facebooktwittergoogleinstagram

Věda a výzkum

Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Ernst & Young - hlavní partner portálu Vědavýzkum.cz

Hlavní partner portálu
facebooktwittergoogleinstagram

Středověk neskončil, kafemlejnek trvá

22. 5. 2017
Středověk neskončil, kafemlejnek trvá

Stávající kafemlejnek prý definitivně končí. Po roce 2020 ho má údajně nahradit hodnocení podle Metodiky 2017+. Sliby chyby. Nevěřím tomu, protože by již dávno musely probíhat intenzivní přípravy. Nejspíše se myslím zopakuje historie a jako provizorium bude na další "přechodné" období schválen kafemlejnek 2.0. Snahy o zavedení celonárodního institucionálního hodnocení v minulosti selhaly již mnohokrát a selžou i nyní. Není již načase se z dosavadních chyb poučit, neopakovat je a zkusit to jinak?

Poučení z trvale krizového období

Připomeňme si dosavadní historii záplatování kafemlejnku. Každá revize a prodloužení platnosti kafemlejnku byly schvalovány ve spěchu a panice, že nebude nic s tím, že to už je opravdu, ale opravdu naposledy, dočasně, provizorně, a že kafemlejnek bude příště a brzy nahrazen něčím cela jiným pořádným.

Již Metodika 2011 byla provizorním a dočasným řešením. Šlo o mírně oprášenou verzi Metodiky 2010, napravující její nejproblematičtější části. Oprašování se tehdy dokončilo pod velkým časovým tlakem s tím, že promyšlenější bude až Metodika 2012. Jenže ta skončila v šuplíku. Pak se dlouho nedělo nic a až později, opět pod obrovským časovým časovým tlakem, byla oprášena problematická Metodika 2011 a schválena na jaře 2012, jak jinak než jako provizorium.

Na podzim 2012 se pak bláhově psalo, že kafemlejnek má na kahánku. Připravovala se však pouze další záplata - Metodika 2013. Tu pak v tichosti schválila Nečasova vláda v demisi (17.6.'13). Tehdy jsem k tomu napsal: V celkovém souhrnu bude nová M13 přínosem. Při všech absurditách metodiky dosavadní se není celkem čemu divit. Pokud jde o podstatu institucionálního hodnocení pro potřeby moderního řízení VaV na všech úrovních však M13 zásadní posun kupředu nepřináší. Ani s M13 v Česku nebudeme vědět, jak si v jednotlivých oborech jednotlivé výzkumné organizace vedou vůči sobě navzájem a vůči světu, jak si vedou celé obory vůči světu, jak instituce využívají sdílené infrastruktury a podobně. I nadále zůstanou silné motivace systém obcházet. I nadále se bez těchto zásadních informací budou rozdělovat peníze nejen na vědu, ale i na vzdělávací činnost vysokých škol. M13 je na rozdíl od dosavadní jednoroční praxe schválena na tři roky. Je však velmi pravděpodobné, že tu s námi M13 bude do roku 2018 nebo dokonce ještě déle.

Po předčasných volbách do Sněmovny na podzim roku 2013 začala Sobotkova vláda reálně vládnout až někdy v únoru 2014. V polovině roku 2014 se opět začalo optimisticky hovořit o soumraku kafemlejnku a o přípravě zgruntu nového systému hodnocení. Jenže reálně se dělo hodně málo. A trvalo to opět dlouho. Dokonce se ani řádně nezačalo s Hodnocením 2015. Nakonec, se muselo spojit s Hodnocením 2016. Součástí kvapíku bylo i rychlé nouzové oprášení Metodiky 2013 provizorně na dva roky.

Provizorium navěky

Teď se nám blíží polovina roku 2017 a stále ještě probíhá Hodnocení 2016. To má údajně být, jako již tolikrát v minulosti, posledním vydechnutím kafemlejnku. Někteří členové Rady dokonce tvrdí, že kafemlejnek je už mrtev. Nahradit ho má údajně vícedimenzionální hodnocení s výraznou rolí peer-review pod názvem Metodika 2017+. Před časem jsem to označil za dobře míněný polotovar. Obsahuje totiž pouze mlhavý koncept hodnocení ve vzdálené budoucnosti roku 2020 a o něco konkrétnější návrh hodnocení pro všem už velmi dobře známé permanentní přechodné období.

