle nich existuje vhodný způsob, jak mezi sebou vysoké školy srovnávat.

Názory čtenářů

Srovnávání vysokých škol samozřejmě smysluplné je, avšak je vždy třeba chápat metodiku, dle které se tyto žebříčky sestavují. Srovnávání vysokých škol nám minimálně přináší poznání, že ty české si nevedou příliš dobře –⁠ ani univerzity s tradicí, ani ty, které vznikly po roce 1990. Situace se přitom v čase nijak zásadně nezlepšuje.

Je třeba se rozhodnout, zdali preferujeme honbu za tituly, či kvalitu ve vzdělávání a výzkumu. České univerzity ztrácejí na konkurenceschopnosti, a to především malým podílem zahraničních kvalitních pracovníků. Obrázek, jaký je přístup vedení českých vysokých škol k vynikajícím zahraničním výzkumníkům, si lze udělat z projektů ERA Chairs....kdo tyto projekty v realizované v ČR zná, ten ví...

Dosavadní srovnávací žebříčky tedy samozřejmě nejsou vševypovídající, ale celkově asi vyhovují. V ČR bychom se měli snažit, abychom alespoň jednu českou vyskou školu dostali mezi TOP 100. Daňové poplatníky by to možná potěšilo...

Anonymní

 

Různorodé podmínky pro univerzity a výzkum na nich jsou základním důvodem, proč mezinárodní srovnávání vysokých škol postrádá smysl. Rozdíly v nastavení financování univerzit jsou značné –⁠ nestejná kritéria pro financování, jiné rozpočty dle ekonomické síly země, rozdílná míra priority univerzitního vzdělání, rozdílná míra byrokracie znevýhodňující ty více byrokraticky zatížené, jiné podíly veřejných a soukromých univerzit, rozdíly v počtu obyvatel – lidnatější státy mají zákonitě vyšší množství inteligentnějších studentů, akademických pracovníků atd. Smysluplné srovnávání lze tedy realizovat pouze na úrovni státu.

Anonymní z VŠB–⁠TUO

 

Přínosem je základní orientace –⁠ nepochybně bude ve většině ohledů lepší ta vysoká škola, která se v žebříčku vůbec ocitne, než ta, o které nikdo neví. Pokud si čtenář navíc zjistí, jak se žebříček vytváří, umožní mu to poměrně dobrou orientaci v profilu jednotlivých vysokých škol a vícerozměrné srovnání. Naproti tomu srovnávat konkrétní umístění je celkem absurdní, a pokud není rozdíl dostatečně velký, tak je i zavádějící.

Opět je otázkou, co přesně má být účelem takového srovnání, což vychází z celkového pohledu na vysoké školství. Pokud vysoká škola např. perfektně vyučí novou generaci zubařů či pedagogů, může být považována za špičkovou, ačkoli absolventi obvykle nepokračují k provozování vědy a ačkoli nejsou špičkovými vědci ani akademickými pracovníky.

Za špičkovou můžu v jiném smyslu považovat i vysokou školu, která dokáže své studenty zasíťovat s elitami dané země, ačkoli je ve výsledku nemusí naučit nic jiného než debatovat a prezentovat. A pak samozřejmě zde máme vysoké školy s výzkumným profilem, kde zase až příliš často nezáleží na tom, zda se na nich studenti reálně něco naučí.

Domnívám se tedy, že by mělo být hodnocení vícerozměrné, tj. nikoli tak, jak tomu je nyní u drtivé většiny anglosaských žebříčků, ale spíše tak, jak to dělaly tuším, svého času Lidové noviny.

Sam Zajíček, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy

 

Žebříčky přináší alespoň přibližné informace o tom, jak hodnotí instituce třetí strany kvalitu výuky ve srovnání s jinými školami. To motivuje ke zlepšení školy –⁠ reálně se tento bod probírá třeba ve školních senátech. Zvlášť je možné najít slabší místa, na které je možné se zaměřit.

Hodnocení jsou ale dost subjektivní, a ne vždy přesně sedí na regionální charakteristiku. Například v tom smyslu, že hodně zahraničních studentů jezdí do Brna (ze Slovenska), což může vychýlit hodnocení.

Osobně si myslím, že třeba QS Ranking je rozumně vymyšlený. Rád bych u něj viděl ale i specifická data.

Matouš Pikous

 

Považuji je za smysluplné v obecné rovině, tedy nastavení benchmarků a strategií zlepšování. Rozhodně by ale podle žebříčků, které sestavují komerční subjekty, nemělo docházet k hodnocení výkonu vysokých škol.

Už samotná existence až desítek těchto srovnání, kdy každý se soustředí na něco jiného a využívá jiná kritéria, je děsivá. Samozřejmě pak dochází k tomu, že vysoké školy se orientují na růst v těchto žebříčcích spíše než na reálné zkvalitňování výuky a vědy. Žebříčky často měří, co není relevantní. A jak uvádí Jerry Z. Muller ve své Tyranii metrik: „To, co nejde změřit, neexistuje.“ Přitom to, co nedokážeme jednoznačně změřit, je zpravidla to nejdůležitější.

Smysluplné srovnání vysokých škol by mělo být především komplexní, kvalitativní a konsenzuální, což není docela dobře možné. Základem by mělo být rozlišení dle oborů, ale důležité by měly být také ankety mezi akademiky i studenty, měl by se brát v potaz legislativní rámec a sociokulturní kontext. To jsou věci, které je velmi těžké kvantifikovat.

Především je ale nutné si uvědomit, že samotné srovnání nám nic neříká. Slouží jedině k tomu, aby se univerzity pyšnily svým 673. místem. Nemůžeme být všichni nejlepší. Tento PR obraz, který o sobě tvoří samy školy v ČR, je škodlivý především pro ně samotné.

Anonymní doktorand z Univerzity Palackého v Olomouci

 

Ovidius psal, že: ,,Kůň nikdy neběží tak rychle, jako když má jiné koně, které musí dohnat a předběhnout.“ Univerzity mají plnit minimálně tři role –⁠ vědu a výzkum, vzdělávání, vliv na společnost. Parametry, které dokážou reflektovat (např. THE metodika), jak si v těchto oblastech univerzity vedou, mi osobně v tomto směru přijdou použitelné.

Anonymní z CEITEC MU

Všem čtenářům děkujeme za jejich odpovědi! 

 

Autorka: Vědavýzkum.cz (MK)

---

Podívejte se také na předchozí anketu čtenářů, která se týkala honby za excelencí ve vědeckém prostředí. Další ankety byly věnovány spravedlivému ohodnocení vědecké práce (díl první a díl druhý), role a fungování RVVI či rodičovství a vědě.