Milý Dalibore, děkuji za laskavá slova ve Vašem blogu Otevřené poděkování profesoru Chýlovi a reaguji tímto na Vaši výzvu v jeho závěru. Nejdříve Vám však chci navrhnout, abychom se oslovovali jmény, nikoliv tituly či funkcemi, k tomu jména slouží.
Na úvod bych Vás rád upozornil, že se velmi mýlíte ve svém tvrzení:
„Větu ,…bude Akademie věd nucena provádět i nadále paralelní hodnocení svou metodou, kterou považuji za přiměřenou našim podmínkám,´ považuji za povinnou úlitbu, abyste vůbec na Akademii věd mohl dále pracovat.“
Skutečnost je zcela jiná a lidsky jistě pochopitelná: tou větou totiž chválím sám sebe. Neskrovně si dovolím tvrdit, že jsem se významně podílel na přípravě a průběhu hodnocení v roce 2015 od samého počátku, na formulaci základního rámce hodnocení, přípravě materiálů pro obě fáze hodnocení, organizaci hodnocení i vyhodnocení jeho výsledků.
O tom svědčí i závěrečná zpráva o hodnocení, v níž jsou komentáře pěti klíčových osobností celého hodnocení. A nyní k Vašim názorům a návrhům, a to nejen z Vašeho výše citovaného blogu, ale všech Vašich blogů o nahém králi.
Nejdříve k Vašemu povzdechu:
„Musím však říci, že je velká škoda, že jste mi nenaslouchali už na podzim roku 2012, to jest již před dlouhými šesti lety. Projekt IPN Metodika mohl mít alespoň nějaké rozumné výsledky, hodnocení AV mohlo mít smysl a Metodika 17+ mohla být, například, pěti „státem certifikovanými“ sub-metodikami pro jednotlivé typy institucí.“
Dovolím si parafrázovat s nepatrnou změnou dvou slov:
„Musím však říci, že je velká škoda, že jste si nenaslouchal už na podzim roku 2012, to jest již před dlouhými šesti lety. Projekt IPN Metodika mohl mít alespoň nějaké rozumné výsledky, hodnocení AV mohlo mít smysl a Metodika 17+ mohla být, například, pěti „státem certifikovanými“ sub-metodikami pro jednotlivé typy institucí.“
Šest let je dlouhá doba a lidská paměť často selhává, a tak Vám připomenu několik základních dat týkajících se projektu a realizace IPN Metodiky Efektivní systém hodnocení a financování výzkumu, vývoje a inovací. Tento projekt financovaný z OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost navázal bezprostředně na projekt Mezinárodní audit výzkumu, vývoje a inovací, jehož závěrečná zpráva byla předložena v říjnu 2011.
V té době byl ministrem školství Josef Dobeš z Věcí veřejných a jeho náměstkem Ivan Wilhelm, bývalý rektor Karlovy univerzity. Ten předložil tzv. benefitovou žádost 7. 12. 2011. V ní bylo podrobně popsáno zadání projektu IPN Metodika i jeho členění na sedm klíčových aktivit:
- Informační podpora
- Systém hodnocení
- Systém financování
- Velké pilotní ověření
- Přechodné období a legislativní změny
- Institucionální zajištění hodnocení
- Koordinace reformních návrhů a vytváření podmínek pro jejich přijetí
Projekt byl původně rozvržen na období 1. 1. 2012 až 21. 12. 2013, ale později bylo jeho ukončení posunuto o dva roky.
To, čemu jsme měli naslouchat na podzim roku 2012, je zjevně obsahem Vašeho článku Panelové hodnocení vědy: Jen abychom si neutrhli ostudu! na serveru ceskapozice.cz ze dne 20. 8. 2012. Krátce na to, 1. 11. 2012, jste se stal ředitelem odboru výzkumu na MŠMT, které od 2. 5. 2012 vedl Petr Fiala - ten vystřídal Josefa Dobeše poté, co Dobeš 31. 3. 2012 na funkci ministra školství rezignoval.