Podle všeho nás tedy čeká opakování starého triku s ocasem. Příprava, prosazování a implementace provizorního řešení totiž pohltí tolik času a energie všech zapojených, že na přípravy pořádného hodnocení v roce 2020 už nikomu síly nezbudou. Pokud by se totiž mělo v roce 2020 rozběhnout plnohodnotné hodnocení dle Metodiky 2017+, musely by už dávno běžet přípravy na plné obrátky. Jenže je ticho po pěšině. Kdyby příprava hodnocení probíhala normálně, civilizovaně a ne někde v garáži, k návrhu by probíhala řízená veřejná diskuse a osvěta, prováděla by se pilotního ověřování. Nic takového se neděje, stejně jako se to nedělo v případě Metodiky 2017+, která spadla tak trochu z oblaků.

Zkusme to jinak

Dlouholetá pozorování mě vedou k závěru, že další snahy o zavedení solidního institucionálního hodnocení na celonárodní úrovni jsou předem odsouzeny k neúspěchu. Do jeho příprav se totiž promítá příliš mnoho parciálních zájmů, které bourají základy čehokoliv hned na samém počátku. Obránci kafemlejnku to ostatně mají prokouknuté a ví, že bezvýchodná situace posléze a opět v nouzi povede k schválení dalšího provizoria s kafemlejnkem 2.0. Jak to tedy zkusit jinak?

Každý jeden poskytovatel institucionální podpory nechť je činěn zodpovědným za hodnocení výzkumných organizací, které pod něj spadají a on je ve veřejném zájmu financuje. Tato povinnost poskytovatelů je ostatně v zákoně zakotvena již dnes. Dokonce na související náklady mají ze zákona přiznána 2,5 % rozpočtu. Takže vlastně bude pouze stačit začít dodržovat platný zákon (130/2002 v par. 3, bodu (3d)):

  • AV ČR už své ústavy a týmu hodnotit umí, takže to může do budoucna už jen zlepšovat.
  • Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) by mělo začít konečně plnit své zákonné domácí úkoly a mělo by hodnotit ovečky, jejichž výzkum dotuje a mělo by ověřovat, zda a jak ovečky plní to, co od nich MPO, potažmo daňoví poplatníci za své peníze očekávají. Zatím o tom poplatníci neví nic.
  • Podobně na tom je MŠMT. To by se také mělo probudit a zvednout zákonnou zodpovědnost hodnotit vysoké školy z odpadního koše, kam ji před mnoha a mnoha lety odhodilo. MŠMT každý rok poloslepě rozděluje obrovský balík veřejných peněz a kvót na vzdělávání a výzkum na vysokých školách a bude to kvalita vědy a vzdělávání na vysokých školách, která bude rozhodující pro budoucí ekonomický a společenský rozvoj ČR.
  • Ostatní poskytovatelé (jako ministerstva zemědělství, zdravotnictví, vnitra, kultury,...) by měli začít dělat totéž a veřejnost informovat o výsledcích institucionálních hodnocení.

Je třeba opustit představu, že nějak zhodnotit se musí veškeré vědecké výstupy. Tato představa totiž každou káru hodnocení spolehlivě zavede do bažiny. Je to bažina plná dat, vykazování a prověřování. Hodit pak vše na hodnotitele je nezodpovědné a nefunkční. Nechat všechny výsledky vyhodnotit počítač je nemlich to samé. Rozsah hodnocených výstupů je tedy třeba výrazně zredukovat, ale zdaleka ne tak drasticky, jako to dosud dělal II. pilíř kafemlejnku.

Pouhé hodnocení výstupů ovšem zdaleka stačit nebude. Výzkumné organizace musí poskytovatelé zhodnotit v řadě dalších ohledů. Podrobně to dávno navrhla, popsala a vyzkoušela IPN Metodika.

Stát, potažmo Rada vlády a sekce na Úřadu vlády pro VaVaI, by měl dohlížet na poskytovatele, zda hodnocení řádně dělají a zda je dostatečně kvalitní, tedy nezkorumpované, vypovídací , adekvátní, ....

 

Autor: Daniel Münich

Článek byl publikován na webu http://metodikahodnoceni.blogspot.cz