Symbolem koronavirové doby v Česku se staly roušky. Lidé se ve velkém pustili do jejich šití, české aktivity si všímala i zahraniční média. Rouškami to začínalo, pokračovalo respirátory, maskami, ventilátory, nebo třeba robotem Pipeťákem, který v Nemocnici Na Bulovce pomáhal s testováním odebraných vzorků na koronavirus.

Interní, chirurgická i stomatologická ambulance, jednotka intenzivní péče nebo mobilní hygienicko-epidemiologická laboratoř. Státní podnik Vojenský technický ústav (VTÚ) dodává tyto zdravotní kontejnery – moduly, z nichž je možné sestavit celou polní nemocnici – především české armádě. V době pandemie koronaviru se rýsuje jejich nasazení na zahraničních trzích, ať v rámci standardního exportu nebo české humanitární pomoci.

Posádka Apolla 11, která před padesáti lety přistála na Měsíci, využívala elektřinu z palivových článků na vodík. „Odpadem“ byla pitná voda. Podnikání českých byznysmenů a manažerů, jejichž skupina United Hydrogen Group (UHG) vyrábí ve Spojených státech kapalný vodík, nepostrádá symboliku. Na přepravu vodíku mají k dispozici také čtyři kamiony, které koupili od americké vesmírné agentury NASA.

Jedna z nejrychleji rostoucích technologických společností v Evropě – český výrobce 3D tiskáren Prusa Research – boří mnohé zažité představy o tom, jak funguje úspěšná firma. Týká se to i toho, jak přistupuje k vývoji a inovacím. Společnost podnikatele Josefa Průši sdílí veškerou technickou dokumentaci o svých produktech zdarma na internetu, odmítá se zabývat patentováním svých vynálezů, nechce budovat žádné speciální marketingové oddělení a odhání od sebe finanční investory.

Evropské severské země pravidelně obsazují přední příčky v žebříčcích inovátorských států. Švédsko si například vysloužilo přezdívku „továrna na jednorožce“ – díky vysokému počtu startupů, které dosáhly miliardových tržeb v dolarech. Symbolem jejího úspěchu jsou novodobé značky jako Skype, Spotify nebo Minecraft. Z pohledu průmyslové země jako Česko ovšem může být zvlášť inspirativní také inovativní přístup k tradičním odvětvím jako energetika, ocelářství nebo strojírenský průmysl.

Microscope Valley – mikroskopové údolí. Tuto přezdívku Brna připomíná profesor Pavel Hozák z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd, který v minulosti vedl Československou mikroskopickou společnost. Vývoj a výroba mikroskopů podle něj vyžaduje řadu specifických znalostí a je logické, že si tradiční centra jako Brno dál udržují své postavení.

Když Evropská komise před necelým desetiletím schválila projekt výstavby a vývoje laserových systémů ELI (Extreme Light Infrastructure), dala zelenou první velké výzkumné infrastruktuře za někdejší železnou oponou. Jeden z pilířů této „největší světové laserové laboratoře“, jak ji charakterizoval prestižní vědecký časopis Nature, se v následujících letech podařilo dobudovat ve středočeských Dolních Břežanech. Další v maďarském Szegedu. Třetí, rumunský pilíř má zatím zpoždění.

Profesor Jaroslav Doležel usedá k rozhovoru s reportérem časopisu MED den poté, co se na začátku června vrátil z Ugandy. Ve spolupráci s Mezinárodním ústavem pro tropické zemědělství se totiž zabývá výzkumem genomu banánovníku. Český vědec, který se proslavil díky svému významnému příspěvku k přečtení celého genomu pšenice, má před sebou další metu. 

Když se Izraelci dozvěděli, že ti Češi na druhé straně jednacího stolu zastupují výzkumnou organizaci, v níž se zrodily proslulé antivirové léky, na atmosféře rozhovorů to bylo okamžitě znát. Zkratka ÚOCHB (anglicky IOCB Prague – Ústav organické chemie a biochemie) zpočátku kolegům z Izraele tolik neříkala, ale po zmínce o spolupráci tohoto ústavu české Akademie věd s přední globální farmaceutickou firmou Gilead Sciences, která vyrábí antivirotika na základě patentů českého vědce Antonína Holého, už měli všichni jasno.