Fialův náměstek byl od 1. 9. 2012 Tomáš Hruda, jenž v této funkci nahradil Ivana Wilhelma. Podle informace mluvčího MŠMT „se nový ředitel Štys zaměří na tyto priority“:
- Analýza stávajícího systému výběru, organizace a hodnocení programů podpory výzkumu, vývoje a inovací zajištovaných ministerstvem školství,
- Návrh priorit odboru výzkumu a vývoje MŠMT,
- Spolupráce na přípravě nové metodiky hodnocení institucí a výsledků výzkumu,
- Přenesení praktických zkušeností vědecké komunity do praxe fungování odboru výzkumu a vývoje MŠMT.
Jak vidíte, příprava nové metodiky byla jednou z Vašich hlavních priorit a byl jste tedy v jedinečné pozici své vlastní představy, rozvedené ve Vašem výše citovaném článku, převést v život.
Projekt IPN Metodika sice formálně začal počátkem roku 2012, ale více než dva roky trvalo, než začaly dvě nejdůležitější klíčové aktivity, tj. systémy hodnocení a financování, na jejichž řešení se podílelo konsorcium vedené Technopolisem. Ty začaly reálně až v květnu 2014, neboť MŠMT dlouho váhalo, zda smlouvu s Technopolisem podepíše. Bylo tedy dost času původní text projektu upravit a doplnit. Jistě si vzpomenete na jednání v Zrcadlovém sále v Karmelitské počátkem prosince 2012, které jste vedl již jako ředitel odboru výzkumu na MŠMT, a jehož jsem se zúčastnil spolu s pány Bunčekem, Leichmanem, Váchou, Němečkem a dalšími.
Z jednání byl pořízen paní Blažkovou seznam přednesených připomínek a návrhů, jak zadání projektu upravit či pozměnit. Jistě ho ve svém počítači najdete, stejně jako jejich vypořádání. Jistě si také vzpomenete, jak razantně do projektu zasahoval náměstek Hruda, jak po personální, tak obsahové stránce.
Příležitost ovlivnit cíl projektu IPN Metodika jste měl ovšem nejen jako ředitel odboru výzkumu na MŠMT, ale od 10. 7. 2013 do 29. 1. 2014 i jako ministr školství v Rusnokově vládě. Proč jste této jedinečné příležitosti nevyužil?
Ale čo bolo, to bolo, nechme metodiku metodikou a vraťme se k výzvě na konci Vašeho článku: Snad se ještě dá něco zachránit. Pojďme na tom spolupracovat. Podstata Vašich Nahých králů je v kritice současného právního rámce veřejných vysokých škol a veřejných výzkumných institucí. V textu Král je nahý II, píšete:
„Neuniverzitní vědecké instituce mají smysl, pokud jsou na špičce oboru ve světovém srovnání. I ze stavu českých vysokých škol v průměru jejich kvality mne jímá hrůza. Tím, že se budeme vymlouvat na právní rámec, ničemu nepomůžeme. Má ho fatálně špatně Akademie věd i vysoké školy. Právní rámec našich výzkumných institucí se musí radikálně změnit. A je vcelku zřejmé jak. Až se toho někdo odváží, Věda žije !!! bude zase v ulicích. Bude jim Akademie věd zas poskytovat zázemí, nebo se bude chtít změnit na českou Společnost Maxe Plancka?“
Nemyslím si, že právní rámce veřejných vysokých škol a Akademie věd jsou "fatálně špatné", ale souhlasím, že by bylo vhodné je změnit, protože jejich současná podoba je přežitkem polistopadového vývoje, jenž kladl velký důraz na demokratičnost vznikajících institucí. Chtějí-li se však oba typy institucí přiblížit světové, nebo aspoň evropské špičce, je třeba ubrat demokracie, neboť ta do řízení vysokých škol a ústavů Akademie věd nepatří.
V tom souhlasím s Pavlem Hobzou v rozhovoru s Martinem Rychlíkem v Lidových novinách 3. května t.r.
V příštím příspěvku připomenu dvě příležitosti, jak změnit právní rámce veřejných vysokých škol a veřejných výzkumných institucí, které byly promarněny a které mohly připravit podmínky pro jejich efektivnější fungování ve směru, o němž hovoříte.
Zdraví
Jiří Chýla
Autor: Jiří Chýla
Čtěte také původní blog Dalibora Štyse, na nějž je tento text přímou reakcí. Sadu blogů Dalibora Štyse Král je nahý I. - IV naleznete zde.
